ostravak30

Kdo jiný mohl režírovat tenhle díl než George Agathonikiadis. Faktem je, že Kréta musí krásná a já bych tam byl klidně celoročně. Na druhé straně je práce s lidmi jedna z nejtěžších prací. Turisté, a Češi jsou tím pověstní, si stěžují na horký písek, příliš slané moře a malý výběr švédských snídaní. Takže delegátům nezávidím, mají to těžké. Ale každý chce to co nemá.

Ta trampská nálada, ta pohoda u ohně a klid přírody se dokonale podařilo přenést na obrazovky. A není náhodou, že si stále více manažerů platí pobyty v přírodě, v horách a utíkají do lesů. Faktem je, že trampování za časů našich otců muselo být úplně jiné a mít zcela jinou atmosféru než dnes, kdy se podobné aktivity spíše vytrácejí a zůstávají jen ve vzpomínkách pamětníků. Sem tam ještě nějaké dítě chodí do skautu jinak jde jen o to vyvalit se na pláži nebo terase chaty a...

Úplně první, co mě napadlo při sledování je věková nevyrovnanost párů. Mezi Pavlem Novým a jeho povídkovou manželkou je více než 15 let. U Miroslava Donutila a Jitky S. je to ještě horší, více než 20. Samozřejmě i takoví jsou, ale působilo to dost jako pěst na oko a paradoxně víc právě mezi Novým a Mourkovou. Nicméně tento způsob léta, zdá se mi poněkud lákavým...a kdo chce kam...dostane se tam.

Okouzlující příběh malé sovy tvořený nápaditou animací o tom, že ne každé zvíře, které někde najdeme na cestě si musíme pořídit jako mazlíčka. Pomoci a pak alou zpátky do přírody. Sovička je roztomilá a zažívá nejrůznější dobrodružství při nichž poznává svět a nový život. Přitom všem se něco naučí nejen ona...

Viděl jsem i ostatní Super třídy a je to pořád stejné - nuda, nezáživnost, absence jakékoli dramatizaci či humoru. Jediná výjimka oproti jiným snímkům je ta, že se mi celkem pozdávala hudba.

Trošku mi to přijde jako klišé, že každý v Americe ovládá bojová umění. Ve filmech je to samozřejmě odůvodněno nejrůzněji. Že má každý přístup ke zbraním už tak nějak bereme jako samozřejmost, ale tohle... Ovšem u částečného autisty je to přeci jen minimálně neobvyklé a že bojuje se zločinem? V amerických filmech prostě nic není nemožné. Snímek nabízí více než dvě hodiny a to je na mě trochu moc, protože po celou dobu nedokáže držet tempo a nabízet nekonečné množství akčních scén. Těch vlastně ani moc není, spíše stříleček je tu víc. Herecké obsazení je přitom dost kvalitní, ale film je trochu jako Rain Man s pistolí. Jen humor a záživnější omáčka okolo chybí.

Podobných dobrodružných filmů bylo natočeno mraky. Vždycky jsou hrdiny muž a žena, kteří se většinou nesnáší - na konci milují, hledají nějaký poklad a proti nim stojí padouch, který s ním má vlastní úmysly. Následuje celá řada prchání, unikání z pastí, nástrah samotné džungle apod. Zde tomu není jinak. Rozdíl tvoří umístění do první světové války, kdy Němci hodlají vyhrát válku s pomocí nálezu, sympatická Emily Blunt a Dwayne Johnson, který má takový standart jež nezklame ani nijak zvlášť neoslní. Já mám zkrátka pocit, že on ve všech filmech hraje/předvádí totéž. Mění se jen mimika podle toho, zda účinkuje v komedii či dramatu a i ta jen kosmeticky. Zábavu zastupuje hlavně bratr průzkumnice Jack Whitehall. Nedá se říct, že by film nebyl konzumovatelný dokonce by se na něj nekoukalo dobře. Na druhé straně mi to přijde jako částečná vykrádačka čtvrtého dílů Pirátů z Karibiku: Na vlnách podivna a trochu i Mumie.

