O medvědu Ondřejovi

tahle pohádka mě opravdu za srdce nevzala... naštěstí se moje děti svého času u ní bavily a díky krátké stopáži u ní i vydržely, takže i díky tomu na ni nemám až tak otřesné vzpomínky... jediné, co mě iritovalo, irituje a iritovat bude je nepříliš pohledná princezna v podání dámy s poetickým jménem aglaia (tohle jméno jsem až dosud znala jen z "Takové normální rodinky", kde si Pavla aneb Jana Štěpánková vysnila holčičku s tímhle jménem)... poetické jméno nepoetické jméno - i mé ubohé ratolesti si stěžovaly, že takhle princezna moc krásy nepobrala...a neřekla bych, že je to tím, že je to dáno dobovým symbolem krásy - leckteré krásky té doby jsou dodnes koukatelné, ale tahle fakf ne... (15.12.2012)

2* Sice kvalitní výprava, hezky natočené i slušně obsazené jako většina pohádek v padesátých a šedesátých letech, ale to jsou asi všechny klady, co dokážu najít. Prostoduchý a naivní příběh a tak trochu groteska, která nudí i těch krátkých padesát minut. Chápu, že ve srovnání s dnešními pohádkami by mohla vyčnívat, ale ne u mě, takže palec dolů. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (29.12.2020)

Ze všech pohádek z padesátých let ta nejslabší, i když i tady jde o značně diskutabilní pojem...No ale když člověk uváží co se tentýž rok natočilo viz. Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, tak se zas nelze čemu divit. Herecké výkony nijak oslnivé, nikdo zvlášť nevybočoval (Jaroslav Marvan v roli krále poprvé a tuším že i ve své první pohádce) i přes kratičkou středometrážní stopáž, jednoduchý příběh a typické výtvarné pojetí pro padesátá léta včetně masek, kostýmů atd pohádka která potěší..Podobné filmy: Jak se Franta naučil bát a Medvěd a strašidla. Vše od režiséra Macha. (10.05.2006)

4 hvězdy a hlavně pro moji milovanou Aglaiu Morávkovou (Blanka), která 10.6. 2016 oslavila svých krásných 80 let. Žije ve Švédsku, se scénografem Jindřichem Duškem (zemřel před 25 lety) má syna Jindřicha. Hrála s Luďkem Munzarem v Radokově inscenaci Gorkého Posledních ve Stavovském divadle. Byl to pro ni neuvěřitelný zážitek stát tehdy na jevišti se všemi těmi velikány. A za roli hrbáčka Ljubov v tom představení dostala cenu města Prahy. To je ta cena, za kterou emigrovali s manželem do Švédska a o které vždycky říká, že to byly blbě investované peníze. Po tom představení jí bylo nabidnuto angažmá v Národním divadle. Dveře se pro princeznu Blanku otevřely dokořán, aby je ruská okupace navždycky zabouchla. Odcestovala s manželem a synem a divadlo ztratila. Ale bydleli na stejném místě jako pan režisér Radok a setkávali se s ním, protože s ním tady pracoval její manžel, scénograf Jindřich Dušek. (09.06.2011)

Tohle je pohádka se vším všudy. Ta řeč, kterou tehdy mluvili, ta tomu hodně pomáhá, že takhle kdysi dávno lidé mluvili. Zní mi tak líbezně pohádkově. Hodně mi připomíná scénáře starých pohádek typu PRINCEZNY SE ZLATOU HVĚZDOU a BYL JEDNOU JEDEN KRÁL. A stejně tak je těmto pohádkám podobná co se týče kostýmů a kulis. A princezna? Podle mne mnohem hezčí než Lada s Maruškou dohromady. Škoda, že není tak známá a v televizi opomíjená. [1330. hodnocení, 35. komentář, 58%] (10.01.2019)