Panna zázračnica

Surrealizmus v nezrozumiteľných obrazoch so skvelou kamerou. Film plný extrémov rozpráva o tajomnom dievčati, ktorou sa inšpirujú mladí umelci a zabúdajú na jej smútok, síce dokáže zaťať do živého a určite sa to vtedajšiemu režimu príliš nepáčilo, lenže robí to príliš zdĺhavým spôsobom. Mnoho hercov nahovorili iní herci, tak spomeniem aspoň tých hlavných: Jolanta Umecká - Eva Rysová, Otakar Janda - Ivan Rajniak, Karol Béla - Leopold Haverl, Štefan Bobota - Slávo Záhradník, Marián Polonský - Ivan Letko. (11.07.2018)

Já bych tak moc rád dal víc, protože něco podobného jsem na poměry Slovenska neviděl, ale prostě to nejde. Filmařsky je to opravdu dokonalé, má to perfektní kameru a dobrou hudbu, je tu dokonce i nějaká zvláštní atmosféra, ale jinak jsem u se u toho docela nudil a obecně mi vadilo, že to skoro nemělo žádný děj. Jo, jde tam o to, že tu máme ženu jménem Anabella, kterou obdivuje spousta umělců, avšak všichni na ní obdivují její krásu, ale nikoho nezajímá, jak se ona cítí. Nezní to špatně, ale za celý film se tam toho mnoho nestane a i když je tu pár zajímavých surrealistický scén, jako celek mě to prostě moc nebavilo. A přitom filmařsky je to zvládnuté skvěle, ale víc jak lepší 3* dát nemůžu. (12.09.2019)

Protože pravých surrealistických a výborných slovenských filmů je jako šafránu, musí toto spojení nutně nabýt unikátního dojmu a to se tu taky odehrálo. Panna zázračnica je snem zastřený příběh nebo určitý druh vize o smutku z vlastních nezdarů a těžkostí života, o snaze někam patřit a být tam št'astný, ale také o reálné nemožnosti stát se něčím víc, než jen průměrným člověkem a neschopnosti dotknout se nedotknutelného. Společným pojítkem je tu nenaplněná láska a touha po dosažení dokonalého ideálu (v podobě dívky Anabelly), která je ale už předem odsouzena k nezdaru. Silně umělecká a atmosferická vidina pánů Dominika Tatarky (předloha a scénář) a Štefana Uhra (režie). Výjimečný film, který však vyžaduje určitou dávku uvolněnosti, trpělivosti a připravenosti na něj. Neuvěřitelně příjemný zážitek na hodně dlouhou dobu. (21.02.2013)

Velkým mínusem je pro mne totální surreálnost filmu, která se pohybuje již za hranicí srozumitelnosti. Buñel je ve svých filmech vtiipný, Jakubisko se občas zapomene a je srozumitelný, Lynch je hravý, zde je surrealismus povýšen na modlu a jediný vyjadřovací prostředek. Nejlepší slovenský kameraman dělá, co může, aby po celý film udržel nadstandardně kvalitní vizuál, daří se mu to. Ale nebýt jeho, bylo by složité film dokoukat. Mrkvička je zde překvapivě charismatický, možná to dělá ta libozvučná slovenština, ale smysl jeho jména mi poněkud uniká. Těmi nešťastně zamilovanými do Isoldy jménem Anabell je celá spousta, počínaje havranem a konče všemi ostatními místními umělci. A všichni společně po ní soběstředně touží, aniž by řešili její pocity. (31.07.2020)

Film podľa Dominika Tatarku zachytávajúci skupinu umelcov, ktorí sa zoznámia s dievčaťom Anabellou a tá sa stáva ich múzov. To jediné čo sa dá s tohoto nudného, uťahaného a pre mnohých nezrozumiteľného Uhrovho filmu oceneniť je jedine tak zaujímavá kamera Stanislava Szomolányiho. Uher chcel nafilmovať fantáziu - a tú v skutočnosti nie je nijako vidieť. (1.komentár k filmu) (22.09.2007)