Šašek a královna

Miluji stejnojmennou divadelní hru. Film je velice slabým odvarem. V domnění, že kupuji záznam divadelní hry, nechaje se zmást obalem, na které je fotka ze hry, jsem si tento film koupil, Katasrofa, Chytilová fakt neumí naprosto nic. Kdybyste někdo měli divadelní hru na DVD, třeba stáhlou z TV, rád koupím kopii. Děkuji. (11.06.2008)

Sice vím dobře, že film se oproti divadelní hře v mnohém liší, ale jelikož jsem zatím jenom o ní slyšel (což je pro mě jako Brňáka ostuda, ale vidět bych jí určitě chtěl), nemohu nijak srovnávat - hlavně nějaké porovnávání je úplně mimo mísu, protože film, stejně jako divadlo, rozhlas či kniha mají individuální spektrum možností a je tak naprosto neobjektivní hodnotit přísněji jen kvůli (byť sebelepší) předloze. Jako samostatný film je toto dílo brilantní. Aby ne, když má základní herecké obsazení z hry a scénář taktéž ošetřil sám Polívka. Víc než svérázný převod díla mě totiž vadí, jakmile se na tom nepodílí povolané osoby. To tu však nemusím řešit a mohu se jen rozplynout nad geniálním hereckým, komediálním a mimickým výkonem Bolka Polívky (omlouvám se tímto panu Trojanovi, ale Bolek si mé místo na výsluní asi zaslouží více). Přemýšlím, jak jeho talent popsat co nejpřesněji, pak si však uvědomím, že lépe to ocitoval Radek99 (jeho nejlepší komentář, dokonce ve mě vyvolal i touhu po návštěvě divadla). Sice to, co napíšu, bude znít trochu nefér, ale bohužel - v tomto filmu platí, že on je tahounem a zbytek se může více či méně přetrhnout, ale nedostihne jej. Navíc si myslím, že toto prolínání času není vůbec špatná dějová linie, přece jen, lze se tak přesvědčit, že se v podstatě, co se lidských vztahů týče, toho moc nezměnilo. Rozhodně skvělá nadčasová komedie, jak se však dívám na to hodnocení, chtělo by to opravdu zapomenout na divadlo a nechat se unést filmem. (17.08.2009)

Jak ze skvělého divadelního představení udělat příšerný film.... Věra Chytilová je prostě magor a příšerná režisérka. Film je to trapný, nevtipný, nedává v něm nic smysl,. Herci působí jako idioti, celé mi to připadá pitomé, a lehce přiúchylnělé. Jednu hvězdičku za hvězdičku Bolka, ale jinak je to úplný odpad. (29.01.2014)

Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoli mě to nebaví . Mám rád snové filmy a kombinaci  reálného a fiktivního světa. Námět o setkání s osobou ze snů mi přijde papírově úplně skvělý. Jenže tohleto je ta svérazná Chytilová...u které si nejsem jistý, jestli jsem to dobře pochopil. Ale Chytilová pro mě dokáže  být stejně tak odtažitá jako fascinující. Však snovým scénám mezi šaškem a ponižující královnou Chytilová dát  pěkně hustou atmosféru, díky které skutečně mohou připomenout nějaký nesmyslný sen, jaké  zažil asi každý, zároveň je z nich zřetelné to zamýšlené podobenství a souboj muže a ženy. Z hudby také místy až mrazí. Realita dokáže být pořádně reálná, zároveň si v některých momentech na oplátku ponechat tu bláznivost a některé civilnější scény (řízky)   z té reálné linky jsou zase  v tomto blázinci fajn osvěžení.. Polívka na vrcholu (minimálně fyzických) sil a v reálné lince zase místy příjemně nezvykle civilní mladík (v těchto částech se mi líbil nejvíce), přesto mě taky dokázal bavit i nebavit. Jeho pohybové úmění bylo tehdy na špici, ale mně ty jeho fórky stejně pořád pobavily tak půl na půl, asi mám radši jiné klauny, sám si taky někdy připadám jako takový klaun.   A Chantal....určitě lepší než v Kopytem sem, kopytem, tam, ale pořád netuším, co je na ni krásného, tu by mě fakt nebavilo bavit. Přesto se podívám i na (v některých komentech vychvalovanější) komornější divadelní verzi a pak si třeba udělám větší jasno. (20.12.2022)

Před těmi víc než dvaceti lety jsem ani nezaregistroval tu (záměrně nevytěsněnou) teatrálnost, která, ač potenciálně rušivá, přirozeně podtrhuje celkové vyznění popisovaného vztahu muže a osudové ženy. Zapomněl jsem též na lehkou křečovitost projevu některých neherců i některých herců. Ale zato mi utkvěla v paměti ta atmosféra potrhlé naděje, poněkud děsivého humoru a funkční tvůrčí symbiózy dua Polívka-Poullain. Vlastně mi to, nevím proč, uvízlo kdesi v hlubokých kobkách paměti jako prastará píseň smrti. Což mi teď po letech kupodivu nepřijde nijak zvláštní.            Mohl bych se zmínit o zejména v úvodu do očí bijícím protitotalitním podtextu šaškových monologů, ale sám Polívka se vyjadřuje v tom smyslu, že v té době svobodomyslně tvořit samo sebou, i bez konkrétního záměru, skoro vždy znamenalo působit dojmem satiry. Takže to vynechám. Ostatně osudový vztah šaška a královny obsahuje kromě mnoha jiných věcí i temnou podobu lásky (snad spíš potřeby lásky?), což je jev, jenž v rámci úvah o (politické) totalitě hodlám vynechat. Leda že bych mluvil o stockholmském syndromu a nebo naivitě, a to se k tomuto Chytilové filmu rovněž nijak zvlášť nehodí. Co se ale hodí dobře, je doporučit komentář uživatele Adam Bernau, jenž je v komentování Chytilové mým nedostižným šampionem. Čímžto tak činím. (01.11.2011)