Šílený bůh

Magnum Opus od mistra praktických efektů Phila Tippeta, který se podílel na Star Wars, Jurském Parku, Hvězdné Pěchotě a Dračí Srdce si natočil originální, depresivní, snový a bizární Stop Motion Animáč, kde jasně vítězí forma nad obsahem, ale je to dílo velmi originální a zásadní, které bude pro jednu stranu instantní kultovní klasika a pro druhou nekoukatelný a nestrávitelný opruz. Tenhle projekt se začal vytvářet už v roce 1987 a teprve až teď se stal kompletní, což je samo o sobě šílený úlet. Nejsou zde však dialogy, děj je vykládán imaginací a zvuky, což není úplně jednoduché vždy pochopit, co se děje a proč a většina událostí jsou groteskního rázu, takže pro diváky dávám varování. Not for everyone!! Každopádně fanoušek Post apokalyptických světů, bizárů, filosofických přesahů a praktických efektů nejspíš bude vrnět blahem. Občas to bylo weird, občas nečekaně divoké a místy neskutečně stylové a krásné. Velmi zajímavé, těžko se film hodnotí, ale já si tuhle animovanou a zvrácenou variaci na Mad Maxe docela užil a fandím ji. 7/10. (04.01.2022)

Tvůrce a Bůh.¬         Světy, kterými nás provází Tippettova klasická (tj. ne digitální) animace v jeho celovečerním, převážně animovaném snímku "Mad Mag", jsou děsivé: plny šíleností, zrůdností i zrůd a také chorobného snění ukazují ruku Tvůrce přímo v chodu její tvorby zvrácených, vyvrácených světů, v nichž jedinými světly jsou planoucí oči děsů a rozžhavené magma pecí. Bůh suď, proč nám Tippett odkázal pekelný tikot času místo rajské zahrady s vůní květin a jasem čistého nebe — buďto je takový Tvůrce sám, a nebo je takovým Svět. Ale protože sám jsem kdysi patřil na podobné výjevy, přikláním se ke druhé možnosti. Spouštěčem hnusných obludností není Tvůrce sám.¬                 Troufnu si tvrditi, že za dvacet třicet roků bude Tippettův "Šílený bůh" míti srovnatelné místo v dějinách kinematografie, jako má Vertovův "Muž s kinoaparátem" z r. 1929 nyní, už od doby poválečné. Tedy víc než kult: doklad. O kulturně-technickém vývoji; mezník mezi zbytky analogového a digitálním světem.¬                 Pro zvýšení účinku mohl býti snímek o nějakých deset minut kratší — tím by se i přiblížil délkou Vertovovu počinu. (26.06.2022)

Po včerejším shlédnutí téhle fantasmagorie musím nejdříve podotknout, že je to skutečně náročné dílo. Je bizarní, groteskní a krásný z estetického hlediska. Pak je tu další část, mentální horská dráha, která doprovází děj s otevřeným koncem. Když jsem sledovala obrazovku zjistila jsem, že se snažím racionálně pochopit, co každá část znamená včetně morálky, kterou se Tippett snažil divákovi předat. Komplikace přístupu k příběhu tímto způsobem spočívá v tom, že pokaždé, když jsem cítila, že ho mám v rukách, proklouzl mi znenadání opět mezi prsty. Předpokládám, že to bylo to, co jsme se měli naučit. Že život, vesmír, historie, bůh, že je to všechno krutý a znepokojivý koloběh nekonečné bolesti a utrpení, jen aby to začalo všechno znovu od začátku. Při sledování takových snímků jsem opravdu ráda, že jsem nikdy nebrala tvrdé drogy ani nic podobného. :D Mad God je pravděpodobně nejunikátnější animovaný film, který jsem kdy viděla. Za celých 80 minut filmu jsem nebyla schopna odtrhnout zrak od této neuvěřitelné manifestace. Jde o surrealistický postapokalyptický horor, který vznikal třicet let. Je to v podstatě "dětství" animovaného žánru. Množství řemeslné zručnosti, detailů a budování světa, které je vystaveno, je opravdu na co se dívat. Po celou dobu jeho trvání neprobíhá absolutně žádný dialog. Výsledkem je jeden z nejlepších příkladů vizuálního vyprávění. Jediné, co filmu vytýkám je, že v některých částech je stop motion trochu otřepaný. I když musím uznat, že většinu času je to fascinující pohled. (10.02.2023)

Koncept života v mutantovom zmare, zrodiaci sa po výbušnej katastrofe. Všetci slúžia len ako potrava alebo pracovná sila bez tváre. Voľne zameniteľná, kedykoľvek zlikvidovaná ako humus pre výživu iných mutantov. Prazvláštnych kreácií, upriamujúcich vedomie diváka kdesi do krajín Hieronymusa Boscha, Hans Ruedi Gigera či Salvadora Dalího.  Ponurá apokalyptická vízia alebo nočná mora súčasnej civilizácie. Alebo alegória skutočného fungovania, kde najkrajšie farebné vízie, opojné huby a veselé tvorby v teplých, pastelových tutti-frutti farbičkách požierajú s chuťou hmýriace sa mäsové červíky, sa skrývajú hlboko v undergrounde. Na bezdialógovom filme vidieť ohromnú spústu kreatívnej energie pretaviacej sa do omračujúceho výtvarného riešenia s použitím rôznych techník animácie a výtvarných štýlov. Scenár, čo je do istej miery pochopiteľné, hrá druhé husle. Čo je však trochu na škodu, lebo napriek vyššie spomenutým pozitívam sa dielo nevyhne opakujúcim sa, pomalým a miestami otravne nudným pasážam. Napriek tomu ide o výnimočné dielo kinematografie, odporúčania hodné každému fanúšikovi filmu. (11.01.2022)

Rad odporných výjavov, od ktorých síce nejde oči odtrhnúť, ktoré sa ale zároveň každou ďalšou scénou prepadajú do čoraz väčšej samoúčelnosti. Autorove vyjadrenie o charaktere tohto jeho diela ("Finální forma ‚Šíleného boha‘ není film samotný, ale vzpomínka na něj poté, co ho vidíte. Přináší vás do okamžiku těsně po probuzení ze sna, kdy se vracíte k útržkům vlastní rozklížené mysli předtím, než se rozplynou ve stínech. Přesně ten moment. ‚Šílený bůh‘ je způsob, jak se do něj dostat.") je tak skôr dodatočnou (a tak trochu do seba zamotanou) interpretáciou toho, čo vzniklo viac-menej náhodne, než odhalením umeleckého zámeru. (25.04.2022)