sportovec

I v případě nejlépe vypravených děl se opakovaně prokazuje, že chybí-li dílu myšlenka, scénář i režie (v tomto případě klasička Věra Jordánová) hereckou interpretační kvalitu nepočítaje, divácký zážitek je prostě vyloučen. Osobité uchopení islandské pohádky, obsahově bohatý scénář překlenují dobu studiově pojatých inscenací a výprav spíše divadelně než filmově pojatých (Kavčí hory se teprve dostavovaly a technické možnosti Československé televize byly pochopitelně těmito skutečnostmi značně limitovány). Zdá se však, že toto uchopení tématu s důrazem na postižení souladu obsahu a formy v mladších generacích nenalézá - opět z pochopitelných důvodů - dostatečné pochopení a porozumění. Herecky určitě vynikla Obermaierová  a tradičně vysokou úroveň má Cupákovo vypravěčské umění. Odsudek Postráneckého nesdílím; pohádka byla především určena dětem, i když je svou fabulační nápaditostí zajímavá i pro dospělé.

Novinkou, kterou tento dokument podává, je vnitřní rozlišování dinosaurů, jasné vymezení jejich bezpečně doložené teplokrevnosti i zjištění skupinového soužití a soustavné péče o mláďata s doložením srovnatelných jevů mezi současnými plazy.

Dobře zvládnutá hra s rozvernými roztomilostmi je trochu dětinská ve své prostoduše radostné rozvernosti kořeněné hned celou galerií výtečných herců ve znamení feministické péče a pánského scénáře a hudby. Dospělý divák se tak vrací do dětských let a vysloveně si libuje v té hravosti. A jaksi si neuvědomuje, jak se uvolní a rozradostní sám. Janžurová je nepřekonatelnou ježibabou, která by si po svém znehybnění zasloužila čestné místo na zahrádce jako katalyzátor těch rozverných dějů a legrácek.