Anička s lískovými oříšky

Jedna z těch nesympatických pohádek, které v konečném součtu nejsou pro nikoho. Anička měla smůlu, že měla nepřejícnou macechu a hodnou nevlastní sestru. Zlá ženština na ni uvrhla kletbu, kdy musí do svitu luny vyhonit Čenskému pyj, nebo až do další ovulace bude po světě chodit s ohavnou ovčí hlavou, díky níž bude zahálet pěkně upravená kundička. Král se ztopořeným údem musí dlouho čekat, než k němu Anička se sestrou v přestrojení doputují a ukojí jeho choutky jejich žhavými, kolagenovými rty. Shodou okolností má král mladšího bratra, který po účinkování v gay pornu oněměl. Vrátí se vše do normálu, když si dají všichni hromadný gang-bang, při němž si všichni opětovně vzpomenou, jak to dělají ovce? To už pochopitelně prozradí až tahle pohádka. I přes odvážné sexuální scény s draky a jinými (hospodářskými) zvířaty a dobrý casting ženských postav, včetně milfky Jany Brejchové, je to hodně slabě natočené, víc se straší než souloží a nepřijde se s příliš zajímavým vyzněním. Zkrátka, na zámku bylo zvrhlého doktora Bartáka málo. Ovčí hlava, respektive maska, co má většinu času šukézní Linda Rybová na hlavě, spolykala většinu rozpočtu, i když Linda by polykala jistě i za menší honorář. Kombinace přírodních exteriérů se studiovými interiéry byla přesně taková, jakou známe z podobných televizních pohádek. Výpravnost se tím ne vždy dá úspěšně nahradit. Režisér Aleš Horal rád děsí, než by byl skutečně poutavým vypravěčem, avšak, jeho práci by ocenili i bratři Grimmové, kdyby náhodou zjistili, že je ještě někdo, kdo v pohádkách rád děsí, a přesto ví, že tak činí legračním způsobem, který v konečném výsledku nevyděsí, ani kdyby se na použité prezervativy stavěl. 40% (28.10.2014)

"Ještě jsem neviděl, aby se sestry měly tak rády, že ani pro lásku k milému, na sebe nemohou zapomenout." Romantická televizní pohádka o další dívce, která také spotřebovává lískové ořechy, jako by neexistovaly třeba buráky, jejíž spotřeba však překonává tu Popelčinu a vyrovná se i spotřebě továrny na Nutellu. Ale jelikož mě v tomto tajemném příběhu žádná maska neděsila a loutky draků mě dokonce pobavily, tak musím uznat, že se mi tento film velice líbil, stejně jako charakter nevlastní sestry hlavní hrdinky, která aby ji vysvobodila ze zakletí, musela zavrhnout svou vlastní, pomstychtivou matku. Také bych rád zmínil, že mě na tomto vyprávění rovněž zaujala i jeho genderová vyváženost, kdy jedna dívka neváhá zachránit svého prince, zatímco jeden král neváhá zachránit svou dívku a když se ještě vrátím k té tolik kritizované masce, tak musím napsat, že Nikdo není dokonalý. (26.10.2015)

Zvláštní pohádka. Lískové oříšky jsou asi velmi oblíbené pohádkové atributy, protože s nimi filmaři hodně pracují. I tady mají oříšky nezastupitelnou roli. Linda Rybová si s Kristinou Jelínkovou měla prohodit role, protože Kristina byla mnohem sympatičtější a nepůsobila jako ledová královna. Navíc Linda Rybová chvilkami vypadala jako, že jí je všechno úplně jedno. Ovčí maska byla povedená. Maskéři odvědli velmi dobrou práci. Písňový text: Zdeňka Lorencová, zpěv: Věra Špinarová a já si pořád říkala, že je mi ten hlas tak povědomý. Špinarka má hlas naprosto nezaměnitelný a dost charakteristický. (16.09.2011)

