Kopytem sem, kopytem tam

Vidět Kopyto sem, tam v patnácti, označím ho za bizarní (pokud by mi bylo přáno, co to slovo znamená). Kamera si vesele švenkuje, paprče, kopyta a leb si lítají tam a sem, zajímavé. Nicméně člověk stárne, a už ho jen tak nepřekvapí. Poučenou či přiblblou zřídelnicí vidí za každým rohem a na každém rohu vyskakovat Godarda = nouvelle vague. U některých sekvencí neodolám a tahám je dopředu, dozadu. Sklepáci baví, Hanák existuje o trochu méně tragicky než obvykle; doporučení pro stále hezký ksichtík - doktora z hor pro něj!; Vávra je šumný; nu a Šteindler – protentokrát dívka s perlou ve vlasech (a se salámem na lyžích). (A to si neodpustím - /ne/dokážu si představit tento snímek v americké produkci 1, 5 miliardy smajlíků). Takže buďme pro dnešek, děcka a pokročilí, rádi za Chytilovou,. (04.12.2008)

Skvělý film, v němž Chytilová skloubila sklepácký humor a v té době aktuální problematiku onemocnění AIDS. I když tato nemoc stále je velkou hrozbou, v době vzniku filmu byla jedním z největších celosvětových témat. Film má vynikající vývoj příběhu, kdy od lehkovážných pletek s dívkami a nekonečných alkoholických tahů se trojice třicátníků dostává do pozice, kdy musí čelit hrozbě smrti. I když hlavní postavu ztvárnil Tomáš Hanák, myslím, že jej herecky převyšují Šteindler s Vávrou. V případě Vávry zejména scéna, kdy se obává, že má AIDS, sprchuje se atd. Film zároveň je zajímavou reflexí zkomírajícího komunistického systému. Hanák se věnuje práci kontrolora obchodů, která ho nebaví, ale zároveň mu skýtá finanční přilepšení v podobě úplatků. Šteindler zdánlivě dělá smysluplnou práci v nějakém mikrobiologickém ústavu, ovšem prožívá krizi třicátníka žijícího u maminky, kdy zvažuje další své životní plány.Vávra je chytře schován v blíže nespecifikovaném úřadě, kde svůj kariérní postup spojuje s funkcí v SSM. Chytilová výborně zachycuje tuto šeď doby, kdy lidé mnohdy dělali práci, která je nijak nebavila, nemotivovala, ovšem díky ní se dalo žít a ten život sem tam okrášlit nějakými těmi bláznivými kousky. Film je dnes především nadčasový zachycením vývoje jednotlivých charakterů postav, zároveň ale ukazuje, že téměř 20 let starý příběh je v tomto smyslu stále aktuální. (03.02.2007)

Tvůrčí a režijní přístup první dámy českého filmu a věčné rebelky Věry Chytilové se prolnul s poetikou divadla Sklep a vznikl osobitý a výjimečný film, který už není postaven jen na recesi a dadaistickém přístupu sklepáků, ale slouží v subjektivním rastru paní režisérky vyšším cílům... téměř sociologická sonda o odcizení člověka. Lakmusový papírek nese jméno AIDS... Ve své době to byl velmi kultovní film, stejně jako prakticky všechno, na co sklepáci sáhli...respektive k čemu je normalizační schvalovací komise pustily... (19.11.2006)

Dokonalé spojení Chytilové se Sklepáky. Obě tyto entity jsou tam zřetelné v plné síle. Nemohu si pomoci, ale čím dál víc se mi zdá, že těch "na svou dobu výjmečných" a "neuvěřitelně odvážných" filmů z éry normalizace je nějak moc. Ostatně, kolik opravdu dobrých českých filmů vzniklo za posledních 20 let? Pět? Deset? Patnáct? (01.07.2011)

Ještě teď, když si vzpomenu na tu hrůzu, kterou jsem se sebezapřením vydržela sledovat až do konce, skutečně mi není nejlíp. Co tím vším kraválem, létající kamerou, vykulenými obličeji a odpornými kulisami mělo být řečeno, mě tak nějak míjí. Zpracovat téma promiskuity a posléze sžíravé obavy ohledně nějakého strašáka, který v menší či větší podobě tehdy řádil a bohužel řádí dodnes, snad lze vytvořit i bez toho, aby z filmu bylo člověku šoufl, a to ne kvůli jeho tématu. Moc se mi ulevilo, když už konečně skončil a ještě víc, když jsem ho slavnostně vyhodila do odpadků. (01.02.2011)