Titus

Herecký koncert. Kromě těch dvou nejzvučnějších jmen i ta méně zvučná solidně zazářila. Shakespearovu verzi vůbec neznám, ani jsem nevěděl, že je to od něj. Verše ovšem tomuto dost napovídaly. Prolnutí současnosti s historií mi přišlo hodně nevhodné. Brutalita tolik opěvovaná naopak ne tak moc hrozná. Nepříjemné vidět onu dceru v tak zuboženém stavu, jasně... Jinak spousta řečí a přehrávání, jak jsme zvyklí u WS. Film jako takový mi přišel hodně slabý.... (29.08.2012)

Pořád se diskutuje, jestli má násílí a brutalita ve filmu vliv na psychiku a následné chování diváka. Shakespeare to příliš neřešil: sekal ruce, znásilňoval, mlel lidi do sekané a spoustu dalších lahůdek - vrazil do Tita. I když to bylo hnusný, nedalo se od toho odejít. Za všechny herecké výkony extra pochvala krásně odpornému J.Rhys-Meyersovi. (12.06.2004)

Chápu, že Shakespeare byl geniální v tom, že do svých příběhů kombinoval minulost a současnosti a pak to v jednotě nádherně fungovalo. Vůbec si ale nejsem jistý, zdali to funguje i v případě dnešní minulosti a současnosti. Titus se totiž s ničím nesere. Harleye v armádě, kulomety po ruce, dvě znepřátelené strany jezdí v autech, ve kterých se proháněl Mussolini a Patton. A všecko se to pořád děje v rámci římského příběhu, který sám o sobě ani špatný není. Anthony Hopkins září jako obvykle a při poslední scéně to dokonce naprosto zboří. Je ale dost těžké projít tím vším, když je sám o sobě film dlouhý 160 minut a počkat si na závěr. Popravdě ale ten závěr za to všecko stojí. Myslím tím délku nebo fakt, že režisérka zkombinovala nemožné. Závěr je totiž tak unikátní scénou, že vidět jí jednou by bylo skoro škoda. Závěr je vrchol bláznovství, kterým musí, podle mě, režisérka oplývat. Jinak by nikdy takovou zplácaninu nenatočila. (18.04.2011)

Fascinující obrazové zpracování klasického dramatu z doby, kdy se s tím hold příliš neštval. Skvělá vizuální stylizace pěkně postaru - postmoderně mísí motivy a artefakty z různých kultur. Výrazné výtvarné gesto není ovšem na úkor celku a nevytváří nedej bože kýč, právě naopak, velice komplikovanou strukturu tematicky čerpající z tady toho i tady toho konce časové přímky - famózní a músické. (01.11.2006)

Pro mě jedno z nejzajímavějších a nejlepších zpracování nějakého Mistrova díla.Je to hodně krvavý (ale gore je už předloha,asi se Shakespeare jako homo novum snažil zaujmout nejen textem).Co tam z Tita Andronica mělo být,tam bylo, no a pár věcí navíc(i když čerstvě useknutá ruka jako deodorant pověšený na zpětné zrcátko u auta,-hups,hupsa hejsa do Brandejsa).Stejně bych ale doporučil nejdříve se někde potkat s původním textem,nebo hrou,-o to líp pak tohle vyzní a nezkreslí originál.-Asi nejvíc mě (mile)překvapilo jak na rozdíl od spousty jiných výkladů a verzí Mistrovy práce tohle nenudí ani lidi Shakespearem nedotčené.Což byl možná i jeden ze záměrů autorů.Nevadí,neurazili. (28.06.2009)