Síla

To byla teda síla. Ale, co to vlastně síla je? Je to o síle někoho přemoci fyzicky, intelektuálně, nebo vědět, kdy se do boje pustit a kdy ne a spíše držet hubu a krok, neustále nediskutovat, neobhajovat svůj pohled na věc, podívat se lidem okolo sebe a pravdě do očí a umět naslouchat? On je to vlastně celé hodně relativní pojem. Musím říct, že ve mně málokdy film vyvolal takové množství pocitů a potřebu se k dílu vyjádřit. I možná proto, že jsem jako absolvent filmové vědy v Brně stejně jako Fila obeznámen s tímto prostředím, byť jsem se touto profesí nikdy neživil, s Filou se osobně neznám, nicméně s jeho prací filmového kritika a způsobem virtuální prezentace (neúnavného diskutéra a obhajovatele vlastní pravdy) ano. Bylo by velmi jednoduché Filovy činy zobecnit na rčení/přísloví typu „káže vodu, pije víno“ nebo „pod svícnem největší tma“. Ale minimálně se to nabízí a stejně to udělám. Je fascinující, jak má hlavní protagonista myšlenky srovnané, jakmile jde o audiovizuální dílo a snaží si, jak sám na svém ČSFD profilu uvádí, vypěstovat maximální citlivost vůči jakémukoli filmu, a stejným způsobem přesně naruby bordel v osobním životě. Neustále se omlouvá, vymlouvá, o všem přemýšlí, až to přemyslí a přitom působí jako prachobyčejný, emočně nezralý chcípák-chaot, který neumí dodržet elementární domluvu či termín. Stejně tak fascinující je, že Fila nemá žádný problém s tím, co se ve filmu odehrává, a jak to především bude působit na publikum, resp. reakce na film, které jsem měl možnost číst, se zcela míjí s jeho očekáváními tak, jak je prezentoval v rámci některých svých mediálních výstupů. A nejvíc fascinující na tom je fakt, že podobným "pokryteckým čurákem" jsem v jisté fázi svého života byl rovněž (že by charakterová vlastnost absolventů filmové vědy?), ale přece jen o nějaký ten pátek dříve než Genderman roku 2018 Kamil Fila. Zkrátka Kamile, ztratil jsi soudnost a nikdo tě za tvůj způsob života obdivovat nebude, holt to zase všechno musíš narvat do příspěvků na sociální sítě a svých textů o filmu, které si čas od času nadále rád přečtu. (03.06.2022)

Zpětně mám nutkání se sám sebe ptát, proč jsem to vlastně chtěl vidět (kromě toho, že jsem na to narazil v nabídce HBO). Ok, pár Filových recenzí jsem v životě četl, a nepřišly mi úplně blbě napsaný, ale proč bych se měl zajímat o jeho osobní život, vlastně asi nechápu. Ten dokument mi přišel tak nesnesitelně nudný, až jsem měl vůbec problém to dokoukat, a Fila je tam vykreslen mně osobně tak nesympaticky, že je mi protivné to nějak víc rozepisovat, a celkově chci asi zapomenout, že jsem to vůbec viděl. (21.03.2022)

Tak přesně takhle, milí diváci, vám začne jebat, když na filosofické fuckultě vystudujete zbytečný tlučhubovský obor, etablujete se jako rádoby názorová autorita v ryze subjektivní kategorii a až do zchytření furt čumíte na artové sračky jiných psychotiků! Já, Mirka i Kokeš si tedy myslíme, že by si měl anabolický kůň Kamil místo toho maskulinního sebepoškozování nechat raději okamžitě přišít kundu, protože je to zcela zjevně labilní pypka, uvězněná v nesouměrném těle ovarového otyloně s povislýma kozama. Bylo by rozhodně přínosné, minimálně pro porovnání, kdyby v tom pan Mareček pokračoval a uplácal ještě portrétek tadyhle narcistního neomarxistického psychobukanýra, šikanovaného uhrovitého chcípáckého panice, pouťového müslitele a egopozéra Bludmana, který se zjevně cítí jako nadFila a z jehož zvratku, plného cizích termitů, jejichž význam cukrouš zase místy evidentně špatně vygůglil nebo pobral maximálně chápavými končetinami, čiší až hystericky žluklá závist i nenávist, že kolega pacient už má dokumentek, a on, takový piedestální psychokokokot nikoliv. Myslím, že z takového audiovizuálního souboje by Kamil jednoznačně vyšel jako zcela běžný, v rámci kategorie ufonských artových hnědopichů a feministů duševně jakž takž stabilní absolvent FF a reflektory doktorandů, shánějících nějaký fuckt výživný materiál na dizertačku z patopsychologie, by ihned ozářily mastnou, olupenou kštici Marka Slováka. Každopádně teď na chvíli žerty dovnitř a místo sázky nadsázku. Kamil působí jako vcelku skromná holka, za šulínka se v tom moc netahal, čili mám za to, že takto exponovat svou temnou půlku prdele pro něj pravděpodobně byla jakási perverzní forma terapie, která zjevně donutila dokumentaristu zneužívat diazepam, a tak sem tam zapomněl, kde skončil. Výsledkem ovšem je, byť trochu chaotická, z psychologického hlediska vcelku zajímavá, bezútěšná koncentrovaná depka s občasným zjevným zoufalým voláním o pomoc. Já vím, že časy jsou zlé, Kamile, ale až ti z těch bobulí uhnijou koule a dojebeš si klouby tak, že neuzvedneš ani igelitku z Kauflandu, přijdeš o jediné dva koníčky, z čehož tě furtdokolové čumění na Býčí šíji nevytrhne, a bude to jen horší. Tak příště místo dokumentaristy raději vyhledej psychiatristu. (16.02.2022)

Dost možná nejintenzivnější zážitek u dokumentu od Over the Limit - film velmi nepříjemný v tom nejlepším slova smyslu. Marečkův nejspíš nejsilnější kus, předně díky obdivuhodně vybalancovaných rovinách intimity a individuality oproti rovině metafor a symbolů. Někdo možná namítne, že Kamil Fila ve filmu na základě toho, co vidíme, překročí hranici, kdy by s ním měla být zachována trpělivost. S Marečkem jsem ale strávil nějaký čas diskutováním Dálavy po dobu víc než roku, takže trochu rozumím jeho přístupu a myslím, že stejnou tendenci by měl vůči komukoliv, kdo by byl jeho protagonista, není to teda žádná úlitba člověku z branže, ale snaha o empatii. Ve skutečnosti jsem během sledování čekal na konci mnohem větší uhlazení a nalezení nějakého pozitivního východiska, což se k mému překvapení nestalo a nad Kamilem dál visí ten samý meč - rozhodně žádné vykoupení. V neposlední řadě je proto Síla zajímavá otázkou, jak ji teď budeme vztahovat na Kamila Filu coby osobu, kterou každý od filmu na nějaké rovině zná. (30.10.2021)

Kamil a jeho sušák. Nedokážu si vůbec představit, jakou cílovou skupinu dokument může mít. Pokud protagonistu znáte, okamžitě vidíte, kolik toho ještě do mozaiky chybí. Pokud ho občas čtete, asi vás těžko zajímá jeho milostný a rodinný život. A pro ty, kteří o něm nikdy neslyšeli? Na pikanterie to není úplně skoupé, ale to podání je střihově zmatené – jde o jakýsi pokus o umčo se vskutku výraznými elipsami. Síla by chtěla fungovat jako univerzální výpověď o nějakém vnitřním pnutí, puzení a hledání, ale není to tam. Mareček však nadále zůstává na mém watch-listu slibných tvůrců. (04.01.2022)