Tak mě někdy napadá

Veľmi pútavý a pritom málo známy film. Chcel som ho vidieť kvôli Paulovi Newmanovi a Henrymu Fondovi. A aj keď boli vynikajúci, bolo výborné aj všetko dookola. Samozrejme kaviarenskí ekológovia budú pindať kvôli holorubom, ale nie v Tatrách a Poloninách, ale tým filmovým, lebo to je bezpečnejšie. A profesionálni odborári sa budú pohoršovať nad negatívnym zobrazením ich kolegov vo filme. Ale ja som bol spokojný širokospektrálne. Od predlohy, cez réžiu, herecké výkony až po vizuálnu stránku filmu a hudbu. A kvôli takým spokojným divákom, akým som ja, je dobré nakrúcať také filmy akým bol tento. (08.08.2018)

Přelet nad dřevařským hnízdem. Tvrdohlavá rodina Stamperů s mottem „Never give a inch“ a skálopevnými principy: pracovat, spát, jíst, souložit a táhnout to dál (u třetí a čtvrté položky jsou zvyklý, že to dostanou až pod nos). Jenže znáte to, ani se nemusí kácet les, aby létaly třísky dávných křivd.. Poutavě natočená tvrdá dřina, poctivě vytěžený Oregon kameramanem Richardem Moorem, jedna brilantně zrežírovaná scéna s neodvratným střetem zlehčujícího optimismu a tragédie a poněkud bizarní závěr, kdy starouš naposledy ukáže stávkujícím, co si o nich myslí.. Tento film nedoporučuje Josef Středula.. (10.02.2023)

Když jsem před lety četla Keseyho Tak mě někdy napadá, přepadla mě neskonalá úcta k překladateli. Odstavce časů různě minulých, přítomných, toužebných a pocitových ... kumšt byl i vyznat se v tom jako čtenář, zvyknout si, ale došlo to tak daleko, že se mi po rodině bodrých dřevařů stýskalo ještě dřív, než jsem dočetla poslední stránku. Od srovnávání jsem se nedokázala oprostit, hledala jsem ty štědře popisované duševní pochody a ne všechno se podařilo zachytit, myslim ale, že to hlavní - onu paličatost, která rodině způsobuje i pomáhá přestát zátěžové testy - Paul Newman do filmu dostal. I za tátu - Henryho Fondu a benjamínka - Michaela Sarrazina jsem povděčná. Hodně dobrý film, jako ostatně všechny Newmanovo režijní kousky. 4,5*. (15.07.2009)

Citlivé uchopení literární klasiky, které se rozbíhá pozvolna a k postavám si musíte hledat cestu, ale s blížícím se závěrem vyprávění nabývá na emocionální intenzitě. Scénu utopení nezapomenete do konce svého života a závěrečné "fuck off" je takovou sladkou, ironickou třešničkou, kterou Paul Newman jenom stvrzuje svůj status frajera, se kterým se jenom málokdo mohl měřit. (30.12.2013)

Herectví Henryho Fondy a režie a herectví Paula Newmana bylo pro mě potěšením. Příběhy drsných můžů Stamperových a jejich odevzdaných a smutných žen byly zajímavé, ale nebylo jim co závidět. Snad jen tu pevnou vůli, odhodlání a hrdost, které jsou dnes tak vzácné. Moc se mi líbila i Lee Remick, která, stejně jako já, milovala vážnou hudbu. Film určitě stojí za shlédnutí. (08.04.2017)