Svatá

Věra Sosnarová, tak se jmenuje žena, která si svůj příběh o létech v gulagu vymyslela. Jezdila na besedy, vyprávěla o svých údajných utrpeních a čerpala z toho výhody, které jí jako neoběti stalinských a ruSSáckých poválečných zvěrstev nepříslušely. Ne, není to jméno filmové hrdinky, ale skutečné osoby. Věděl jsem o ní již dříve, protože mne to téma zajímá. Koneckonců, byl to i náš dům a dědečkův pekařský pomocník, kdo byl v roce 1946 odvelečen nad ránem jednkou SMĚRŽ do ruSSáckého sběrného tábora. Co udělal? Ve dvacátých letech si dovolil odejít do svobodného Československa, protože bolševismus se mu nelíbil. Byl to Rusín. Pro dědu to byl v podstatě člen rodiny. Marně národní výbor psal ruSSákům dopisy, že jde o českého občana, který zde žil bezúhonným životem. Všechno marné. Odvezli ho v dobytáčku kamsi na východ, kde zemřel v gulagu. Okupaci přežil, tzv. osvobození už ne. Mám k tomu dokumenty. Takto bylo z republiky po válce ,,osvoboditeli'' odvlečeno na východ na tisíce našich lidí s tichým souhlasem naší vlády. Nač dráždit Stalina kvůli pár duším... Zem měl ruSSák zpustošenou, města vypalená, ale seznamy si ty bestie vezli sebou... Na základě podobného příběhu se odvíjí i příběh Olgy. Martin Epstein s námětem asi moc práce neměl, psal ho sám život, ale šikovně upravil noty pro hlavní aktérku. Na Jiřinu Bohdalovou můžeme mít názor jakýkoliv. Někdo si vybaví její hlas v pohádkách či účinkování v mnoha filmech a slavném televarieté jako sekundantku panu Dvořákovi. Jiní si ji vybaví jako zdatnou převlékačku kabátů a řitní alpinistku pro což jasně hovoří fotky s našimi prezidenty. A že jich bylo. Bylo jí jedno jaký byl zrovna režim. Zápotocký, nebo Havel? Komunismus, nebo demokracie? Hlavně být včas u toho. O jejím angažmá v STB se dodnes vedou spory. Jedno jí však musím nechat. Hrát prostě umí a opět to potvrdila. V 93 letech zvládnout takovouto dramatickou roli, navíc po těžké nemoci, klobouk dolů. Zároveň mi přišlo, že ta role jí tak nějak zvláštně padla na tělo. Jako by i ona žila celý svůj život v určité přetvářce, kostýmu... Je zajímavé, že Věra Sosnarová nebyla sama. Válečný veterán Jan Horal ač měl svůj životopis už tak pestrý a dobrodružný že by sám vydal na knihu, rozhodl se také lhát. Tvrdil, že létal v RAF a i on měl mnohé přednášky, kde líčil barvitě souboje s nacistickou luftwaffe. I na něj se nakonec přišlo. --- Že se lhát nemá nás učili rodiče, učitelé ve škole, někomu to vštěpovali v kostele, nebo nám to vštěpovali moudří velikáni z knih. Co když však lež slouží dobré věci? Jsou různé lži. Sprostá lež, milosrdná lež, lež sloužící dobru... Lze ji pak akceptovat a nepoukazovat na ni? To je otázka, kterou si klade tento film a odpovědět si na ni musí každý sám. * * * * (19.05.2024)

Na české poměry solidní věc. Prolhaná Bohdalka si svůj part vychutnává do poslední kapky. Reflex jako časopis, který se nebojí křivit pravdu pokud to poslouží dobré věci - Strach že bude žaloba nebo souhlasili? Twist nefunguje protože už od začátku probublává, že něco není v pořádku. Lenka Vlasáková hraje nesympatickou dceru až příliš zarputile, ale konfliktní sekvence mají docela grády. Malinko mě zklamal konec, který byl až příliš smířlivý. (19.05.2024)

