Křik

Nedaří se mi potlačit těžké zklamání z tohoto nadžánrového kousku. Čekal jsem víc hororového zaměření, k tomu má ale paradoxně nejdál. Spíš se jedná o psychologické drama s nejasnou hlubší myšlenkou, která mě samozřejmě úplně minula. Asi jsem méně vnímavý divák, jenže mě ty dlouhé a nic neříkající záběry z písečné pláže naopak iritovaly. Pro zdejší označení art-filmu je to zase málo experimentální. Každopádně co je dominantou snímku, tak je jistě jeho zvuková stránka: všechny ty serepetičky typu zapálená cigareta nebo moucha ve sklenici mě upoutaly ze všeho nejvíc. (06.10.2011)

Muž (Alan Bates) se v Austrálii při pobytu mezi aboriginci naučí panovat křikem, který zabije vše živé. Přestěhuje se do anglie do jedné malebné vesničky a zde se začne infiltrovat do rodiny muzikanta Anthonyho (John Hurt). Jedná se o zajímavý anglický horor s poměrně originálním nápadem. Nečekejte žádné mraky gore nebo akce, jedná se o komornější příběh, který staví na konverzacích a pomalu a důkladně buduje zajímavou chladnou atmosféru. Příběh je situován do prostředí malé vesničky na anglickém venkově v kopcovité větrné krajině u mořského pobřeží, se spoustou pastvin a permanentně zataženou oblohou. Atmosféra chladné anglie je tady výborná a z prostředí se vytěžilo maximum (pro srovnání např. některé díly detektivek s inspektorem Dalglieshem, třeba Plány a touhy). Samotný příběh pozvolna spěje k vyhrocení konfliktu postav. Zajímavým způsobem je pojaté působení na Anthonyho manželku a její postupné podléhání, tady mne zejména utkvěla jedna výborná scéna, při které je náhle použit experiment s černobílým filmem - nebudu samozřejmě prozrazovat ale jedná se o výborný a celkem klíčový okamžik a při sledování ve mne opravdu hrklo. Podtrženo sečteno, za podívání rozhodně stojí, jen upozorňuji, je to spíše pro náročnějšího diváka. Jo a jinak Anthony je fakt skvělý hudební experimentátor, takový Radek Kopel trochu :-) . (11.01.2011)

Společně s "Borgman" nejdivnější home invasion vůbec. V pobřežní vesnici v Devonu se objeví tajemný cizinec v dlouhém černém kabátě, který se nasáčkuje domů k jednomu páru a tvrdí o sobě, že má výcvik od aboriginských mágů a ovládá smrtící výkřik. Jede to na charisma démonického Alana Batese, kouzelnou atmosféru, pomalé snové tempo, nejasnost a princip nespolehlivého vypravěče ("It´s always the same story, always the same story, but I change the sequence of events, I vary the climaxes, because I like to keep it alive, I like to keep it alive.") (08.02.2022)

Atmosférou, strihom, časovými skokmi, nevysvetliteľným tajomnom časti deja pripomína Krik filmy Walkabout Nicolasa Roega (VB/AUS 1971) a Poslednú vlnu Petra Weira (AUS 1977). Podobnosť utvrdila aj stopa Austrálie a aborigénov v deji. Na rozdiel od Walkaboutu tu nejde o iniciačný rituál vstupu do dospelosti. Tu ide o iniciačný rituál nástrahy ohrozujúcej dospelého dlhodobý párový vzťah. Dá sa také niečo opraviť ako pracka na sandále? Prestrihané zábermi do záhrady psychiatrickej liečebne. Tam sú výsadami obyčajného šialenstva ovenčení tí, čo v takejto, alebo obdobnej skúške vzťahu aj nervov neobstáli. Za odmenu sú poctení bezhraničnou slobodou tvorby a vyjadrovania názoru. No bezhraničnej ako bezhraničnej - olemovanej múrmi, mrežami a plotmi blázinca. (28.11.2020)

Sedmdesátá léta a britský venkov je vražednou kombinací a to se ani nemusí jednat o horor, což člověku dojde už někdy v polovině, ale přijít na lepší zařazení stejně nedokážu. Každopádně zde hraje prim lidská psychika, ať už v jakémkoliv stádiu příčetnosti a kdo nehoví zdánlivě nic neříkajícím scénám, které mají ovšem svůj skrytý smysl, tomu film nic neřekne. (13.02.2024)