Sen o krásné panně

K čemu ty zlé královny na konci svého středního věku touží po moci, když ji nemají komu předat? Když celý život mohly manipulovat svým partnerem a dělat si co chtěly, navíc byly zahrnovány láskou. Možná je to jen tím, že nemám panovnické ambice, ale nikdy jsem to nedokázala pochopit. Princ, kterému se intuitivně líbila krásná panna na obraze, která byla jeho matkou, jenom dokazuje všechny Freudovy teze (tak všechny ne, ale některé jistě). Že si partnerku šel vybírat podle obrazem určeného modelu je oidipáček jako z čítanky. Ty příčesky u velké části protagonistů byly opravdu příšerné. Jak jsem psala u starší veze stejné pohádky - ty úkoly nedávaly smysl. Ne, že by jinde dávaly. Přelévat moře cedníkem, navlékat ztracené perly, jít tam, nevědět kam, přinést to, nevědět co, jsou kratochvíle, které bych si odpustila. Navíc ta krásná panna, pro kterou to vše bylo pácháno, zneklidňujícím způsobem šilhala. Touha po moci, ambice, manipulace, zrada, láska, stesk, naděje, lidová moudrost, shovívavost, odpuštění, jsou tu v podobách, v nichž se jim dá věřit. Královna umírá královsky důstojně (ač ten střih je podivný a oko divákovo nevěří, že odběhla umírat o patrno níž, když evidentně jsou to schody, které byly v předchozím záběru v pozadí), ale i tak zůstala i ve smrti královnou, kdežto zrádce byl zrádcem. (02.08.2015)

Jak mi ta pohádka připomíná tím začátkem TŘETÍHO PRINCE. Princ najde schovaný obraz a zamiluje se do dívky, která je na něm nakreslená. Jenže tento televizní počin zdaleka nedosahuje známé Moskalykovy pohádky. Čenský coby princ zdaleka nedosahuje takových kvalit jako Pavel Zedníček. I on sám si tu zahraje, ale jen malou roli, kdy jsem byl už opravdu zklamaný. Pro mě to byla nezajímavá pohádka, ve které se dalo jen dívat na téměř padesátiletou Zuzanu Kocúrikovou. [944. hodnocení, 38. komentář, 51%] (17.11.2020)

Ambiciózní ženy jsou populární záporačky, ještě nejlépe, když necítí příliš lásky ke svému okolí. Což je zrovna tady problém, když princ je naivní nekňuba a zamiluje se do obrazu. Jeho milá si pak vysní ideálního muže a aplikuje to na prvního šlechtice, který jí padne do rány. Mladé duo je tak k uzoufání nezajímavé a otravné, že jsem královně i docela fandila. Bohužel marně. (10.01.2020)

Nepohádkové, spíš rodinné drama. Chybí náznak aspoň nějakého vtipu, který do pohádky patří. Převažuje vážná rovina. Čenský je v roli prince (ve 34 letech) nepřesvědčivý. Na to, že se natáčelo na třech hradech (Buchlov, Pernštejn, Bítov), je výsledek stejný, jako by se natáčelo ve studiu. Princ plní úkoly bez větších problémů. Kladem je scénář, který je sice suchý a moralizujicí, ale je věrohodný a vyzdvihuje dobro, lásku, poctivost nad zlo, závist, hamižnost. (07.08.2010)

Jeden z nejmelancholičtějších českých filmů vůbec (nejen v rámci svého žánru, ale i obecně). Nerad bych vyvozoval mylné závěry, ale mám pocit, že se podobně atmosférickým snímkům u nás moc nedá. Už Hřebejkovy PELÍŠKY nahrazovaly průzračnou melancholii hořko-sladkým retro stylem, který ale nemůže melancholické nálady nikdy dosáhnout, jelikož se bojí tnout do živého. Melancholie SNU O KRÁSNÉ PANNĚ se odkrývá v místech, kde dochází ke střetu reality a snu, ale paradoxně je daleko živější, jde víc "na dřeň", nemá strach ukázat život, jaký skutečně je, vizi a deziluzi. Uprostřed těchto třecích ploch se někdy ocitne každý z nás - a v tom je pravdivost tohoto filmu. SEN O KRÁSNÉ PANNĚ má i jinou hodnotu než tu pohádkovou. Je to poetická kvalita, smutek, hodně obrazových kompozic (jež upomínají na plátna starých mistrů - což se v rámci české kinematografie neděje už vůbec!). (12.01.2012)