Mlha

Jeden ze solidních Carpenterových horrorů, který v jeho filmografii sice nijak nevyčnívá, a určitě se nedá srovnávat s jeho stěžejními díly, přesto stojí za zhlédnutí. Ctitele Halloweenu také jistě potěší Jamie Lee Curtisová v jedné z hlavních rolí. Příběh má půvab, ze kterého dýchají hrůzostrašné námořnické historky, a každý přece tuší, že pod rouškou přicházející mlhy se může skrývat ledacos. Moderovat noční rádio je navíc určitě činnost, která může podráždit leckterou záhrobní sílu. Carpenter sice ze svého námětu zdaleka nevymačkal vše co se dalo, ale na druhou stranu i takto umírněný přístup může mít svá plus. (13.04.2005)

Zaujímavý film. Carpenter je jeden s tých režisérov a scenáristov v jednej osobe, ktorý dokážu zaujať námetom a natočiť niečo skutočne dobré (Vec, Halloween), no nie vždy sa mu podarí úplne strhnúť (Útek z New Yorku). A to je presne aj tento prípad. Hmla ma zaujímavý námet, no prišlo mi to nezáživne natočené. Aj keď záver sa podaril. 55% - 3* (06.02.2019)

Samozřejmě efekty použité v tomhle filmu už značně zestárly a námět je vyloženě omšelý, jako by odněkud z 20. let minulého století, ale Carpenter je mistr béčkových hororů a dokáže z mála vytěžit maximum. Atmosféra filmu nechybí a lekaček i scén vyvolávajících napětí je víc než u současných hororů nabitých digitálními triky a disponujících slušným rozpočtem. Slušně odvedená práce, celkový dojem: 60 %. (07.05.2009)

Nebýt závěru, kde jsem se chytal za hlavu nad nedomyšleným scénářem, dal bych této atmosférické záležitosti plný počet hvězd. Naštěstí v následujících hororových kultech, které mistr Carpenter natočil v průběhu 80. let, není čas hledat nějaké mušky ve scénáři, protože právě ona atmosféra je v nich ještě hustější než mlha v tomto filmu, a proto zůstane Mlha navždy ve stínu ostatních mistrových hororů. (28.12.2005)

V komentári k "Niagare" som písal o filmoch, kde hlavnú úlohu suverénne preberá prostredie. V Hmle je to pochopiteľne hlma. Sakramentský John Carpenter z klasickej hororovej rekvizity urobil hlavnú hviezdu, ktorá má dokonca charakter - hmla nepôsobí ako hmla ale ako dym, ktorý svetielkuje a je navyše (takmer) hmatateľným symbolom vzrastajúcej hrôzy. Ešte v žiadnom horore som nevidel, aby mali pocity a emócie priamu vizuálnu obdobu. Zo všetkého najlepšie sú momenty, kedy sa hmla rozpína za zvukov hudby, ktorá je skôr sumou opakujúcich sa explozívnych úderov. Pri všetkej úcte k nemŕtvym námorníkom s pekným náradím v rukách - hororotvornými prvkami sú tu hmla a hudba. V tejto súvislosti ma prekvapuje, koľko prispievateľov sa nazdáva, že čím viac minutáže je na tachometri, tým nudnejšia začína byť jazda - ja si myslím, že je to presne naopak. Len pre informáciu - hmla začína definitívne útočiť v 54. minúte a 10. sekunde, pričom film má cca 83 minút. Jazzová hudba, ktorú Adrienne Barbeau púšťa v rozhlase sa dokonale hodí k charakteru hmly ako určitému "jazzy" prvku. Vysielanie rozhlasovej stanice ozývajúcej sa z času na čas nenápadne udržiava kompaktnosť príbehu. ("It´s moving faster up Regent Avenue... Broad Street... Clay Street..." Brrr!) (24.03.2005)