Režie:
Adéla KomrzýScénář:
Adéla KomrzýKamera:
Prokop SoučekHudba:
Marek MrkvičkaObsahy(1)
Lékaři Ondřej a Kateřina se při své práci často dotýkají nedotknutelného. Průkopníci české nemocniční paliativní péče otevírají v celovečerním dokumentu témata, která z našich životů v podstatě zmizela. V prostředí robotické medicíny a zbožštělých bílých plášťů, orientujících se na nemoc jako takovou, se do středu jejich pozornosti vrací člověk. V intimních rozhovorech lékaři se svými pacienty hledají odpovědi na otázku, na niž se v nemocnicích, kde život končí pro 60-70 % české společnosti, bohužel zapomíná: „Jak žít dobrý život s nemocí?“ Režisérka Adéla Komrzý v průběhu tří let dokumentovala Oddělení paliativní péče ve VFN na Karlově náměstí v Praze. To vzniklo jako pilotní projekt, jenž má sloužit jako modelový příklad ostatním nemocnicím. Tým odborníků pomáhá pacientům nalézt řešení a učinit rozhodnutí, které pro ně v době nekonečných možností umělého prodlužování života může být dobré. Protože život neznamená jen to, že srdce bije a plíce dýchají… (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (31)
To, že je mi zatěžko tento dokument slovně ohodnotit, už samo o sobě něco znamená. Zaměření na detaily tváří obou lékařů mohlo by se zdát přílišné, ale myslím, že díky tomu mi jejich podoba utkvěla lépe než tváře umírajících, protože ty nemohou zračit víc než bolest a bezmoc z vědomí blížící se smrti. Jak dokument hezky ukazuje, jde totiž o slova, která potřebují slyšet, a přání, která potřebují definovat. Mohli jsme si také klást etické otázky a nalézat odpovědi. A díky zdánlivě zbytečným statickým záběrům na neživé věci dojít zklidnění duše, tak vzácné v dnešní době. ()
Působivý dokument o práci psychologů a lékařů s lidmi s kratším prognóza i délky života. Já řekl Alexander Solzenicin všichni jsme odsouzenci na smrt čekající v celé smrti, někteří ještě neznají datum své popravy. "Umírání je podstatná délka našeho života" říká v dokumentu lékařka. U pacientů s nejkratší prognózu života se už neresuscituje. Psycholog se zde hlavně snaží zpracovat emoce. U někoho již nemá smysl prodloužit život, ale zachovat kvalitu života posledních dnů nebo neprodluzovani utrpení. Nastupuje paliativní péče. ()
V současné době se o paliativní péči moc nedozvíte, pokud se tam najednou neoctnete jako návštěva nebo student medicíny. Jak dobrý musí být doktor psycholog, empatik a jaká témata je dobré řešit na sklonku nám známého života a druhého břehu? Říkám druhého břehu, protože jsem věřící ve smyslu Erwina Schrödingera v paradoxu kvantové fyziky, která na nás jako biologickou entitu má ještě pěkných pár překvapení. ()
Prečo v závere tá doslovnosť o ľudskosti Ondřeja a Kataríny? To je fakt škoda... Dielo pojednáva o poslednej štácii v ľudskom živote, avšak celé sa nesie v nepopísateľnej ľahkosti a krehkosti, ktorá je hodná obdivu. Hodná obdivu aký vie byť stále človek človeku podporou i oporou, ako vie vliať nádej v beznádeji. ()
Citlivě zvládnuté náročné téma. Nesmírně otevřené a pokorné. Po vhled do problematiky paliativní péče. Učí, jak komunikovat s pacientem a jeho okolím. Bez sentimentu, pravdivě s respektem k tomu, co pacient unese slyšet. Lékaři nic nevnucují, nechávají pacienta, aby se rozhodl sám, co je pro něj důležité. Provází ho a naslouchají mu. ()
Galerie (11)
Photo © Česká televize, FAMU
Reklama