Teorie létání

Príjemný príbeh o dvoch nezaraditeľných ľudoch. Sú rozdielni a predsa sú si podobní tým, že sú "iní" i keď majú rovnaké túžby a sny ako všetci ostatní. Mám rada ľudí, ktorí dokážu ísť za hranice reality. V inom príbehu by možno dosiahli to o čom snívali a na svete mohlo byť o jedného vynálezcu a jednu romantičku viac. A práve to im závidím - že veria aj tomu, čo mi nie. (29.12.2006)

Citlivě smíchaný koktejl dramatu, romance a komedie. Paul Greengrass je zatraceně dobrý režisér, ať už točí cokoliv. Helena Bonham Carter v roli postižené June vyloženě exceluje. Kenneth Branagh má pár lepších momentů, ale jeho role zas není tak dobře napsaná, aby mu umožnila nějaký soustředěný herecký výkon. Rozhodně vynikající film, který mě docela chytil za srdce. (27.12.2006)

„Film o sexu, penězích a tělesně postiženém člověku.“ Podobných příběhů vznikly desítky, jen málo z nich ovšem oplývá takovým puncem nevšednosti. Teorie létání je oproštěna od veškerých romantických znaků: Ona chce hlavně přijít o panenství, on je svolný k vykradení banky, ani jeden si příliš neváží života. Scénář má mnoho trhlin, převážně logického rázu (odkud bere Richard peníze?), režie Paula Greengrasse je obyčejná a film tak navzdory nosné myšlence a jisté snaze jít proti konvencím příliš nevybředává z průměru. 65% (06.01.2007)

Teorie létání naštěstí netrpí neduhy mnoha moderních filmů a nenatáhla prolog na půlhodinu filmového času. Nerozebírá důvody rozchodu Richarda a jeho přítelkyně, neukazuje život Jane před tím, než skončila na vozíku, nepředstavuje nám osamělé hrdiny v nespočtu nedůležitých situací. Místo toho dává hlavní dvojici dohromady už v páté minutě a tím nabízí dostatečný prostor pro to, o čem tenhle film má být nejvíce: o rostoucím přátelství mezi dvěma odlišnými lidmi, kterým v životě cosi schází. Až doposud si nemůžu stěžovat. Bohužel s pozitivem zvaným "rychlý start" přichází i negativum s označením "stejně rychlý konec". Možná je to jen můj problém, ale jelikož byla Branaghova postava v průběhu děje líčena jako nemužná, tápající a hledající smysl života, jsem čekala, že u něj bude docházet k postupné, pozvolné proměně. A zrovna, když jsem vrchol (vlastně spíše rozjezd) tohoto vývoje očekávala, přišel náhle konec. Toliko k záporům. (Ačkoliv sami si můžete přidat další, které mě tentokrát tolik neobtěžovaly, jako například předvídatelnost, nedostatečná "dojemnost", nevýraznost, neoriginálnost.) Pro mě totiž tentokrát vyhrávají pozitiva zvaná lidskost, radost ze života, dospělost a výborné herecké výkony se subjektivním podtextem "Ken Branagh, will you marry me?" (01.11.2011)

Vyloupení banky pro získání peněz na zaplacení ztráty panenství postižené dívky? Paul Greengrass a romantická komedie? Helena Bonham Carter bez korzetu? ANO ANO ANO! Smícháním těchto ingrediencí vznikne kouzelný, ba až téměř pohádkový (pohádkový ovšem ve smyslu pohádek H. Ch. Andersena) příběh s koncem, kdy nevíte, jestli máte brečet nebo se smát. Já osobně jsem se teda nechala naprosto emocionálně strhnout; trnula jsem při scéně, kdy Jane pomocí svého mluvícího přístroje žádá Richarda o pomoc, ustrašeně jsem téměř nedýchala, když Jane zůstala vyfiknutá sama s gigolem a plna euforie jsem prožívala létání na Richardově handmade letadlu... (29.10.2006)