Bastard

Drsný film o drsných ľuďoch v drsných časoch, keď sa nikto s nikým nesral a šľachta mala moc s ktorou dokázali bojovať len tí najhúževnatejší a najvytrvalejší. Niekedy aj na úkor svojho vlastného šťastia. Mads tu v úlohe chudobného vojaka, ktorý sa chce vypracovať vyššie, podáva znova skvelý výkon. Vydarili sa aj ostatné postavy a bolo zaujímavé sledovať vývoj vzťahov medzi nimi. Záporák je ultrasviňa a neviete sa dočkať toho, kedy ho niekto podreže. Film v tomto smere nesklame. Vizuálne to je tiež pôsobivé. Sklamaním je pre mňa len taký zvláštny nematný neslaný koniec. Ani nie tak tým, čo sa stane, ale hlavne ako. Ja by som to ukončil vo chvíli,keď si Mads prišiel po malú a išli spokojne domov. Ale potom ešte nasleduje niekoľko zbytočných minút, v ktorých sledujeme ako sa vyvíjal osud postáv po rokoch. To som sa už nevedel dočkať toho, kedy sa to skončí nadobro. Pôsobilo to viac trpko ako šťastne aj keď definitívny záver je úplný happyend. Práve vďaka záveru nemám chuť si to pustiť znova. Škoda. 7/10. (30.12.2023)

Sveřepý a zakaboněný Mads Mikkelsen se chce stát králem bramborových lidí, to se však nelíbí arogantnímu a až karikaturně slizkému šlechtici ze sousedství. Románově rozmáchlý, v jádru však melodramaticky komorní příběh o hranicích lidské vůle úspěšně balancuje na hranici mainstreamové líbivosti, nesklouzává však k laciné podbízivosti. Více zde. (19.01.2024)

Silný příběh, jak se jednotlivec s nezlomnou vůlí pere s osudem. Bojuje proti vrchnosti, ve jménu ještě vyšší vrchnosti, která ho neváhá při nejbližší příležitosti posrat. Bavilo mě to jako obraz doby. Sledovat jak si bohatá šlechta může dovolit defenestrovat komorný, ale na královského vyslance holt musí rafinovaněji. Hlavně to ale funguje emocionálně, kdy vidíme, jak se umanutý Mikkelsen, co musí mít všechno pintlich stává lidskou bytostí s city. Řemeslně a herecky bez výhrad. (22.03.2024)

Zpodobnění tvrdého zápasu s živelností přírody, lidskou podlostí a zvráceností feudálního zřízení v nádherně komorním stylu s lehce westernovým nádechem a místy tíživou a ponurou, hudebním doprovodem výborně dokreslenou, atmosférou a zároveň krásný, i když povětšinou neveselý příběh hrdého a cílevědomého samorosta, jemuž život střídavě dává a bere plnými hrstmi. 100 % (24.01.2024)

Hundehoveder aneb dvouhodinové poměřování čuráků svéhlavě urputného Madse Sød Gedziny a parádně slizkého jutského Lømikaara. Ač je to sice téměř výhradně o sáhodlouhém čekání, až Madsovi vzklíčí brambory, jedná se o čekání tísnivě dramatické a palčivě bezútěšné, plné feudálního kokotismu, bezpráví, degenerátské svévole a odporně předsudečné diskriminace jednoho nádherného, vzdělaného, kultivovaného a hladce asimilovatelného etnika, požehnání to a přínos pro jakoukoliv společnost již déle než tisíc let, co tak skvěle kope bramborové a jiné brázdy. Jan Sladký měl tenkrát docela kliku, že zrovna kočovali po Dánsku, protože jinak by Psohlavci nepřežili ani týden a notně načesnekovaní by se v okamžiku otáčeli na cigánském rožni při tříChodové večeři. Madsovo mimické herectví je naprosto neuvěřitelné a být v tom kdokoliv jiný, minimálně půlka genia loci celého filmu by vyšuměla někam do prdele. Ten chlap neřekne pomalu ani pět replik, tváří se zdánlivě furt stejně jako pokrčený papundekl, ovšem jen nepatrným hnutím té správné brvy dokáže naprosto věrohodně vyjádřit jakoukoliv emoci a precizně a uvěřitelně by jen držkou nepochybně ztvárnil i traumatizovaný okurkový salát. Opět veliká paráda! Tudíž jedinou mou výtkou budiž, že syrové a surové rurální drama by rozhodně zasloužilo syrový a surový konec, minimálně do rocka a do dne u „božího súdu“, nebo tak… Což ta finální katarze pro otylé chovatelky koček za zenitem rozhodně nesplnila. (07.01.2024)