Není podle mě úplně od věci srovnat tuto pohádku s Herzovým filmem Panna a netvor - oba filmy kromě ústředního motivu člověka zakletého do zrůdné podoby dále spojuje herecký výskyt Brejchové a Přeučila v obou filmech (bez zajímavosti ani není, že choreografii v Aničce dělal Harapes, který v Panně a netvorovi hrál titulní roli), a především pak neobyčejně strašidelné vzezření ptačí/ovčí masky zakletého hrdiny - spousta lidí se shoduje v tom, že v dětství měli z obou pohádek hodně těžké spaní a pro mnohé z nich představuje vzpomínka na tyto filmy dodnes vyloženě traumatický zážítek. V tomto momentě ale veškerá další podobnost končí - zatímco Herzův film je mnohem více hororem než pohádkou a překypuje jedinečným výtvarným zpracováním a filmařskými kvalitami, Anička s lískovými oříšky je po filmařské stránce vyloženě průměrná záležitost, která je hodně poznamenaná dobou svého vzniku a za pozornost dnes už moc nestojí. V mnoha momentech film sklouzne až k bězděčné směšnosti - loutky draků jsou vyloženě úsměvné a scéna, v níž s nimi Jan Čenský (v děsivém devadesátkovém účesu à la Jágr) bojuje, je k popukání. Dvě "muzikálová" intermezza vílí královny (Gabriela Filippi v šíleném stříbrném make-upu přezpívaná Věrou Špinarovou) zde působí poměrně bizarně, podobně jako těžké středověké kostýmy většiny postav, které se k lokacím Hrádku u Nechanic - neogotického zámečku z 19. století - podle mě vůbec nehodí (ty kostýmy spadají do doby, kdy ten zámeček ještě nestál). Herecké výkony většiny castu jsou dosti rozpačité - zvláště ten Čenský je podle mě vyloženě hrozný, a s Rybovou to není o moc lepší (přestože je zde ve svých 18 letech neuvěřitelně okouzlující). Kamera je zde vyloženě hnusná a hodně si nerozumí se světlem svíček a přechody světlých a tmavých ploch, a na pozadí většiny filmu hraje neuvěřitelně mdlá hudba, která by uspala i mrtvého. Za mě celkově velká znuděnost - ten film není ani na chvíli napínavý nebo nedejbože strašidelný, děj se prostě jen tak líně odvaluje ke svému předem dokonale očekávanému závěru a všichni herci celou dobu strašně toporně stojí na místě a odříkávají naučené repliky, které musí ucho dnešního diváka zarazit četnými archaismy - už v době televizní premiéry to muselo na diváky působit, jak kdyby scénář psala řekněme Božena Němcová. V porovnání s předrevoluční pohádkovou produkcí představuje tento film po mém soudu výrazný kvalitatní sestup dolů, což je smutné. (20.12.2015)

Anička s lískovými oříšky je je jedna z prvních televizních pohádek po rozpadu Československa. Je o nevlastní dceři Aničce, kterou zlá macecha třikrát prokleje (ať je němá, ať je celá jiná a ať ji stíhá neštěstí). Anička je tak prokleta do odporného stvoření s ovčí hlavou, které se všichni bojí či se jim hnusí. A ono skutečně se jedná o hodně odpornou masku, možná až morbidní. O to více zaujme a upřímně právě ta odporná ovčí hlava je to jediné, co si divák z ní po pár měsících zapamatuje. Podle mě ta maska splnila cíl a díky ní se na pohádku nezapomene. Nebýt jí, zapadla by v televizních archivech a diváci by ji ze vzpomínek vymazali. Pohádka je totiž jen pouhým průměrem. A to i přesto, že se jedná na televizní poměry o hodně výpravnou pohádku. Natáčelo na pěti hradech, což bohužel kvůli jen pár krátkým záběrům nejde poznat. O to více zde dominují televizní ateliéry v čele s gumovými draky ala draci z pouťového domu hrůzy, kteří hlídají tajnou bránu před lidmi. Samotní herci hrají podprůměrně, především Rybová v hlavní roli a její nevlastní sestra. Brejchová se jakžtakž snaží, ale nezachrání to. Nevynikne ani Čenský v roli krále, který tak dá o sobě nejvíce vědět hned v úvodní scéně, kdy se na první pohled zamiluje do Aničky a hned asi po dvou minutách ji žádá o ruku. [2424. hodnocení, 128. komentář, 53%] (17.03.2020)