Onibaba

(KDV - PONREPO) ONIBABA je film, "díky" kterému je Kaneto Šindó spojován především s kaidany, ačkoliv je jeho filmografie co do žánrů velmi rozmanitá, protože točil vše od snímků pro děti až po skoro-porno. (Kaidan znamená "duchařská historka", doslovný překlad by poté údajně zněl "historky o záhadných/podivných zjeveních".) Zaráží mě proto, že výše zmíněná asociace je dána právě tímto pravděpodobně jeho nejznámějším titulem, když je žánrová kategorizace při nejmenším značně problematická. Výrazné zasazení do středověku, které je příznačné pro kaidany, je rozklíčovatelné pouze na základě kostýmů (samurajské brnění) a několika zmínek v dialozích. Děj by se mohl odehrávat klidně během druhé světové války v místech, kde se zastavil čas/jsou stále přítomny některé japonské tradice, přičemž je evidentní, že se využívá stará buddhistická pověst jako možnost společenského komentáře nedávných událostí. Otazník taktéž visí nad přítomností duchů - potažmo záhadných zjeveních, jejichž přítomnost nelze racionálně osvětlit obracením se na zkušenost ze skutečného světa - jakožto základního znaku kaidanu. Je totiž nejasné, jakou přisoudit jednotlivým prvkům motivaci v rámci formy celého díla, protože klíčová maska a její role v syžetu může být jak realisticky motivovaná (zakrytí tváře, resp. strašení dcery - následky po odejmutí způsobené např. ochranným nátěrem), tak transtextuálně (je použita z divadla nó - hanya, která symbolizuje jak ženu proměnivší se kvůli své žárlivosti v démona, tak schopnost odpuzovat zlo). ONIBABA tak stojí na pomezí mezi psychologickým dramatem, které pojednává o úpadku základních lidských hodnot za válečných časů, kdy jsou lidi řízeni ryze svými pudovými instinkty, a kaidanem, který ale neumožňuje potěchu ze sledování žánrové podívané, protože ta využívá až příliš prostředky umělecké kinematografie (včetně provokativně otevřeného závěru, ale i parametrické formy). (15.05.2011)

Tak to bol opäť zážitok porovnateľný s tým, ktorý som mal pred päťdesiatimi rokmi, keď som Onibabu videl premiérovo. S Kanetom Šindóom sa mi v mysli spájajú dva filmy - Ostrov, na ktorý sa už príliš nepamätám a Onibaba, ktorú som mal možnosť vidieť opakovane. Nie som fanúšikov hororov a mysterióznych filmov a nemyslím si, že by mala byť zaradená do takých škatuliek Podľa mňa je to film o tom, ako následky vojny deformujú ľudské správanie a rôzne nadstavby, ako morálka, česť, spravodlivosť atď. strácajú zmysel. A čím je situácia horšia, tým je správanie tých, čo prežili, prízemnejšie, živočíšnejšie, účelové. Všetko sa podriaďuje snahe prežiť za akúkoľvek cenu. Kaneto Šindó dokázal o tom nakrútiť film a stačilo mu k tomu tŕstie, zopár hercov a deju primeraná hudba. A výsledkom je, okrem iného, aj to, že tento film mám zaradený v stovke najlepších. (02.10.2018)

Než se poprvé objeví maska, šustí rákosí a mladá, stará, nebo muž v něm pobíhají. Otowa měla v té době 39, což je samozřejmě znát především ve chvílích, kdy se obnaží. V kontextu toho, že Sató byl o pouhé tři roky mladší, je skutečně těžké přijmout jeho odmítnutí matky, neboť se mu jeví příliš stará. Onibaba pomalu zoufale šumí, ukazuje rozklad osobností až na samu animální podstatu. Jenže film se odehrává ve středověku, kdy život člověka neměl další záhyby. Podstata by zřejmě více vynikla, kdyby byl snímek situován do období II. světové války. Ale zpět k masce. S jejím zjevením se poprvé ve filmu začíná něco dít. Šedá nuda koloběhu jídla, spánku a shánění jídla je poprvé narušena mužem v masce. Na můj vkus přichází maska na scénu velice pozdě. I když díky její existenci následně dojde na několik náznaků hororových scén, nedokáže to rozčeřit stojaté vody filmu. Nesnáším stereotyp, ať již je reprezentován opakováním klišé v popcornových snímcích, nebo zobrazením šedé rutiny v artových filmech. Onibaba se tak v mých očích zařadila po bok Děrsu Uzala a Playtime. (24.12.2022)

