Sardinky aneb Život jedné rodinky

40% - Jak je ve filmu Ivana Andrlova, tak me to negativne ovlivni. Nejak ji nemuzu prijit na chut. Ne ze bych se vylozene nudil, ale tak nejak byl cely film o nicem. Pravda, dnes uz svetem hybou jine problemy, ale presto me film jako do jiste miry pametnika totality neoslovil. Snad jedine jako sonda do mezilidksych vztahu uvnitr rodiny. Trochu pripominaji Diky za kazde nove rano. Kdo ze to psal scenar? ;-) (26.08.2013)

Komedie (alespoň se to v závěrečných titulcích tvrdí) o rodinných vztazích všeho druhu komplikovaných studiem, manželstvím, hledáním společného bytu a těhotenstvím. Atmosféru 80. let jsem si příliš nevychutnal (film vznikl ve stejném roce jako jsem se já narodil), a tak mi reálné problémy hlavních hrdinů přijdou sice dobře popsané (i když ne tak geniálně jako v Na samotě u lesa), ale dnešního diváka už to moc neuchvacuje. Přemýšlím, kolik lidí se tehdy mohlo ztotožnit s ústřední dvojicí Dlouhý - Andrlová; naštěstí je dnes už trochu jiná doba. Celý film tak spíše zachraňuje každou chvíli cosi slavící (a řádně napitý) Rudolf Hrušínský podávající skvělý komediální výkon, i když je tu možná až moc normální - větší exoti (Kopfrkingl nebo dědeček ze zámku v básnické sérii) jsou prostě nezapomenutelnější... I tak se na to dá koukat a sledovat proměny ve vztazích (až žádost o rozvod) způsobené pouze a jenom absencí vlastní domácnosti, takže pánové, pokud nemáte vlastní byt a tučné konto, nežeňte se a nepočínejte dvojčata, protože jinak je vše moc komplikované. (...) Scénář: H. Pawlowská, Hudba: Karel Svoboda. (25.08.2009)

Ona je to spíše tragikomedie. Komediálního jsem na tom nic moc nenašel. Rudolf Hrušínský jako věčně opilý otec byl ovšem výstavní. Ani bych se nedivil, kdyby Halina Pawlowská čerpala ze svých zkušeností. Ale ještě bych si dovolil poznámku na téma výběru. Socialismus měl evidentně problémy s byty. Téměř každý druhý film popisuje problémy s bydlením a nejednalo se ani zdaleka jen o mladé lidi. A to je asi jediná úsměvná věc na filmu. Přestože komunistům se vyčítalo nedostatek bytů, položme si otázku, zda dnes je situace lepší. Máme dvacáté první století, rok dva tisíce dvacet a jak to u nás vypadá s bydlením? Nedostupné. Bytů je málo a pokud už jsou tak drahé - tedy pro mladé nedostupné. A na hypotéky mladí také nedosáhnou. Čím se dostáváme k začarovanému kruhu nízké porodnosti a tím pádem málo uzavřených svazků a zase zpět nízká porodnost, jak jsem řekl uzavřený kruh. A zpět k filmu. Lze tedy konstatovat opravdu s podivem, že tehdejší mladí lidé se vzali a až pak řešili bydlení, přestože to mnohdy znamenalo bydlet s rodiči nebo tchánem a tchyní. Tím víc, že si do toho malého prostoru ještě pořídili dítě. Dnešní mladí jsou v tomto tedy zodpovědnější, ale optimističtější situace v Česku rozhodně není. Ještě poznamenám, že v roce osmdesát šest vidět ve filmu gaye je vskutku zajímavé. (29.03.2020)

Celkem suchá televizní inscenace, kterou ani plejáda dobrých českých herců nedostala do vysokého patra. Výměna malého bytu za větší, a s tím spojené peripetie, ani nijak valně nezní. Vše se odehrává většinou právě v tom bytě a dost se to celé táhne. Velmi často se útočí na to dostat z toho nějaký vtip, ale nebýt pár scének, které si vtipnější záblesk vydupou, dalo by se to projít bez zasmání. Navíc, dneska už to chodí s výměnami bytů jinak. A vtipné mně to připadá o to méně. 40% (24.12.2011)

Občas se na tyhle český komedie z 80. let docela rád podívám. Sice je to třeba slabší, co se týče scénáře, ale obvykle je to dobře herecky obsazený, takže je aspoň zážitek sledovat herce. Tady taky hrajou velký jména, ale nějak to nefunguje. Většina situací působí strašně nuceně a nevěrohodně. Neřikám, že se tam nenašly žádný povedený vtipy, ale je jich opravdu málo. (17.05.2024)