Režie:
Vladimír ČechScénář:
Vladimír NeffKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Štěpán LuckýHrají:
Eduard Cupák, Zuzana Stivínová, Jaroslav Vojta, Luděk Munzar, Karel Höger, Zdeněk Braunschläger, Vlastimil Hašek, Václav Sloup, Lubomír Kostelka, Vladimír Brabec, Jan Tříska, Jiří Kodet (více)Obsahy(1)
Praha v sedmdesátých letech 19. století. Práce ve Smolíkově sirkárně je těžká a zdraví nebezpečná. Špatně placení dělníci připomínají pochodně, protože jejich oděvy jsou nasáklé jedovatým fosforem. Mladý Josef Rezler také pracuje v sirkárně a ze svého výdělku živí matku i malé sestry. Věčně opilého otce vyhodí z domu. Starší dělník Brož přiměje Josefa, aby se naučil číst a psát. V Praze vypukne epidemie cholery a Josef jako jediný z rodiny přežije onemocnění... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Na rok vzniku a na režiséra je ten film malý zázrak. Je zde prostě méně propagandy a více kumštu než by jeden čekal. Mnohé postavy jsou plasticky vykresleny, tísnivé a depresivní pasáže (třeba ten pohled zoufalé matky na blýskající se střenku nože ležícího v prázdné ošatce na chleba) jsou občas odlehčeny humorem. Příběh z doby, kdy byl socialismus vírou, která poníženým a uraženým dávala důstojnost a naději. Skvělý výkon Karla Högra. Kdyby někdo tehdy chtěl natočit Dostojevského Velkého inkvizitora, byl by Hoger v této kreaci plné sladkého sadismu ideálním představitelem. Scénář byl zřejmě napsán dle knihy Josefa Rezlera Ze života průkopníků sociální demokracie. ()
Áno, je to agitka. A napriek tomu, že takéto staré filmy vůbec nemusím, ma to naozaj zaujalo. A určite to nebolo iba preto, že sa tam vyskytovala továreň na zápalky. To bola iba príčina, prečo som to pozeral. Herecké výkony naozaj kvalitné, plejáda hercov zaujímavá. A tí, ktorí si myslia, že bez socialisticko/komunistického hnutia by sme sa v histórii zaobišli, by mali pouvažovať koĺko hodín v práci by strávili dnes, počas terajšej "demokracie", keby vôbec neexistovalo. To však neznamená, že im tie ich marxisticko-leninské kecy žeriem. ()
Skvěle obsazené sociální drama dosahuje svých vrcholných momentů v naprosto překvapivých chvílích, ať už je to naplivání do tváře boha, který to vše připustil, prozření trojice potulných muzikantů a její zapojení se do socialistického hnutí, zde je pravděpodobně emocionálně nejvýživnější, když navštíví Ančí s podporou, nebo odhození všech ideálů o spravedlivé společnosti ihned poté, co mladý pán převezme fabriku. Tomu všemu vévodí uhrančivě odporný Högrův ředitel věznice. ()
Oprávněné prokletí boha od ženy usmýkané životem pro mě zůstane nezapomenutelným okamžikem filmu. Na rozdíl od propagandistických filmů padesátých let tento působí přirozeně, a proto tísnivě a nikoli směšně. Člověk věří, že se to přesně takhle mohlo tehdy stát, snad až na pár výjimek, jako přerod onoho hudebního tria chlapíků z lumpenproletariátu v proletariát skutečný a naopak přeměna relativně dobrého syna továrníkova v prvotřídního padoucha. ()
Nie zlý film, ale dobré momenty sa striedajú s vysoko vtieravými. Na jednej strane ucelene spracovaný život robotníka, ktorý sa prebíja životom a nemíňajú ho životné drámy. Tá vo väzení rovnako dobre zvládnutá. Na druhej strane predvoj robotníckej strany a socialistickej inteligencie, ktorá pod rúškom ilegality spriada plány na vyjdenie do svetla. Kopa mladých známych tvárí, hoc iba v malých vedľajších roliach, ale vypichol som skúsenejšieho Högera v roli amorálneho kňaza a riaditeľa väznice - samozrejme, cieľom ideológie bolo zdiskreditovať cirkev v očiach ľudu. Veľmi iritujúcim prvkom boli pre mňa strašne početné a vlezlé pesničky v podaní uspievanej pouličnej trojice kamarátov, ktorá sa v závere mávnutím prútika zmenila na pomáhajúcich 'sociálov'. ()
Reklama