Most

Nádherný příběh, opravdu. A vyústění ústředního dilematu je taky srdcervoucí. Nicméně si nemyslím, že je šťastný nápad tenhle kraťas zneužívat pro potřeby zasrané církve, protože když je člověk svině, tak si může věřit čemu chce a obhájit si co chce, kdežto když je člověk dobrý z podstaty, tak na to nepotřebuje žádnou vymyšlenou modlu. 90% (27.02.2017)

Lid hovořící anglicky. Nové tramvaje (poměrně). V dálce zpívající Edith Piaf. Pouliční prodavači květin jako vystřižení z My Fair Lady. Romeo a Julie. Parní lokomotivy. Ester Geislerová.. Její sestra (žádná z geislerek....) feťačka. Přeexponovaný obraz. Staré uličky Prahy. Nové (!) uličky Prahy. Lid hovořící anglicky. Všechno, co jsem tu vyjmenovala, by mělo míti zřejmě nějakou spojitost. Až na feťačku s ulicí a květináři nic nevidím. V tom všem se odehrává dramatický příběh otce a syna. Není v podstatě nic vysvětleno. Jak by mělo, když je stopáž tak kratinká. Ve třiceti minutách se toho nedá moc říci, ale tvůrci se snažili, seč mohli. Ovšem střídání záběrů s parní lokomotivou a novou tramvají se jim trochu nepovedlo. Já mám moc ráda krátkometrážní filmy, hlavně ty české (dobře, je pravda, že těch zahraničních jsem moc neviděla, tak pardon...) a obvykle u nich bývá pravidlo, že jsou dobře obsazovány. Na rozdíl od některých celovečerních filmů, kde najít slušně hrajícího i hlavního protagonistu bývá často problém... Zde se setkalo tolik dobrých herců, slušný skladatel a šikovný režisér. Šikovný v tom, že pěkně vedl herce a herečky a pokud to dělal on, tak i dobrá místa na natáčení. Jenže si k ruce vzal zvláštního kameramana. Ano, záběry byly zajímavé, ale já si nemůžu odpustit jednu věc. Nemám ráda, když se zabírají lidé a chybí jim kousek obličeje či těla. Ten člověk je pak neúplný, záběr je tudíž tak neúplný a pocit z toho vyvozující je také neúplný. Alespoň u mě to platí. Teď k postavám. Co tam dělala Klára Issová? Jestliže její jediná náplň ve snímku byla pozdravit otce Ládi stojící v tu chvíli na střeše s hrnkem kávy a pak darovat feťačce plnou krabičku cigaret, nebyla ta náplň zbytečná? Výtvor by se zkrátil o dvě minuty a vůbec by to nebylo na škodu. Obecně mám ten dojem, že okolní postavy trochu rušily, krásně by stačil trojúhelník (dobře, tak ještě Ester bych snesla)... Nebojte se. už jsem skončila. Ovšem tento kraťas mi nedopřeje klidný spánek, jelikož teď budu stále přemýšlet, koho obětovat. Jednoho člověka, ale rodinu nebo stovku neznámých lidí? A co vy? (09.06.2012)

Učitě velice zvláštní krátkometrážní snímek, který během půl hodiny dokáže člověku hodně pozměnit pocity. Začátkem je to pocit lásky, a potom pocit nechutě, který je opodstatněn velmi těžkým, ale nakonec správným rozhodnutím. Příjemně zpracované, skvěle zahrané. Nic tomu nechybí. Rozhodně si zaslouší 90% (19.11.2013)

Film na jednu stranu se studentskou nepředvídavostí rozehrává příliš motivů, na které půlhodinový dramatický oblouk nestačí, přináší trochu zvláštně poamericku a proamericky vnímanou romantiku Prahy, železnic a parních lokomotiv, zahraje i na notičku Američanů v Praze. Režie nezvládá rytmicky dobře propojit rozvleklá líčení prostředí s malebnou atmosférou do celku příběhu. Na stranu druhou stojí za zmínku slušný dětský výkon a ústřední emotivně vypjatá scéna (která však ve filmu nemá odpovídající kontext), připomínající obecně trestuhodně nevyužívaný Javorského obrovský potenciál. 2-3* (03.03.2012)

Wau... Nádherné. Už delší dobu jsem nebyla tak silně citově unešena z nějakého snímku a o to víc mě překvapuje, že je z české produkce a ještě krátkometrážní. Někdy prostě stačí jeden pohled na zhrouceného člověka, někdy stačí jeden úsměv od neznámého kolemjdoucího v okamžiku, kdy si člověk neví rady co dál.... a může vám to změnit život. (04.01.2014)