Che Guevara: Partyzánská válka

Zfilmovat Che Guevarův život je obrovská výzva. Málokdo z politicky výbušného materiálů dokázal vybruslit se ctí. Soderbergh i tentokrát nakračoval opatrně a s patřičným respektem. Ale zatímco první díl dokázal okouzlit svým politickým nábojem, tak "dvojka" postrádá i ten. Ty tam jsou doby politického zrání a boje za pozemkové reformy, ti tam jsou Camilo Cienfuegos a Fidel Castro. Benicio del Toro jako Che zůstal v bolivijských horách úplně sám. Avšak naděje, že o to víc se film bude zabývat jeho osobností, duší a vnitřním bojem, se brzo ukázaly jako plané. Místo toho sledujeme až kronikářsky suché záznamy o životě partizánů a jejich zoufalou snahu rozžehnout revoluci tam, kde o ni vlastně nikdo nestojí. Mohl to být novodobý Don Quijote v boji s větrnými mlýny, ale to by Soderbergh musel k jeho osobě najít ten správný klíč. Takhle je to sice důstojná rekonstrukce jeho posledních dní, ale vhled do Cheho samotného zůstává za zavřenými dveřmi. Těch pár záběrů, kdy do jeho duše nahlížíme klíčovou dírkou, je pak bolestným mementem, jak moc dobrý to mohl být film. A účast známých tváří ve vedlejších rolí Soderberghovi vůbec nesvědčí. (13.03.2010)

Film u kterého nevíte co bylo před 5 minutama, natož abyste o něm mohli někomu vyprávět. Pokud byl kubánský les nudný dokument, tak ten bolívijský exceluje ještě více. Věčné pochody od nikud nikam, žádný cíl. Žádná strhující akce, jako dokument možná dobré, ale jako film nepostačující. PS: Kdo neviděl první díl, tak to ničemu nevadí. Che Guevara na sebe totiž v ničem nenavazuje. (03.08.2010)

Druhá část už mě bohužel tolik nenadchla. Záběry bolívijské džungle jsou pěkné (styl snímání krajiny bez hudby se mi líbí), ale dvě hodiny jsou pro ně trochu moc. Che se svými spolubojovníky chodí od chatrče ke chatrči, sbírá potraviny, lékařské zásoby a skoro nemluví. Z první části jsem si odnesl revolucionářské zapálení, rozšíření povědomí a takové sblížení s postavou. Z druhé nic, škoda. Nevím jak je to hodně historicky věrné, ale určitě to šlo natočit trošku zajímavěji, aby to člověka vtáhlo. Možná nastínit víc politické pozadí nebo zahrnout ještě něco mimo Bolívii a nenatahovat s ní celý film. Poslední scény jsou povedené, ale jinak je to stále dokola a pomalu nejzajímavější moment je, když si Che sundá čapku. Hodně mě mrzelo, že jsem se vlastně nedozvěděl něco méně známého (těšil jsem se na Havanu po revoluci nebo Kongo). (08.04.2009)

V postkomunistické zemi takovýto film nedostane vřelé přijetí, ale musím uznat, že mě svou dokumentárností a snahou o objektivitu zaujal. Není to propaganda Che Guevary. Ano, můžeme ho sledovat jako charismatického vůdce (kterým jistě byl), kteému jde o lidi, který o ně i pečuje, ale přesto - neustále jeden za druhým umírají, Che nemá slitování, jde za revolucí hlava nehlava, nehledí na oběti. Takový postoj už z principu nemůže lidem blaho a spokojenost přinést, vylučuje se to. A to jde z filmu pochopit. Ovšem poprava Che a vůbec postoje těch, proti kterým bojoval, nejsou o nic ospravedlnitelnější. Del Toro byl skvělý, všichni ostatní taky. Opravdu zajímavý film. (24.10.2021)

Proč S.Soderbergh investoval energii do guevarovské ságy, to jsem vážně nepochopil. Druhý díl je divácky úmorným (deníkovým) přepisem neúspěšného pokusu zopakovat „kubánský revoluční zázrak“ v Bolívii. Postavy si neustále třesou rukama, vzájemně se představují, při shánění zásob si nelze nevzpomenout na Allenův film Banáni. Když jsou partyzáni konečně rozprášeni, je to úleva a člověk nosící portrét Che Guevary na rudém tričku pro mě zůstává i nadále blouznivcem, přestože popis bolivijského zdravotního systému v polovině 60.let (jak jej titulní postava prezentuje místním rolníkům) nápadně připomíná naši současnost. (14.07.2010)