Zakázané hry

Začátek a konec filmu jsou velmi působivé, troufám si však říct, že prostředek není až tak zvláštní, na to někdy vyznívá až trochu moc jako karikatura venkova. Třeba smrt staršího Michelova bratra jako kdyby se jeho rodiny skoro ani nedotkla a to se nedá říct, že by šlo o rodinu nějak zocelenou tvrdým životem. Ale s těmi kříži to bylo docela vtipné. Jak už jsem ovšem řekl, největší sílu snímek má vlastně tehdy, když malou Paulette zachytává na začátku úplně osamělou s mrtvým štěňátkem v náručí a na konci opuštěnou mezi spoustou lidí v sirotčinci. Z toho mrazilo. Její představitelka byla moc roztomilé dítě. (08.04.2014)

Skličující podívaná, která na mě měla až zdrcující dopad. Osobně jsem tenhle příběh malé holčičky, které zabili rodiče i pejska, sledoval pohnutý dojetím. Jinak by mě mimochodem celkem zajímalo, jestli tenhle film náhodou neinspiroval Stephena Kinga k napsání jeho románu Řbitov zviřátek - kdo to ví, odpoví (?). (08.01.2013)

Výnimočné a zásadné dielo francúzskej kinematografie režiséra Reného Clémenta,ktorý nekompromisným spôsobom vťahuje diváka do diania už famóznymi úvodnými titulkami so smutnou hudbou,kde „malá hrdinka” Paulette stratí rodičov potom,ako nemecké šťuky vyhádžu svoje zásoby na civilné obyvateľstvo,ktoré sa snaží utiecť niekde do bezpečia,Paulette po tomto smrteľnom akte vezme nohy na plecia spolu s mŕtvym psom,a tak sa začne „Krížová Odysea”,keď príde ku chlapcovi Michelovi Dolleovi,ktorého rodičia si ju „zatiaľ” ponechajú a starajú sa o ňu ako o vlastnú dcéru,pritom klasicky majú sami so sebou problémy,lebo je vojna,kto by vtedy nemal?Stávajú sa z nich najlepší priatelia v dobrom i v zlom,ktorí vojnu chápu „detským rozumom”,samozrejme Paulette vidí záblesk strachu,keď vie,že stratila preto rodičov,Michel žije do cela pokojným životom,ale jeho bratovi sa stane nešťastie a ocitá sa medzi životom a smrťou,na smrteľnej posteli leží a čaká na rozhrešenie...Na jednej strane sú Paulette a Michel,na strane druhej konfrontácia rodín a nenávisť,t.j medzi rodinami Dolleovcov a Gouardovcami panuje nevraživosť.Na začiatku som spomínal,že Paulette zobrala so sebou mŕtveho psa,teraz sa ho snaží pochovať.Michel jej k tomu pomôže a naučí ju ako sa modliť.Tým pádom malá Paulette pociťuje nutkanie vytvoriť „zvierací cintorín.”K tomu samozrejme chcú položiť na hroby aj kríže,ktoré Michel bezhlavo kradne z hrobov alebo z kostola.Michel vie,že Paulette trpí nejakou úchylkou,a tak začne úmyselne zabíjať zvieratá.Vzniká fascinujúci zvierací cintorín.Takto sa bude diať dovtedy,pokým si raz tieto dve rodiny nevlezú do vlasov a nastane Bod Zlomu...Hlavní detskí predstavitelia sa správajú reálne,autenticky bez prikrášlenia s víziou vytvorenia niečoho,s čím sa doteraz nestretli,stretávajú sa určite s utrpením z podobenstva vojny,a tak si tým pádom niečo kompenzujú a ocitajú sa vo vlastnom svete,ktorý im bude narušený a celý snímok končí v podstate ich odlúčením...Film má takú veľkú výpovednú hodnotu,že nevidieť ho by bol hriech! (03.01.2015)

Zakázané hry představují takový sympatický a kultivovaný kýč, který se po svém vyrovnává s traumaty 2. světové války. S tím kýčem to nemyslím zle, dovedu si představit, že by se emoce daly dojit z diváků nepoměrně účinnějším a pokleslejším způsobem, nicméně hra dvou dětí se hřbitovem zvířátek, ta roztomilost mimiky 5letého děvčátka a sympatické hašteření dvou sedláckých rodin si o tohle označení prostě koledují. Kdyby scénárista chtěl a měl odvahu, mohl by se vyrovnat s hořkými zážitky z 2. světové války mnohem bolestnějším a umělecky náročnějším způsobem. Ten film mě v žádném ohledu neurazil, ale pokud jde o hlavní dějovou linii, ani mě nijak výrazněji nezasáhl. Kdyby se takovýhle snímek natočil rok po válce, neváhal bych se 4*, ale po 7 letech už to jen přece jen zahání účelovostí. Co se mi ale opravdu líbilo, bylo zobrazení francouzského venkova a jejich obyvatel - možná proto, že uplynula relativně krátká doba, je ten pohled realistický a nevyznívá nepřirozeně, ba násilně, tak, jako dnešní představy městských intelektuálů o idylickém životě v lůně přírody. Celkový dojem: 65 %. (04.11.2012)

Jeux interdits pojednává o bezprostředním vyrovnávání dětí s ohavnostmi války a se smrtí. Patří mezi nejvýstižnější počiny žánru protiválečný film. Místo plácání báboviček na pískovišti provádějí ratolesti své laické pohřební rituály a neuvědomují si, jak jsou okrádány o své čisté dušičky. Clément se naštěstí neuchýlil k přemrštěnému srdcervoucímu dojáku, k němuž bylo snadné sklouznout, ale vyjádřil velmi smutnou výpověď o nesmyslnosti zabíjení i zapíravosti církve a jejich neblahý dopad na životy těch nejnevinnějších. Nevýslovně roztomilý kukuč obou dětí a půvabný kytarový šlágr Španělská romance, který se dnes řadí mezi nejoblíbenější instrumentálky, jsou ostrým kontrastem k hrůzám, které zůstávají sice téměř v pozadí, ale přesto jsou více než patrné. (30.03.2012)