Kam orli nelétají

Pokud by někdo od Kam orli nelétají nedejbože očekával seriózní válečný film, byl by asi hodně zklamán. Ovšem jako unikátní mix špionážního válečného thrilleru a velkolepého akčního dobrodružství funguje snímek Briana G. Huttona takřka dokonale. Není sice až tak slavný a všeobecně nadšeně přijímaný, jako některé jiné snímky, v nichž Eastwood hrál, o to více si však možná zaslouží vyzdvihnout. Má totiž náramně zamotaný příběh, úžasné horské lokace, skvělou ústřední melodii, několik výborných momentů (dramatických i ryze akčních) a Eastwood zde tvoří s Richardem Burtonem optimálně kontrastní a vrcholně charismatické duo. 90 % (31.05.2020)

Film Kam orli nelétají koření v kinematografii šedesátých let, období drahých válečných spektáklů, osamostatňujícího se akčního filmu a hlavně špionážních snímků, přičemž právě žánrová nevypočitatelnost se stává nedílnou součástí jeho nebývale promyšlené osnovy. Ta přibližně v každé své třetině klade do popředí trochu jiné cíle, stejně jako lehce odlišně kombinuje čisté napětí s nečekanými překvapeními – a všechno do sebe rytmicky zapadá. ___ Nacisté po pádu spojeneckého letadla zajmou důležitého britského armádního činitele a drží ho ve své prakticky nezdolatelné horské pevnosti Orlí hnízdo. Major Smith je pověřen, aby se svým britským týmem s jednou americkou posilou do pevnosti pronikl a zajatce osvobodil. Jednoduché? To si jen myslíte! Zejména božská scéna u krbu dokázala zamotat hlavu nejednomu divákovi, který se duševně připravil na válečný akční film (ne tedy, že by počtem mrtvých nekonkuroval leckterým hongkongským střílečkám a že by napínavou rvačkou na horské lanovce nepředběhl bondovky o jeden celý rok). ___ Precizní balancování na pomezí žánrů, vyprávěcích temp a diváckých očekávání přitom tkví i ve funkčnosti spojování dvou modů hereckého chlapáctví. Na jedné straně snímku vládne starosvětsky drsňácký Richard Burton, jenž dokáže stárnoucího akčního hrdinu utáhnout stejně sebejistě jako Marka Antonia z Kleopatry (1963), pochybujícího Špiona, který se vrátil z chladu (1965) či životem zlomeného akademika George z Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966) – ač tentokrát toho na plátně míň vypije. Na druhé straně film stojí a padá s minimalistickým herectvím Clinta Eastwooda coby ikonického drsňáka nové éry, který sice na plátně skoro nepromluví, ba dokonce ani nepohne obličejovým svalstvem, ale jeho poručík Schaffer je stejný frajer jako Burtonův major Smith. ___ Žánrové ozvláštňování přitom zůstalo zcela záměrně v mantinelech vlastních tradic, třebaže stojí na průsečíku hned několika z nich. Nepomrkává se sebeironicky na diváka ani se nepředkládá diskuze o obecnějších morálních tématech, pročež snímek zřejmě poněkud zapadl vedle soudobých revizionistických děl jako Bonnie a Clyde (1967), Tucet špinavců (1967) či Divoká banda (1968). Ovšem film nemusí figurovat v kánonech, abychom ho mohli upřímně milovat a obdivovat – k čemuž se v tomto případě hrdě hlásí například Quentin Tarantino, který vzdal snímku Briana G. Huttona hold zejména svými Hanebnými pancharty (2009). ___ Čerstvě jsem snímek viděl v Krnově, a to na nejlepším českém filmovém festivalu KRRR! – a třebaže byla sedmdesátimilimetrová kopie načervenalá a s německým dabingem, šlo o vysněnou projekci a budu na ni v dobrém vzpomínat ještě dlouho. (Už kvůli tomu, jak se snažili festivalem unavenější diváci během přestávky rozklíčovat, co všechno se během oné krbové scény vlastně stalo.) (10.04.2017)

Skvělý film, nesouhlasím s názory, že mu neprospěla jeho dlouhá stopáž- atmosféra i příběh jsou natolik brilantní, že divák chvílemi zapomíná dýchat. Je to vskutku nevšedně složitá zápletka, takže v jedné scéně není dlouho jisté, kdo je na čí straně. Konec má daleko do happyendu. Akční jako blázen :-) Spousta zabitých fašounů, krásné prostředí. Velmi dobré herecké výkony. Doporučuju všem, kteří mají rádi střelbu ze zbraně s tlumičem :-) A taky všem, kteří mají rádi napětí. (09.01.2007)

Trochu netypický válečný film a troufám si říct, že o to lepší. Než jsem pochopil, kdo že to vlastně je dvojitý agent a kdo pracuje pro ktereou (kontra)rozvědku, dalo mi to docela fušku... Ale když si to srovnáte v hlavě, zjistíte, že takhle dobrý špionážní příběh jste už dlouho neviděli. Přidejte si mladého Clinta Eastwooda (obtížná představa, já vím..:)) a skvělou hudbu (Ron Goodwin - ke slyšení též v Battle of Britain) a pochopíte tohle hodnocení. 90% (28.01.2003)

Klasika daného žánru. Clint Eastwood vyměnil své ošuntělé pončo za německou uniformu a vydal se do jámy lvové druhé světové války. Akční film tak jak má být, dostatečně naivní, akce je tam požehnaně a navrch k tomu ještě drsně tvářící se Eastwood, který kosí nácky s nebývalou lehkostí. To všechno by možná vystačilo na solidní a zábavné čtyři hvězdičky, ale přidejme k tomuto akčnímu guláši taky překvapivé zvraty a zajímavé pointy a hned je z toho mnohem inteligentnější film, který si dovolila vykrást i jedna nejmenovaná PC hra. Tenhle film si můžu dát i posté a nikdy neomrzí, přestože má místy opravdu pomalý rozjezd, ovšem nekonečná odkrejvačka v konferenční místnosti je tak trochu nezapomenutelná. Plus k tomu všemu ještě připočteme krásné reálie Alp a je to pastva pro oko, jenom kdyby ta televize nebyla tak malá... (09.07.2006)