Twentynine Palms

čistá filmařina cele ponořená do své diegeze, ale přitom tajemná, zbavená psychologie postav, přeskakující veškeré scény, v nichž by se mohl objevit náznak vyvíjení vztahu obou postav. Jen naprostá všednost, a místy probleskávající neklid, pramenící mimojiné z toho, že se na plátně téměř nikdy neobjeví jiní lidé, a pokud ano, působí jako narušitelé. Asi je pro nás evropany obtížné pochopit ten neklid vyzařující z americké pouště, leda skrze filmové ozvěny jako jsou snímky Hory mají oči či (byť ne přímo z pouště) Boormanovo Vysvobození. Toto je pravý horror přesně podle Noela Carrolla, monstrum je tu vlastně zcela abstraktní, o to však hrozivější tím, jak narušuje naše kognitivní horizonty. (31.10.2007)

"they'd be save and warm if they were in L.A" / Mamas & Papas ___ Podobne, ako členovia skupiny Mamas and Papas v piesni California dreamin, prenesie David vetu, že všetkému sa dalo predísť, ak by ostali doma v LA. To isté platí pre diváka. 29 paliem a Dumontova tvorba ako celok svojou filmovou rečou a motívmi vytrhávajú diváka z pomyselného LA, symbolizujúceho divácke pohodlie a konformizmus, a predkladajú mu svet oveľa menej poddajný a prístupný, maskujúci svoju drsnosť vizuálnou malebnosťou. (01.11.2014)

Americký středozápad mě vždycky bavil. Film Bruno Dumonta má výbornou atmosféru road-travel-erotic-psycho movie, ale neplatí to o konci, který je všechno, jenom ne logický, zajímavý či zábavný. Jekatěrina byla zvláštním způsobem zajímavě svůdná (píšu byla, protože podle dostupných informací před několika lety tragicky zahynula ve Francii). Dlouhé záběry mi hodně připomněly styl, jakým točí Abbas Kiarostami a jakým Nuri Bilge Ceylan zachytil svou Tenkrát v Anatolii, myslím ovšem jenom kameru, nikoliv obsah. (13.07.2014)

První polovina se držela tak na třech hvězdičkách. Vizuálně působivé, dlouhé záběry, o postavách nic nevíme. Ovšem druhá polovina už začíná značně otravovat ( především kvůli ženské postavě ) a závěrečných 15 minut tomu nasadilo korunu. Chcete nějak zajímavě ukončit příběh, který nikam nesměřuje a šokovat? Tak tam hoďte nějaké znásilnění a vraždu. Samoúčelná sračka na efekt. Nebýt závěru, bylo by to za 2*. (24.07.2005)

Jeden ze základních snímků tzv. vyprázdněné narace. Nespecifikovatelné zhmotňující se tajemství, jež je imanentní každému záběru, neustále provokuje diváka a vyvolává spasmatické očekávání katastrofy. Nedostatek informací o minulosti postav a účelu jejich cesty, zdánlivě redundantní ambientní záběry nevytváří naraci v pravém slova smyslu. Rozbitá struktura filmové řeči znemožňuje rozpoznat relevantní naracetvorné prvky, na druhé straně divákovi dovoluje očekávat cokoli. Přistoupení na tuto hru vyvolává v divákovi čistou slast. Interpretace závěrečné scény, jež umožňuje zpětnou identifikaci postav a jejich chování, náleží silové deskriptivě a vzájemné projekci prvků agrese, násilí a potupy - nehodlám více rozvádět. Čtvrtina lidí odešla z kina patnáct minut před koncem a další čtvrtina o pět minut později. Kdo nevěří, ať tam běží. (07.08.2005)