Smůla

Řízná gangsterka s několika takřka westernovými přestřelkami, měnící se v polovině na vězeňské drama. Zní to trochu schizofrenně, avšak díky skvělým hercům a Giovanniho schopnosti vyprávět ten přechod působí zcela přirozeně. Zajímavá absence kladných postav (Borgo je sice sympaťák, ale do klasického klaďase má daleko), poměrně dost vysoký body count, několik velmi silných scén (odklízení min, márnice, poslední přestřelka) a všudypřítomná sedmdesátková syrovost. V neposlední řadě nechybí ani ten nejdůležitější prvek francouzských (nejen) kriminálek drsné školy - přátelství až za hrob. 80%. (29.12.2020)

Smůla (pod tímto názvem film uváděla ČT) je remakem filmu Muž jménem La Rocca z roku 1961, který byl natočen podle Giovanniho románu, ale panu spisovateli se nelíbil, stejně jako většina filmů natočených podle jeho děl. Giovanni totiž psal podle skutečnosti,sám byl v minulosti kriminálním živlem a psát začal ve vězení. Údajně prý za okupace pracoval pro gestapo, mezi filmy podle jeho scénářů či románů však patří i Sicilský klan, Druhý dech, Velký risk, Ho!, nebo Dorodruzi. Kvůli oné nespokojenosti se sám stal režisérem a natočil příběh skutečného gangstera La Roccy (zde pod jménem Borgo) sám a po svém, ačkoli do hlavní role se vrátil Jean-Paul Belmondo. No a i když Giovanni i Belmondo mají ve své filmografii lepší dílka, tak Smůla stojí za zhlédnutí především kvůli scéně, kdy tehdy začínající Depadieu zraní Cardinalovou a zabije Constantina. Nejlepší složkou filmu je však hudba geniálního Francoise de Roubaixe, která patří ke skladatelovým nejlepším kouskům. 65% (31.03.2007)

Nejsem sice fanda gansterek, notabene těch, dobových (mimo současnost filmu), dokonce mě až tak neberou  ani bordely. Ale ani jsem nečekal, že by patřila Smůla k nejlepším kouskům Giovanniho a Belmonda a celkem mě bavila. Prostě poctivá francouzská kriminálka, která vyloženě neuchvátí, ale zabaví. Belmondo mě baví skoro vždycky a Giovanni rok před slavnými emociálními a přímočarými Dvěma muži ve městě  natočil příběhově rozsáhlý nepředvídatelný  film, kde  celému dění zároveň nechybí  pro něj tradiční silný motiv s  nespravedlivým odsouzením,  a to  dělá z tradičního  gansterkého  vyřizování účtů v 1.půlce přeci jen lepší podívanou. Ani ta  druhá vězeňská není špatná. Jen závěr mi přišel takový ufiklý, jako by mu něco chybělo. Dabing Krampol. (04.04.2023)

Je to vlastně gangsterský epos, i když v malém, sleduje část životního příběhu gangstera Borga. Odtud plyne i jeho místy pro diváka špatně stravitelná stavba. Je to možná náš problém- nejsme zvyklí vidět Belmonda v situacích, které nám film předkládá. Jsme zvyklí na Belmonda vítězného, který všechny nesnáze vyřeší, nejlépe ještě přidá nějakou hlášku. Tady je ovšem Belmondo poražený, bezmocný. Sedí třeba dlouhé roky v kriminále a nemůže nic dělat. Šokující. (15.12.2009)

Když si Belmondův Roberto Borgo před vámi sedne doprostřed místnosti na židli a v mírném předklonu si opře ruce o nohy, neznamená to, že je unavený. Znamená to, že máte smůlu. Máte ho přilepeného na patách i s jeho čárou života ve tvaru kruhu a aby toho nebylo málo, stojí za ním strážný anděl s flašinetem.. Free style gangsterka, kterou se táhne silná nit přátelství a tragikomiky osudu těch, co ze své strany zákona mají blíže k cele věznice i celtě márnice. Do nevázaného konceptu zapadá i hudba, která osciluje mezi genialitou (minimalismus při ostré přestřelce s černošským gangem) a Cirkusem Humberto.. Američané měli Eddieho Bunkera, Francouzi zase José Giovanniho. Oba do toho dali vlastní zkušenost, soustředili se na postavy, které neprošly Yalem a Sorbonnou a nikdy jejich počínání nesoudili.. (06.05.2024)