Když jsem dostal od jednoho škodolibého zmrda výzvu, abych se zúčastnil předpremiéry docela drahého koncesionářského dárku Bohdalce k metuzalémovinám, nebyl jsem proti, neboť jsem si právě nedaleko Stoky měst odpykával nezaslouženou dovolenou a dost kulturně strádal. Tudíž jsem se jen zeptal, jestli je ta sláva na montérky, a byl jsem oním zlořádem ujištěn, že určitě ne a že prý stačí „tak normálně“. „Tak normálně“, poplatno mé momentální frivolní situaci s pouhými 46 kufry garderoby, co jsem měl s sebou, zřetelně indikovalo dreskoud „kežual codoomdal“, a taxem málem jen s potápěčskými brýlemi, v ploutvích a se šnorchlem v hubě nonšalantně vplul mezi rojení pózujících profláklých držek, oháklých jak na ples v opeře. Nu což, musel jsem to drobné, jak precizně říkáme my, buranští latinočechové, „fouspaxx“, urputně kompenzovat ukrýváním se na hajzlech v Lucerně, dokud nezhasli, a příště toho miláčka dozajista pozvu na diplomatické soaré, které označím jako tematický maškarák s povinnými převleky za Superdiliny, doufaje, že přijde za Supermuženu. Ovšem jinak to bylo docela milé, a bába, ať už ji můžete, či nikoliv, si to jako téměř poslední mohykán rozhodně zasloužila. Zasloužila si i bezchybnou režii toho pána s nebývalým citem v uších, jehož zoláti zaplaťsatan, tedy pardon, Jirko, chtěl jsem samozřejmě říct „zaplaťfopusatejstrejc“, stále nechávají točit, ač je znám svým hrubým nadužíváním zdravého rozumu, nechutným kolektivním nesmýšlením a styky s odpornými dezoláty, chciválky, -isty, -foby a jinými nesoudružskými rozvraceči progresivního eurohujerství, no FUJTAXL! Zasloužila si i skvělou kameru, byť kapku homogradingovou, která snímala, Šec jí čočky stačily, a také všechen výborně hrající komparz kolem, byť ten naprosto zastínila těma bombama, co v tomto neuvěřitelném věku, v němž se vrstevníci už obvykle jen mátožně šourají po Pelhřimově ve snaze vzpomenout si, kde jsou, pořád jela. A tak jedinou drobnou degradací zase zůstal Epštajn, který pořád ještě není úplně hetero, jen Si vzpomněl, kam jít nakupovat, a pogratuloval Jiřině opět docela plytkou plagiátorskou „klecoidní“ banalitou, jejíž pointu jsem trefil tak v páté minutě hrací doby. Avšak to bylo možná i tou famózní mimikou Bohdalky, která ji asi znala ještě trochu dřív. No nic, jednu navíc tam prostě servilně vpálím jako gratulaci za fantastický gerontovýkon a úctyhodnou kariéru té energetické pumy a budu doufat, že před stovkou Nesmrtelné tety si Epštajn konečně najde babu. O režii ale Strach nemám! (19.05.2024)

Výborné! Zcela souzním s komentářem uživatele Disk, hluboký příběh, skvělé herecké výkony, přesná režie...dohromady parádní film. A to také Jiřinu Bohdalovou ani Jiřího Stracha jako "člověky" zrovna nemusím. Ovšem výborní profíci jsou a to, co Jiřin Bohdalová převedla ve 93 letech, bylo prostě fantastické. (20.05.2024)

Amorální, eticky zcela pomýlený blábol o tom, že naše Pravda je tak velká, že v jejím jménu můžeme lhát a překrucovat. Můžeme, už se to stalo v historii x-krát a většinou z toho byly režimy podobné tomu, které Svatá tak usilovně odsuzuje a proklíná. Tohle mizerné, chatrně vystavěné a veskrze manipulativní drama už snad tak nějak uzavírá období, kdy český film ve snaze reflektovat nedávnou historii dospěl do fáze, kterou bych pracovně nazval "etickou inkontinencí". Respekt jen před tím, jak Bohdalová pořád dokáže válcovat o generace mladší herečky, kterým ale čestně podráží nohy i způsob, jakým jsou tezovitě napsané. Tenhle příběh by si zasloužil vyprávět líp. (23.05.2024)