Svěrací kazajka

Buď mé schopnosti, skládat si jednotlivé dějové střípky, dosáhly během sledování Svěrací kazajky maximální hranice a nebo je děj filmu v zásadě triviální, přičemž je ovšem vždy chytře zahalený do určitého otazníku. Jako celek ve mě Svěrací kazajka ani omylem, narozdíl od některých žánrových kolegů (12 opic, Osudový dotek), nenechala nějaký výraznější dojem. Postpuné rozuzlení mi přislo celkem průměrné a i když samotný konec se dá vyložit mnoha způsoby, vzhledem k poměrné jednoduchosti zbytku dost pochybuji, že by těch několik vášnivých teorií mělo šanci a spíše se přikláním k jednoduššímu výsledku. Pro mě osobně "pouze" slušný nadprůměr, ale možná jsem to jenom nedocenil... (13.11.2005)

Výborný film, ktorému k dokonalosti chýba jediné – nekopírovať scény z 12 opíc a Preletu nad kukučím hniezdom. Inak sci-fi o cestovaní v čase ako má byť. Adrian Brody je snáď najväčším objavom posledných dvoch rokov a Keira Knightley ma po Pýche a predsudku konečne presvedčila, že dokáže nielen pekne vyzerať. Na rozdiel od včera zhliadnutej Zelenej míle to zo mňa pre mňa prekvapivo vyžmýkalo omnoho viac emócii než by som čakal. How are you doin´? Better, now. 9/10 (07.08.2006)

"Kolik máme času?" U Svěrací kazajky bych tolik nepřemýšlel nad děrami v logice, který film s cestováním v čase je nemá. To, o co jde, je myslím shrnuto v citované větě. Je život dost dlouhý, aby s ním bylo možno nakládat lehkovážně? Kromě obsahu je film velmi dobře vybroušený vizuálně, Brody hraje sympaticky a Keira sice není moje oblíbenkyně, ale životní ztroskotankyně jí docela sedla. Celkem mě překvapil i budoucí Bond Craig. Jinak je to samozřejmě trochu míchanice Londonova Tuláka po hvězdách s 12 opicemi, ale vzdor celkem syrové atmosféře se mi líbí takový ten mírný optimismus a naděje, kterými se od sobě podobných filmů liší. (25.06.2006)

Mierna variácia na Butterfly Effect. Jack (Adrien Brody), ako sa dozvedáme z jeho rozprávania, prvýkrát zomrel v ´91 vo vojne v Iráne. Guľka ho trafila priamo do hlavy a od vtedy má amnéziu. Proste si nevie spomenúť, čo bolo predtým. Strih. Jack si kráča po ceste, ktovie kam, pomôže malému dievčatku a jej sfetovanej matke opraviť auto. Namiesto poďakovania sa mu dostane vyhubovania „Daj tie špinavé ruky preč od mojej dcéry“; a tak naskočí do auta najbližšie idúcemu človeku. Po chvíľke ich zastavuje polícia. Strih. Jack je v súdnej sieni obvinený zo zabitia policajta a vzhľadom na jeho duševný stav, nepamätá si ako a čo sa vôbec stalo, je odvedený do psychiatrickej liečebne. Tu sa ho ujme doktor, ktorý na liečenie pacientov používa svojské metódy. Po dostatočnom nadopovaní liekmi a zviazaný v kazajke je Jack všupnutý na pár hodín do boxu v akom sa zvyknú skladovať mŕtvoly. Strih. Jack stojí na zastávke taxíkov, okolo prechádza mladá žena na aute a ponúkne sa, že ho zvezie, keďže sú Vianoce a žiadny taxík dnes nepôjde. Jack samozrejme nevie kde sa nachádza a kam chce ísť. A tak sa ocitne v byte tohto dievčaťa. Po chvíli sa dozvedá, že toto je to malé dievčatko, ktorému pomohol opraviť pokazené auto a samozrejme, je rok 2007. Takže Jack zviazaný a uväznený v tmavom boxe sa takto dostáva z roku ´92 do ´07. OK. Po tadeto je všetko v poriadku a človek by povedal, že Jack začne pracovať na tom ako sa dostať z liečebni pomocou tohto, teraz už jediného svedka vraždy policajta, keďže matka už je po smrti. No Jack sa dozvie, že v ´93 zomrie na úder do hlavy a tak sa pomocou Jackie, do ktorej sa samozrejme zaľúbi, snaží zistiť ako presne sa to stalo s možnosťou tomu zabrániť. Rozuzlenie je pritom jednoduché a ne(prekvapujúce) a celkovo cesty Jacka nakoniec skončia vystrašením jedného človeka (ktorý ale veľmi vystrašený nebol), ale záchranou iného, pre film úplne bezvýznamnej osoby. Scenárista do sveta dieru neurobil, ako som už spomenul, Butterfly Effect bol 10x zaujímavejší, kde na nejaké premýšľanie ani nezostával čas. Vďaka solídnemu spracovaniu ma film nesklamal, no zároveň sa ani veľmi nečudujem prečo v kinách neuspel. (30.04.2006)