『Jama. Hlboká a temná. Jej temnota pretrvala z pradávnych časov.』 • Japonský režisér Kaneto Šindó, podľa môjho objektívneho uhla pohľadu, nakrútil pomerne dosť sugestívny snímok 「o dvoch japonských amazonkách」 , nakoľko boli väčšinou nielen sporo odeté, ale zároveň sa k tomu vyznačovali i obzvlášť surovým správaním, a taktiež i brutálnym zachádzaním, spočívajúcom v chladnokrvnom zabíjaní, ako je možnosť vidieť hneď v samom úvode. Aký na to vlastne mali dôvod? • Jedným z nich by mohlo byť kľudne to, že je znovu obdobie drsných vojen, a tak najmä kvôli tomu teraz nastávajú mimoriadne kruté časy, čo sa konkrétne týka, povedzme, nedostatku obilnín, trebárs, najmä pre obyčajných roľníkov, ktorí medzitým stihli ubziknúť do hôr, teda v tomto prípade zrovna ostávajúce 「roľníčky」 , ktoré urobia pre 「vrecúška s prosom」 , asi úplne čokoľvek, a to myslím naprosto doslova! • Totižto, ako by som to tak trochu vkusnejšie načrtol, skrátka, tieto extrémne divoké baby, sa momentálne živia dosť netradičným spôsobom (lovom na ľudí), čo som už v podstate naznačil na samom začiatku, keď vzápätí by som mal nadviazať na to, ako by si to mal divák následne predstaviť? Jednoducho. Spojte si ľudskú korisť, ktorých bude vskutku počas trvania filmu, niekoľko, a do toho si primiešajte to, že to nerobia len kvôli tomu, že by sa strašne nudili, proste z čistého rozmaru, ale práve naopak. Samozrejme, že s vecami po svojich obetiach ďalej náležite obchodujú, a to je ďalší význam tohto originálneho scenára, s akou zápletkou sprvoti intenzívne pracuje. • Našťastie nepojednával len o tejto veci, ale tiež neskoršie ponúkol i 「romantickú líniu」 , ktorú si v žiadnom prípade nepredstavujte, ako v typických, romantických komédiách. Príchod mužskej postavy znamenal zásadný zlom v (do)terajšom dianí, kedy Ona neustále behala za Ničim, alebo opačne. Vytvárala sa určitá žiarlivosť. A čo predsa ešte ten 「zamaskovaný samuraj」 , prichádzajúci až v 2/2 diania, ktorý dokonca poriadne zašermoval mečom, a ani sám nevedel, ako jeho účinkovanie priamo ovplyvnilo žiarlivú protagonistku, že samotné finále bolo maximálne strhujúcim ukončením tohto atmosferického príbehu, kvôli čomu som nakoniec pridal i tú štvrtú hviezdičku. Áno, a čo by to bolo bez tej jamy, to je ako dom bez okien, však? Dalo by sa povedať, že『stelesnila』hlavnú úlohu, do ktorej by chcel spadnúť asi málokto, čo poviete? • Možno som mal celkovo o Onibabe trošku odlišnejšiu predstavu, ale zväčša spĺňala to, čo má v titule, a som z toho akosi mierne vykoľajený... (05.02.2023)

Syrový až trochu hororový příběh ze starého Japonska se pohybuje kdesi v rozmezí mezi historií, krvavou pohádkou a mýtem. Minimalismus, co do použitých motivů (dvě ženy, jeden muž, rákosí, jáma a maska), zajišťuje sevřenou a jednotnou atmosféru. Klasický dobrý film z klasicky dobrého období japonského filmu s krásnou černobílou kamerou. Radost pro oko. (22.03.2005)