Malé životní etudy

Důkaz, že Jack Nicholson byl ďábel už v roce 1970, kdy ho svět Hollywoodu začal teprve objevovat. Malé životní etudy jsou film poměrně o ničem. Nejhorší je to opravdu v momentě, kdy Jack přijede za otcem. V tu ránu se rozjíždí absolutní herecká nuda a tam Jack lehce stagnuje. Nicméně cesta do práce, kde Jack místo auta skončí na korbě náklaďáku hrající na piáno a objednávka topinky v restauraci jsou scény, na které v jeho podání rozhodně nikdy nezapomenu. Nářez. Jack byl herecký šílenec už v době, kdy to po něm nikdo nijak zvlášť nechtěl…a už kvůli němu stojí za to tenhle film vidět. (15.01.2019)

Prvoplánově těžký intelektuální příběh, jenž jen občas nechává diváka odreagovat občasnými humornými místy. Komplexní portrét nepopsatelné osobnosti, podivínského, vždy nespokojeného, hledání odmítajícího, přesto stále a navždy hledajícího člověka, který neví, co chce, a vůbec se v sobě nevyzná. Tak, jak se pak v něm máme vyznat my? Nemohu si pomoci, ale tato postava mi připadla až nesmyslně nestálá. Myslím si, že mnohé její činy, především ten poslední, byly do filmu inplantovány jen kvůli troše toho výsledného efektu. Jack Nicholson podal bezchybný výkon, rád bych však věděl, proč měla být jeho nenastavší kariéra tak slibná? Jako klavírista mě tedy zatím nepřesvědčil. Nepochválit pak umělecky dokonalou kameru by byl snad i hřích. (28.12.2004)

Robert je človek s otvorenou mysľou a otvoreným srdcom. Berie len to, čo mu osud sám hodí pod nohy a pritom nič od neho nežiada... Film je presiaknutý takým skvostným Nicholsonovým hereckým umením a charizmou, že pôsobí na diváka ako magnet, nedajú sa od tohto pánka oči odtrhnúť. Réžia ma síce moc neoslnila, ale vďaka geniálnemu hereckému koncertu tejto výraznej hereckej superstar som sa ani nenudil a film som si vyslovene užil. 75/100 (13.07.2015)

Typicke odlehcene (ale pritom vazne) sedmdesatkove drama. Celou dobu jsem mel pocit, ze je to nejaka zfilmovna divadelni hra. Prece jen to smireni s otcem, krize identity, potaceni se mezi zenami atd... No nevadi. :) Misty trosku nepresvedcive (rozhovor/plac s nemohoucim otcem), obcas pekne (vizual Kovacse, par momentu) a obcas vesele (stoparky). 4- (23.08.2016)

I když se tam jezdí hodně a daleko, road movie to není, neb to postrádá jakýkoli vnitřní pohyb postav; na celovečerní stopáž natažená filmová „povídka“ nám „jenom“ postupně představuje chlápka, který pořád odněkud utíká a přitom stojí na místě, uvízlý mezi vlastním nadáním a intelektuálsko-snobským původem, které nechce přijmout, a jednodušším a z jeho pohledu asi opravdovějším světem ohraničeným naftovými věžemi a bowlingovými drahami, který ale zase tak úplně nepřijímá jeho a on jím v hloubi duše zároveň tak trochu pohrdá, což nejvíc odnáší jeho nebohé prostoduché děvče, zkrátka zmítač k pohledání, s kterým se dá jakž takž sympatizovat jedině proto, že ho skvěle hraje sympaťák Nicholson. Rozhodně žádná oddechovka ani film pro zábavu (byť místy vtipný), zato jemná náznaková charakterokresba, konstruktivně depresivní pojednání o vzdálenostech mezi lidmi i výstižný obrázek post-hippie kocoviny přelomu šedesátých a sedmdesátých let. (04.11.2018)