Rimini

Boha, kde ten Seidl chodí na tie nápady?! Všetky jeho filmy sú čistý hardcore! Našťastie, a to sa mi lúbi najviac, vie, kedy uťať scénku v praví čas. Tak isto ako aj pri sledovaní Sparta (2022) , tak aj v Rimini sú situácie, kedy som bol napnutý ako struna a cítil sa veľmi nepohodlne. Film je síce celkom zábavný, avšak s ťažkým smútkom a depkou na jeho pozadí. A tí všetci, polihujúci a spiaci kade tade utečenci bez domova, vypadali totálne ako postavičky z Kaurismakiho filmov. No a ten záver jakbysmet, čistý Kaurismaki ! (21.09.2023)

V Rimini sice čiší deprese z každýho záběru, pomalý tempo, statická kamera a Richieho cringe vystoupení působí minimalisticky syrově, až by z toho mohlo jednomu být nevolno, ale cringe sám o sobě nestačí a tady ho vlastně ani není tolik, aby se to byť minimálně dalo považovat za zábavnej bizár, jako třeba takový Hundstage (který by stopařka Marie Hofstätter utáhla i sama). Chyběl mi tu Seidlův cynismus a něco víc než jenom příběh alkoholické trosky a jejího toxickýho (ne)vztahu s dcerou. A že se ta troska za zenitem prochází po pláži, která stejně jako jeho život dávno není prosluněná, a občas při tom překročí nějakýho kempujícího migranta, kterej je stejně jako on sám vykořeněnej, tomu pro mě hloubku taky nedá, protože mi to přijde moc zkratkovitý a povrchní, zejména s ohledem na to, co za emoce ve mě Seidl dovedl vzbudit ve svých předchozích filmech. (09.11.2022)

Sledovat fungování tohoto týpka prostě baví! Flákače a baviče - zpěváka, legendu místních pulpových barů a hotelových salonů pro seniory na dovolené, doženou hříchy minulosti. Skvěle zachycené prostředí italského plážového letoviště v liduprázdné off-season, ponořené do mlhy a sněhového poprašku. Pokud máte z německého kýčového pop-folku prču, jakou si zaslouží (milovníci Káji Gotta prominou), a zároveň rádi zkoumáte životní osudy bizarních individuí v nekonvenčním prostředí, s Ulrichem Seidlem jste opět na nejlepší adrese. (19.05.2023)

Rimini je pohľadnicou, ktorú nechcete nikdy poslať ani dostať. Smutný pozdrav z časopriestoru, kde sú vlasy mastné aj po dôkladnom umytí, duša nezvratne skazená, poháriky večne prázdne, zrkadlá pokrivené, publikum hluché i slepé, chodby dní zatuchnuté a rodinný dom prázdny, aj keď sa nečakane zaplní. Viac v mojej recenzii. (13.11.2022)

Na to, že Rimini má jednoznačně pozitivnější diváckou odezvu oproti Spartě (což ano, je to hodně jiný level kontroverznosti), tak pro mě to bylo fakt zklamání. Bohužel Rimini disponuje zbytečně prázdnými, hluchými scénámi a vyloženě nic nepřináší. Což ono to ve finále dává smysl jako taková reflexe života vyhořelého umělce, který se zaprodává svým starým obdivovatelkám pro jejich potěšení za pár šprdliků, aby vrátil finanční kompenzaci své promlčené dceři za její ztracené dětství a tak nějak uživil i sebe. Ten příběh ale nemá sílu a nemá pro mě přidanou hodnotu jako měla Sparta. Je to pomalu se táhnoucí cesta do nikam s velkou depresí ze života a s těžkou koulí minulosti na noze ve snaze najít v životě stabilitu. To že je to téměř nemožné vás utvrdí poslední scéna, která veškerou tu bezmoc ještě více umocnila. (13.02.2024)