Režie:
Daniel RoherVOD (1)
Obsahy(1)
Režisér Daniel Roher představuje život a dílo ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného, který si po letech odhalování korupce vytvořil mocné nepřátele, včetně prezidenta Vladimira Putina. (HBO Max)
Videa (5)
Recenze (67)
Toto fakt nedám. Musel som to po pár minútach vypnúť, lebo mi to náramne pripomínalo jedincov, ktorých smelo do skupiny jebnutých radím. Som proti Covid opatreniam? No nadšený z nich teda rozhodne nie som. Som proti rúškam? Určite to nie je nič príjemné a tiež to vo mne vrie. Nuž ale vojsť do nemocnice BEZ a robiť tam rozruch ako jebnutí, že ma nechcú pustiť za blízkym, pričom stačilo si jebnúť cez chriapu nejakú lacnejšiu variantu šálu od Gucci-ho, tak to už je objektivita sama o sebe v kokote. Nie som zástanca polo plešatého z východu, mám ho na kokote rovnako, ako iných pohlavárov sveta, no tváriť sa, že je opačná politická garnitúra ta jediná, ktorá to tu vedie k blahobytu, to už by som bol nadobro ako drbnutý zo špeciálky. Ďalšia vec, cítiť z neho extrémnu aroganciu, pričom k jeho minulosti, rovnako ako k tej Zelenskégo, ani príliš nemá zmysel sa vyjadrovať. Fašisti na pohľadanie, pričom druhý menovaný je doslova extrémne slizským buzerantom. Keď som zbadal hentu starú kurva Merkelovú, ktorá svojou politikou miešania kultúr rozjebala celú Európu, už som sa nadobro dogrcal. Takýto morálny odpad, ide kázať o morálke iných. To je normálne na lakeť! Už tam chýbal len henten vorvaň s tromi bradami z Pezinka čo súcití a boli by komplet. Ako tri hovná rovno na dlani .. ()
“The only thing necessary for the triumph of evil is for good men to do nothing.” Hodně dobrý dokument, který stejnou měrou pracuje jak s emocemi, tak s informacemi. Něco málo na úvod jsem věděl nebo tušil, ale prank call mě teda položil. Tahle scéna názorně ukazuje absurditu Putinova režimu a stupiditu jeho stoupenců. Režimu, který je na jednu stranu neskutečně neprofesionální, průhledný až dementní, jenže zároveň je krutý a ve svém fašistickém běsnění a topení se ve vlastních dnes již prakticky neskrývaných lžích paradoxně nepředvídatelný a tudíž i nebezpečný. Ať už má divák na osobu Alexeje Navalného jakýkoli názor, nelze popřít, že jeho urputnost učinit z Ruska normální zemi s normálním perspektivním vedením je věc obdivuhodná. Ale kde není vůle lidu, tam prostě není pomoci. ()
Vezmu-li dokument samotný a události v něm zachycené, tak tady asi vidíme to, jak se to stalo. To, co mi na konkrétním zpracování vadilo, byla přílišná hra na city. Režisér po nás chce místy až moc, jak máme Navalného vnímat. Navíc je tu Navalnyj vykreslen hlavně jako hrdina. A on určitě v tomto momentě tímto je. Ale několik věcí mi tu schází. Co dělal dříve? Jak se měnila jeho povaha? Jaké byly jeho přešlapy? Od dokumentu, který má v názvu je příjmení, bych čekal, že se o něm dozvíme více a ne jen ten nejdramatičtější závěr. Nikdo z nás totiž není černobílý. Každý ujdeme nějakou cestu a měníme. A to tu zásadně chybělo. ()
Navalnyho jsem bedlivě sledoval ještě na univerzitě před jeho nechvalně proslulou otravou novičokem. Dá se říct, že je to jediný pořádný ruský politik opozičník, který zbyl spolu s jeho kolegama typu Ilji Jaščina. Dokument mi nenabídl nic moc nového, co bych nevěděl z jeho kanálu, každopádně celkem chápu snahu udělat celovečerní dokument - ten příběh je zkrátka inspirující, zastrašující, ale Nalvalny jako člověk mi imponuje. Takže byť je Navalny perfektní opozocionér, nevíme úplně jak by Rusko vedl a na otázky ohledně Krymu se liberálové raději moc neptejte - nemohl by jít proti lidové mase. Každopádně jako člověk mi imponuje, v lecčem se od něj může historie přiučit, bohužel dokument jako takový je prostě pro západní publikum. Je pravdivý, strhující, trochu vykrádačka, ale vadilo mi asi zpracování - bylo až moc jednotvárné, trochu vykrádající, zkrátka jakoby tvůrci točili přesně podle šablon amerických, či britských dokumentů a nezanechali tam svůj vlastní otisk. Nelíbila se mi taktéž jakási arogance a pohrdání ze stran některých postav, který na mě působili trošku oportunistickým dojmem. Každopádně jsem myslel, že se bude jednat pro mě úplně zbytečný dokument a to se nestalo. Dokoukal jsem do konce, osvěžil jsem si paměť, zasmál jsem se nad Putinovými noclehy a babraly, co nedokázali udělat svou práci a znemožnili sami sebe, tak i velké tajné uřednictvo FSB sraček. Největší obdiv měl ale Navalny mít ne na základě dokumentu, ale na základě jeho rozhodnutí se vrátit. Kurva, vždyť teď žije v temné cele, kam se snaží nanést všemožné nemoci a člověk přemýšlí jak je možné, že dokáže pořád odolávat a i trochu vystupovat, když nevíte jestli máte většího psychopata na vrchní palandě, nebo v uniformě. Přesto bych rád slyšel i jiné názory, ať člověk neslyší jen jednu povídačku, to potom totiž přepínáme z jedné propagandy na druhou. Berte zkrátka v potaz, že i Ukrajinci berou Navalného spíše s rezervou, určitě né jako spasitele. ()
Není asi více nebezpečné povolání než být opozice ve ''svobodných'' volbách pro neomezeného vládce Ruska Vladimíra Putina. Alexej Navalnyj je velice zajímavá postava rozhodně ne bez otazníků ohledně nějakých věcí v minulosti a dokumentární tým mu jde poměrně dost na ruku, ale ještě aby ne. Těžko v tomto případě dostanete k výpovědi i druhou stranu, ale není prakticky nic, čím by mohla Ruská svoloč překvapit, jelikož historie se neustále opakuje a ve světle stále aktuální situace nejde být emočně neangažován. ()
Reklama