Cestujete ve své paměti rádi do minulosti? A chtěli byste někdy cestovat i do budoucnosti? Mnozí filmaři předpokládají že ano, těžko si jinak vysvětlit jejich téměř obsesivní posedlost komplikovanými sci-fi o cestování časem bez použití složitého perpetuum mobile. Svěrací kazajka kopíruje prvky z mnoha svých předchůdců, ale zároveň chce být natolik odlišná, až si sama škodí. V příběhu o vojákovi z Perského zálivu, který přijde o paměť i o svobodu, aby následně podnikal zprvu nedobrovolné výlety za hranice vlastního vnímání nebo něco v tom smyslu, lze vysledovat inspiraci filmy 12 opic, Donnie Darko, Osudový dotek, Frekvence, Přelet nad kukaččím hnízdem (odkud si pochopitelně nevypůjčil prvky týkající se časových paradoxů). Abych to konkretizoval: Adrien Brody neboli Jack Starks zemře hned na začátku filmu (který možná není začátkem filmu), jenže pak nečekaně obživne, stejně nečekaně je obviněn z vraždy a poslán do psychiatrické léčebny. Zde se jej ujímá doktor mendelovského ražení (Kris Kristofferson) usilující nejspíš o cenu „Nejnesmyslnější experiment na lidech“ – své obzvlášť oblíbené pacienty navleče do svěrací kazajky, nadopuje jakýmsi svinstvem a šoupne do boxu na mrtvoly, z čehož nevyvozuje žádné závěry, pacientů se neptá na jejich pocity během uvěznění a ani je nijak nepozoruje – že by rád mučil lidi jen tak, pro radost? Jacku Starksovi je toto „potěšeníčko“ dopřáno hned několikrát, přičemž hned napodruhé zjistí, že vně boxu dokáže cestovat do budoucnosti. Jenže cestuje jeho tělo, jeho duše, cestuje vůbec něco? Co když je Jack jenom schizofrenik? U filmů typu Svěrací kazajky čekáte všesjednocující, lehce šokující, pointu, takovou jakou měl Donnie Darko, nebo i horší, ale rozhodně nečekáte, že se ničeho nedočkáte. Což je svým způsobem šokující až až. Film ke konci inklinuje spíše k sentimentálnímu rodinnému dramatu a můj prvotní dojem z poslední minuty byl: „vida, happy end“ (scénář napsala žena, ale to zde nehraje roli). Jenže podobné filmy zpravidla happy endem nekončí, v něčem musí být zádrhel, ve skutečnosti jich byla spousta. Není snadné a snad ani možné orientovat se ve všech čtyřech časových rovinách, z nichž možná všechny a možná žádné, zobrazují realitu, nikoliv výplod Starksovi fantazie. Jak jsem si postupně začal klást stále více a více otázek, stále více a více jsem se blížil k závěru, že u takového filmu nemá smysl hledat vůbec žádné odpovědi, neboť se vždy najde někdo, kdo vám je s chutí zpochybní. Ale má vůbec smysl Svěrací kazajku vidět, je dobrým filmem? Ano i ne. Režie krom samotných scén uvnitř Brodyho hlavy, nenabízí zdaleka tak psychedelickou podívanou jako například Rekviem za sen nebo Domino, ač John Maybury začínal na klipech (a skončil na tripech :). Dokončení zde. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, anais, cineman, petero, Gardenboy (24.11.2006)