Tina Turner zůstala rozhodně ikona svého žánru a doby. Je jasné, že se zástupy miliónů fanoušků film o takové hvězdě musel táhnout. Nevím však, zda nebyl natočen zbytečně brzy. Hlavně nám ale popisuje, jaký byl její začátek a jak moc se musela popasovat s manželem, který jí dal nejen jméno, ale i kariéru. Faktem zůstává, že ať byl jaký byl, proslavila se na začátku díky němu. Zda by to dokázala, třebaže později a jinak, i bez něj, to už pochopitelně zůstane navždy nezodpovězenou otázkou. Faktem je, že víc než Angela Bassett se mi líbil Laurence Fishburne. Taky by mě zajímalo, co na film říkala samotná aktérka.

Hned na úvod se přiznám, že já jsem měl jako dospívající vždycky raději tuhle sérii než tu první. Rozdíl je naprosto patrný. Zatímco Arabela je pohádkově romantický a především silně komediální seriál, v pokračování Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek je jasně patrné, že jde spíše o sci-fi, ale o dost víc fantasy prvky. Druhá série je dramatičtější, napínavější, ale též víc dospělejší. Chybí jí pohádkovost, o romantice nemůže být řeč a bohužel ani o komedii. Faktem zůstává, že nápaditost se Václavu Vorlíčkovi a Miloši Macourkovi upřít nedá. Vymysleli skutečný fantasy seriál s dramatickými zápletkami na pokračování, který nenudil. Na druhé straně je potřeba objektivně připomenout fakt, že těch faktických chyb tam bylo dost. Objevil jsem i jednu, která ani není mezi chybami v zajímavostech. A to tu, že Mařenka svá přání už vyčerpala, přesto má jedno další, když se s Honzíkem nacházejí na pobřeží. Tvůrci tak dlouho všechno zamotávali a zamotávali, až se jim samotným z toho celého těžko vymotávalo. Zkrátka kombinovali až překombinovali. Například pan děkan příliš snadno mění názor a to i na Odysseuse. A to nemluvím o tom, že se mi líbila představa, jak se dá do Říše pohádek dostat pouze pomocí pláště. Zde ovšem vidíme, jak lidé do pohádek doletí, byť pomocí kroužku kouzelné babičky. Místy seriál působí až děsivě. Když třeba pan Papp rozfláká všechno, co mu přijde do ruky, ačkoli v tu chvíli pod rouchem Rumburaka. Nebo závěrečná smrt zlosyna rukou Fantomase, ta mě připadala opravdu hororová. Netuším, zda bych po Arabele pouštěl dětem pokračování. Filmaři tady s otevřenými hranicemi a nově nabytou svobodu chytli druhý dech a západním způsobem tuto tvorbu zdramatizovali, ačkoli ponechali jasné české prvky. Pořád si ale myslím, že seriálů podobných žánrů se ani dosud neudělalo moc a pokud nějaké, takových kvalit nedosáhli ani zdaleka. Ve svém oboru jde stále sic o neporovnatelnou záležitost s původní sérií, v níž pochopitelně musela chybět plejáda skvělých herců z logických důvodů, ale mezi následnými seriály se jedná stále o to nejlepší, co bylo stvořeno.

Zapadlých koutů je na světě hodně, podivínů ještě víc. A pokud žije v zapadlém koutu podivín se šrámy na duši a vlastními pravidly, může to dopadnout všelijak. Celá ta zápletka s návštěvou kořenů rodiny je zvláštní. O to víc, že rodina, která žije jen sama pro sebe cizince i po dalších problémech u sebe dál ubytovává. Na snímku je jistě nejpozoruhodnější samotné prostředí natáčení s močály. Každá rodina ale má nějaké tajemství a každá si vlastně tak trochu pěstuje vlastní pravidla a způsob života. O to víc se pak schyluje ke katastrofě, když jim do toho začne někdo zasahovat. Kamera místy působila až dokumentárně. Nejde vyloženě o špatný film, spíše takový podivný jako příbuzní samotní.