Zaniklý svět rukavic

Film je postaven na poměrně vtipném nápadu oživit rukavice. Jednotlivé scénky jsou různorodé co se týče fantazie, i kvality. Některé mě nebavily a některé považuji za geniální. Například rukavicové orgie ala Fellini sází skvělé nápady téměř s kulometnou kadencí. Stejně tak scéna s Vůdcem, či cizí civlizací. Prvné dvě mě však přišly slabé. Klidně to mohlo být lehce kratší. Přesto se jedná o úžasné dílko, které žánr animovaného filmu obohacuje a zpestřuje a díky za něj. (14.04.2010)

Na co film poukazuje je celkem dobře dešifrovatelné, ale působilo to na mě příliš strojově, neuceleně. A na konci jsem krom krásně udělaného létajícího talíře nenašel žádnou silnou pointu, která by tento film posunula do vyššího významu. Hudba mi přišla málo stylizovaná. *** Ve zkratce: Rukavice. Bílé rukavice. Černé rukavice. (08.01.2011)

Zaniklému světu rukavic nerozumím jako archeologii zaniklé civilizace, ale vnímám ji jako poctu prvním uměleckým formám, reprezentovaným pantomimou, tělem, předjazykovým a rajským stavem. Surrealistický překlad, akcentující zvýznamněným torzem zmar, samozřejmě navozuje nejistotu, přesahující hranice filmu (a snad právě k nim stále poukazuje), ale poselství mi přijde optimistické: návrat je možný. Pomocná ruka podaná přes hranice nesdělných frází. (13.02.2015)

K dílu Jiřího Barty, obdivuhodnému pro svoji básnivost, osobitost, myšlenkovou celistvost a technickou zdatnost, mám blíže než k tvorbě podle mě přeceněného Jana Švankmajera ; dovolím si proto vyjádřit se k němu obšírněji. Dětsky roztomilý debut "Hádanky za bonbón" ještě nedává tušit váhu pozdějších, temnějších kousků . Následující "Diskjockey" a "Projekt", dílka nápaditá a přiměřeně provedená, se už dospěle vyjadřují k našemu světu, a mluví varovně : o životě uprostřed záplavy vynálezů a za nos vodících symbolů - výplodů lidského ducha, které tohoto ducha čím dál víc zplošťují ; vně i uvnitř nás "diskžokejů" a "projektantů" se vše připodobňuje zboží, na němž nevědomky stavíme své bytí, vedeni mandalami gramodesek z hracích skříní, papírovou geometrií příbytků... (Některým zahraničním recenzentům "Diskjockeye" příznačně připadalo podezřelé použití firemních značek - prý skrytá reklama !) Slavný průlomový "Krysař" je právem slavný, i přes svůj divácky náročný rozsah, mně se ale ještě víc líbí "Zaniklý svět rukavic". Ten báječně baví dějinami kina v kostce (hlas z ciziny oceňuje nápaditost : "All you need is glove"), a zároveň zvažuje osud uměleckého díla obecně : jednou vyhozeno na smetiště, může být náhodně nalezeno, aby ještě jednou letmo ožilo a pak se vrátilo tam, kde bude možná nadarmo čekat na další náhodu... Svérázné kouzlo má "Balada o zeleném dřevě" s hudebním doprovodem Vladimíra Merty namísto pravidelného Petra Skoumala. (Podle mě) těžko vyložitelný děj, expresivně obrazný, vyvolává představy pohanských obřadů sklánějících se před jednotou Přírody a věčnou vzájemnou návazností jejích projevů, zrození a zániku ; úlohu v tomto dramatu tvůrci přisoudili i lidské sekeře. Docela jinak působí hraný "Poslední lup". Podstatou starosvětská upírská historka vyvažuje tenkost obsahu atmosférou, která nemá daleko k dílům Kanaďana Guye Maddina. I zde se Barta vyjadřuje k české společenské skutečnosti. Odpudivá bytost, blíženec o pár let později se pomnoživších "zlatokopů", se tu ovšem nesměje naposled - přízraky zaniklého světa jí jaksepatří pustí žilou. "Klub odložených" z roku, kdy jsme sametově "vzali osud do svých rukou", má jistě i obecnou platnost (za hranicemi se připomínal třeba Camusův "Mýtus o Sisyfovi"), mě oslovuje vazba na onu určitou dějinnou situaci, kdy přeživší se loutkohra starého režimu balí kufry, pod Hradčany je navzdory přibývajícím světýlkům kramářů pořád tma a v bytech modro televize.... (04.08.2015)

Tuto sérii krátkometrážních snímků neoceňuji jen já, ale celkově patří mezi Bártovy nejlepší filmy. Skvělá animace rukavic, dokonalá hudba Petra Skoumala, z které místy až mrazí. Celková myšlenka se mi taky líbí, rukavice pocházející z jiné planety. Také jako kritika konzumismu a dalších prvků společnosti je to dobré. (01.01.2013)