Shortbus

[puberta alert, někdy to třeba seškrtám] Absolutně otevřeně a bez předsudků natočený snímek o slastech a strastech newyorských odpadlíků - undergroundové večírky plné více či méně otevřených sexuálních orgií (v jedné či dvou scénách prý figuruje i samotný režisér v řekněme "zajímavé úloze"), zkouška pevnosti vztahu gayů Jamieho a Jamese, sexuální terapeutka, dychtící konečně po svém prvním orgasmu, a také nějaký ten výpadek proudu - to vše, plus trocha toho milého, s nadsázkou si ze sebe utahujícího kýče a povětšinou opravdu skvělé hlášky, se skrývá v tomto malém milém originálním snímku. . . . . Já na Shortbusu byla při jeho české premiéře 12. 11. 2006 v rámci festivalu Mezipatra - po skončení promítání nám byl na zodpovězení případných otázek k dispozici sympaticky bezprostřední John Cameron Mitchell - a kdo ho nezažil na vlastní oči/uši, ten vůbec neví! Zmíním zde aspoň jeho odpověď na otázku, zdalipak se v Shortbusu také někde mihnul - prý ano, údajně se účastnil scény orgií v "sex room" - jak se nám svěřil, prováděl tam orální sex nějaké slečně - prý poprvé v životě (je gay) - a ačkoli mu při tom prý nestál, bavilo ho to. Chtěl po nás dokonce vědět, jak se "pussy eating" řekne česky - takže slovenská slečna překladatelka, zkažená asi týdenním pobytem v neustálé blízkosti "slušňáčka" Johna, po chvilce váhání vyhrkla "lízat kundičku" - John se toho samozřejmě okamžitě chytnul a co chvíli si toto libozvučné sousloví v různých souvislostech převaloval v puse.....Holt v životě člověka jsou občas zážitky, které jsou prostě k nezaplacení... (15.11.2006)

Po vizuálně originálním Hedwig and the Angry Inch neopouští John Cameron Mitchell sexuální otevřenost, kterou v Shortbus ještě více prohlubuje přítomností pornografických scén. Když si ale člověk odmyslí, že na plátně vidí "natvrdo" penisy a vagíny, jaksi zjistí, že ona proklamovaná kontroverznost je povrchní a uvnitř je Shortbus krotkou mozaikou propletených mikropříběhů, která naplňuje obecně vžité představy o současném americkém nezávislém filmu. Samozřejmě, najdeme tu pár hezkých nápadů (plastelínový New York) a scén (Sofiina masturbace na lavičce pod lampou) i vtipné prvky (ejakulace na obraz Jacksona Pollocka), ale nic moc víc a celkový dojem nezůstal nijak hluboký. (25.12.2006)

Když šla do kin Špatná výchova od Almodóvara, šířily se zvěsti o tom, že kdo nemá žaludek na homosexuální scény, měl by se mu obloukem vyhnout. Do kin přichází Shortbus a nic podobného se nešíří. A já rozhodně nechci být tím prvním, kdo na něco podobného upozorní, protože o tomhle ten film není. Je to neskutečná postmoderní óda na sex kohokoli s kýmkoli - dělají to tam dva (občas dokonce tři) kluci. No a co? Mně osobně nedělá problém přiznat, že se mi i tyhle hodně odvážné (řekl bych, že jsem v rámci uměleckého filmu nikdy nic odvážnějšího neviděl) scény líbily (ženy to tam ostatně taky dělají na všechny možné způsoby). Zkrátka, poselství filmu je asi jasné - užívejte si dokud to jde, vyzkoušejte všechno možné, a nekoukejte na sex skrz prsty. Je to součást člověka stejně jako spánek, jídlo, smrt... Co dělá ze Shortbusu nadprůměrnou podívanou ale je, že zároveň je ve filmu skryto i varování před současným animálním vnímáním sexu. Sexu zaměřeného prvoplánově na uspokojení nejnižších pudů. A tyto dvě roviny (odvázaný sex bez předsudků vs. kritika jeho ,,odlidštění") se tu promíchávají až nakonec společně vybuchnou v podobě úchvatného zpívaného čísla, které dokonce připomíná Moulin Rouge. PS1: Pollock! PS2: Stanley Kubrick, bezesporu jeden z nejgeniálnějších režisérů všech dob, jako by po celý život hledal nějaké poselství. Nenašel ho ani ve vesmíru (2001:Vesmírná Odyssea), ani v minulosti (Barry Lyndon), ani v budoucnosti (Mechanický pomeranč). Našel ho teprve ve svém posledním filmu, Eyes Wide Shut. Tento film (a celé Kubrickovo dílo) končí větou ,,So, let´s fuck!" Takže.. (06.02.2007)

Shortbus s jeho (homo i hetero) souložemi, sebeukájením a (ne)dosaženými orgasmy lze snadno odstřelit jako sexuálně explicitní nechutnost, kdyby ovšem za tím vším nevyčuhovala spíše zpráva o neschopnosti komunikovat, nefungujících vztazích a citové vyprahlosti. Zde často zmiňovanou Chuť melounů (aka Umíněné mraky) stavím pro její mučivou pomalost a bizarní muzikálové vložky ještě o stupínek výš…ačkoli vypointování motivu s vibračním vajíčkem na dálkové ovládání je vskutku nezapomenutelné. (24.02.2008)