Walter Mitty a jeho tajný život

This is ground control to major Tom... Opravdu výjimečně krásně natočený midcult. Ben Stiller jako režisér natočil svůj prozatím jednoznačně nejpovedenější film, který se asi mohl stát nezapomenutelným a postavit se po bok třeba kultovnímu Věčnému svitu neposkvrněné mysli, kdyby se tvůrci nedopustili tak trochu podpásové rány - čistě postmoderní forma se pojí i s narativní postmodernou na úrovni scénáře, kde jsou od začátku oddělené dvě nezávislé linie, propojené osobou hlavního hrdiny - filmová realita a svět Walterových představ. Zatímco ovšem, zhruba v první půli snímku, jsou tyto dva světy jasně odděleny, postupem času se takřka nepozorovaně obě dvě linie slijí a není úplně jasné, co divák vlastně sleduje. Celá ta Walterova neuvěřitelná cesta vedoucí po stopách svého fotografického guru je právě tak neuvěřitelná, že by se měla odehrát pouze ve světě Walterových představ, pokud by se jí mělo dát věřit. Když ale nepřijde žádný dělící faktor a celá odysea nakonec zůstane přece jen v rovině filmové reality, zprvu tak nevšední film náhle sklouzne k prostému lépe natočenému a sofistikovanějšímu Jíst, meditovat, milovat. A to je opravdu velká škoda, film s takhle velkým potenciálem a skvělou formální stránkou nevzniká každý den. Když se tedy s vícevrstevnatého snímku najednou stane obyčejná romance, nelze se neptat po významovém ukotvení...a to už se skrz planinu banálního zjištění, že ten pravý poklad stejně najdeš nakonec doma, prodereme k sentimentálnímu konci... Ale natočené je to opravdu moc pěkně... (23.03.2014)

Vedle virtuálních vztahů Stiller v úvodu opatrně ukazuje zdvižený prostředníček také korporátnímu kapitalismu, který umrtvuje lidskou individualitu a jedince proměňuje ve štvance ochotného udělat kvůli udržení zaměstnání první poslední. Posledním útočištěm člověka se přirozeně stává jeho tělo, potažmo mysl. Osvobozující síla imaginace dovoluje alespoň snít o ušlechtilých činech hodných velkých romantických hrdinů, kteří byli z reality již dávno vytěsnění do velkolepých hollywoodských pohádek. Walter Mitty se nestydí přiznat, že je sám takovou pohádkou, která prostřednictvím svého ušlechtilého poselství ospravedlňuje četné spektakulární scény. Druhou polovinu filmu tvoří řetězec strhujících dobrodružných příhod, jejichž estetické pojetí je vědomě inspirováno časopiseckými obálkami, neboť právě do fotografií z prestižních časopisů Walter ze své každodenní rutiny uniká. Trikové sekvence sice znejasňují hranici mezi snem a realitou do té míry, že se rozdíl stává irelevantním (namísto toho, aby vytvářel určité napětí), ale zároveň nenásilně doplňují charakteristiku hlavního hrdiny. Třebaže se romantická podzápletka navenek zdá nadbytečnou a film může působit jako sebezdokonalovací příručka pro muže, kteří nevědí, co s životem, jsou to po celou dobu ostatní lidé (přítelkyně, Sean O’Connell, matka a nepřímo i zesnulý otec), kteří Waltera v jeho sólových dobrodružstvích přímo i nepřímo podporují a nutí jej, aby v nich pokračoval. V dnešní „bezkontaktní“ době velmi vítaná snaha přesvědčit diváka, aby nežil jenom ve virtuálním světě a nebál se realizovat své sny, je tak šikovně provázána s výzvou, abychom nebyli sobci a ani v nejtěžších chvílích nepřestávali myslet na druhé (čím film vyznívá konformněji než v hrubých rysech podobná anarchistická akce Wanted). Walter Mitty dokazuje, že Stiller umí utlumit svou povahu excentrického komika ve prospěch poměrně vážné myšlenky. Ono zvážnění ale naštěstí nikdy není takové, aby film opustil bezpečné území skrznaskrz „feel good“ zábavy pro velké plátno a celou rodinu. S odstupem času bych se Mittyho nebál ve vší vážnosti označit za nejpozitivnější filmové překvapení loňského roku. 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Radko (13.01.2014)

Já už jsem vážně nedoufal, že Hollywood se svým vkusem mně v tomhle století ještě dokáže trefit do srdce a vida, je tu přesný zásah. Scéna se Seanem Pennem, kdy s připraveným foťákem čeká na sněžnýho levharta, aby mohl udělat fotku byl nádherná ("Kdy ho vyfotíš? " "Možná nikdy, některé okamžiky jsou tak překrásné, že se ji nechci rušit focením" ) a pak ten fotbal v Afgánu. Tohle musel vymyslet někdo, kdo má radost ze života a z toho filmu to bylo cítit, ať už ve výtečný hudbě, která spousty už tak luxusních scén (jízda Islandskou krajinou na skejtu ) měnila na scény exluzivní, ve vizualitě (třeba hned na začátku originální úvodní titulky ) nebo v humoru (bitka v letištním rentgenu ). Herci se rovněž předvedli v tom nejlepším světle a i když Sean Penn zahrál spousty dechberoucích rolí, tak tady mě ta jeho desetiminutovka fakt dostala. Bejt holka, tak bych mu za ní asi dala nebo dal, teď nevím v jakým rodě mluvím. Jedno však vím určitě, s tímhle životem nabitým bijákem, jsem se v kině nepotkal naposled. (19.12.2013)

Vlastne dokonale stillerovské (s niekoľkými veľmi vtipnými scénami, najmä grónsky bar) a pritom FILM. Kristen Wiig nečakane mrdateľná, skvelý soundtrack a priehrštia skvele zrežírovaných scén (najmä komorných, dialógových). Mimochodom, ak to niekto považuje za povrchné a naleštené, mal by sa pozrieť ešte raz, pozornejšie. (11.01.2014)

Čekal jsem trošku něco jiného. Film nebyl špatný, sice je dle mě nadhodnocený, ale na to teď nebudu hledět. Ben zahrál pěkně, hlavně kvůli němu jsem se na to těšil. Ovšem se mi tam nehodily ty jeho myšlenky a přechod do jeho světa. Naopak mě rozesmálo pár věcí, díky kterým jsem se nakonec rozhodl hodnotit takto. (04.03.2014)