Děti Nagana

Hezky natočená vzpomínka na dobu, kdy si děti ještě uměly hrát i na ulici, a kdy se jim ještě mohl věnovat dospělý člověk, aniž by se o něj obratem nezajímala mravnostní policie. Jinak na to ale ten Nagano brand strhl nejprve mediální, a následně i diváckou pozornost, která tomu nepřísluší. Bez něj by to byl tuctovej biják, jakých se za komárů točilo pro děti a mládež deset do roka. (12.05.2023)

Velice příjemná rodinná záležitost, která svojí atmosférou hodně zvolňuje a nutí diváka odpočívat. Zároveň ale notně přidává na nostalgickou tóninu, protože už dle názvu všichni, kteří Nagano zažili, prožili a užili, musí vědět, co takový příběh znamená. Pokud Vám bylo osm jako mě, tak pochopíte prakticky vše, co se zde děje. A jelikož se to tvůrcům povedlo na výbornou, tak nemůžu jinak, než jim poděkovat za hezký exkurz do minulosti a do doby, kdy bylo divoce, ale v jeden moment pro národ velice hezky. (26.09.2023)

Že by? Je fajn, že se Češi pouštějí do takového stylu filmaření, ale bez hereckých výkonů to nejde. Je vidět, že Dan Pánek s režií teprve začíná, ale jako jeden z jeho prvních celovečeráků to není špatný. Jen prostě naučit děti hrát a má vyhráno (a pohrát si s dialogy) jediný kdo to tak nějak zachraňoval byl Hynek Čermák. Některé zápletky by bylo dobré rozvést víc, nebo je nedávat vůbec. S kamerou či tempem při zápase jsem problém neměl. Hrozně se mi líbily záběry z pohledu hokejky nebo gólmana. Podtrženo sečteno, je to film na který se za pár let rád podívám až ho budou dávat na ČT2. (26.02.2023)

V roce 1998 fandil Dominik českým hokejistům, když hráli v Naganu o zlato. A chtěl být jako oni. Alespoň trochu, takže se spokojil s tenisákem a hraním na plácku. Jenže zápas proti týmu starších kluků může být v očích fanouška Dominika Haška stejně důležitý jako Nagano. Dan Pánek natočil fajn rodinnou podívanou, která hodně spoléhá na nostalgii a očividně odžité zážitky. A dovede díky tomu být natolik zábavná, že člověk celkem ochotně přehlédne slabší herecké výkony i nedotaženost některých podzápletek. (22.02.2023)

Zamyslete se nad tím, kolik rodinných filmů jste za poslední roky zahlédli v nabídce českých kin. Správně, hodně málo, možná bychom je spočítali na prstech jedné ruky. Film scenáristy a režiséra Dana Pánka nám v tomhle ohledu docela napravuje reputaci. Je totiž oddechovou feel good podívanou s neokoukanými známými tvářemi (třeba takového Otakara Brouska mladšího jsem na velkém plátně snad ještě neviděla) i sympatickými dětskými herci. Celá zápletka je sice hodně přímočará a předvídatelná (partu nezkušených dětí čeká hokejový zápas proti obávaným starším klukům, jak to asi dopadne), ale zasazení příběhu do konce devadesátých let krásně brnká na nostalgickou notu. Takže za mě velký palec nahoru. (20.07.2023)