Režie:
Josef MachScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Rudolf MiličHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Lubomír Lipský st., Jan Skopeček, Ladislav Trojan, Stella Zázvorková, Míla Myslíková, Jiřina Steimarová, Marcela Martínková, Čestmír Řanda st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu. V domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Otec působí jako předseda zemědělského družstva, syn vede místní mládežníky a děda penzista ty dva přes troubel své nerozlučné fajfky zásobuje spoustou rozšafných rad. Právě mají spoustu starostí. Jejich vesnice soutěží se sousední Piskoří a protivníci využívají k boji nečestných zbraní... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
V roce 14963 začaly tát ledy a Jaroslav Dietl v této veselohře využil možnosti satirické kritiky nešvarů, které nás v 60. letech obklopovaly. Velice dobře vystihl atmosféru sousedských vztahů na vesnici, takřka jako by žil mezi vesničany on sám. Na to byl skutečný machr. A tak už mohlo dojít i na nesmyslné soutěžení (kdo by si vymyslel takovou pitomost jako soutěžit, kdo má nejvíc kompostů?), na drobné i větší krádeže, které naši společnost zbytečně ochuzovaly, na patolízalství a pokrytectví, na bezbřehé schůzování atd. Jinak to ovšem byla komedie z těch průměrnějších, samotný seriál, nakterý si dobře pamatuji, přinášel mnohem větší zábavu. Trojice Potůčků si získala mezi lidmi všeobecnou oblibu,atak vznikly nakonec dva filmy, ten druhý, barevný, se mi zdál poněkud slabší než tenhle. ()
Naprosto schematická celovečerní odnož prostoduchého agitačního seriálu z úsvitu Československé televize. Z dnešního pohledu je zajímavý snad jen historicky - jednak jako hraná ukázka kdysi živě produkovaného ,,legendárního" seriálu, z něhož se dnes v archivu zachovalo jen malé torzo (pouze několik dílů), druhak coby svědek převratné doby počátku 60. let, kdy pomalu končila dekáda budovatelské schematické tvorby plně svázané cenzurou a systémem schvalovací mašinerie, Tři chlapi v chalupě již zjevně chtějí mnohé kritizovat, i když ústa mají postavy seriálu stále ještě víceméně zacpaná. ,,Jsem jak Československá tisková kancelář. Taky s křížkem po funuse." ()
V záplavě kvalitních filmů, které se postupem času začaly šmahem vytrácet, až je v podstatě během devadesátých let 20.století úplně vytlačil úpadkový konzum a začala vznikat díla téměř výlučně pro konzumem a vlastním EGOismem omámené psychopaty, krvežíznivé bestie, vulgární impotenty, anti-rudé d´ábly a nesoudné blbečky, jsem tenhle skvost nevědomky zcela přehlédla. Mladá generace té doby jsme také vyhledávali určitě jiné filmy než filmy typu "politická" komedie. Tohle nebyl film pro mladou generaci tehdy a už vůbec ne dnes, kdy už mají vlastně všechny generace dokonale vymyté mozky konzumem a falešnou tolerancí...Skvěle napsané, zrežírované i zahrané = aby ne: Dietl scénárista-fenomén, Mach výborný režisér, nepropadlý hnusu zvaném "nová vlna", ani USamerickému snu, herci par excellence. Lipský ve svém mladém věku v roli dědy Potůčka naprosto dokonalý, ale dech mi zcela vyrazil Skopeček svým silným a perfektním civilním herectvím, opravdu radost poslouchat i sledovat. Komedie poukazuje s nadsázkou a vytříbeným vkusem i vtipem na nešvary v socialistickém družstevnictví. Nešvary, které se dají řešit, a to lidsky, rozumně i s úsměvem. Agitka? Žádnou nevidím, ale anti-rudí belzebubové vidí agitku i v tom, když marxista/komunista spláchne hajzl! ()
Jsem ochotnej přistoupit na to, že ve své době to mohla být populární záležitost, že na to lidi houfně šli do kina a že se smáli. Dokážu i vyhodnotit situace, ve kterých se předpokládal smích, ale mě dneska vtipné nepřišly. Jistě, po padesátých letech naplněných budovatelskými agitkami mohlo tohle být zpestřující, ale i tady to budování čpí ze všech stran. Především se tu mnoho mluví, dialogy jsou ale plytké a někdy i scénáristicky nedomyšlené. Chabý pokus o náznak politické satiry je příliš krotký a přizdisráčský na to, aby mohl zaujmout.Mluví se především o kompostech, obecním vodovodu a bytí či nebytí předsedy. Už tato tři témata degradují případné kvality filmu. Možná svou roli hraje i můj osobní problém s Lubomírem Lipským, kterého obecně snesu jen málokdy. Nemluvě o Janu Skopečkovi, jehož permanentně patetický kukuč je směšný. Takže, až příště budu někde číst "legendární", zbystřím. Protože Tři chlapi v chalupě jsou dokladem toho, že i legenda může být pěkná sračka. Takže za kouknutí stojí snad jen coby dokument doby a doklad faktu, že i Míla Myslíková a Helena Růžičková byly mladé a štíhlé. ()
Jak může dopadnout, když skončí tři chlapi v chalupě? Zřejmě takhle. Tady máme jednu podobu z roku 1963. Film je silně poznamenán dobou, ve které vznikl. Nejlepší ze všech tří pánů byl dědeček Lubomír Lipský. Ten držel celý příběh po hromadě a když se to tak vezme, tak všechno stálo na jeho výkonu. Ostatní se jenom vezli a sekundovali mu. Takže, podtrženo, sečteno, tři hvězdy jsou právě za Lubomíra Lipského. ()
Reklama