Meze Waltera Hortona

Tak trochu fantasy komedie a trochu psychologická studie muže, který z ničeho nic začne hrát fantasticky hrát na piano. Vůbec však neví co hraje ani co bude hrát, nikdy nehraje to, co už hrál a protože mu brzy přijde inspirace z minulosti, začne hrát to, co skladatelé nosí v hlavách. A tím se stává nebezpečným pro budoucnost vážné hudby. Zajímavá, ale nijak vyjímečná malá komedie. Hudba: Chopin, Mozart, Bach, Beethoven, Liszt, Debussy, Janáček, Bartók & Fišer. Hudební spolupráce: M. Novotný (30.11.2012)

Jiřina Pokorná a Walter Horton mají cosi společného. Horton neví proč a co hraje a paní režisérka se po tomto překrásném, neznámém skvostu věnovala naprosto odlišným TV filmům. Pro mě jedna z nejpřijatelnějších rolí Jiřiny Jiráskové odstartuje až neuvěřitelně precizní podívanou, doprovázenou, pro obyčejného smrtelníka, nehratelnými klavírními skladbami a neskutečnými monology k vlastní osobě. Vynikající anglickou atmosféru dolaďují do dokonalosti nejen jídelní a čajové rituály, ale i anglicky stylizovaná mluva obou manželů. Postava paní Jiráskové, srovnávající se s nastalým fantastický jevem a laxní přístup pana Brodského, ke svému neodolatelnému nutkání, je sehrán dokonale, ovšem ve chvíli, kdy se o pana Hortona začne zajímat mr. Farley Gresham, dostává film nadpozemský ráz. Rudolf Hrušínský, komentující ve své hlavě vrcholné zjištění celého filmu, je prostě geniální. Jeho postava okamžitě dostává nádech pana Kopfrkingla a dokonalost filmu pro mě nabývá neoddiskutovatelné reality, kterou dvěma čarami podtrhuje otevřený závěr. Pro milovníky československé kinematografie povinnost a ojedinělý zážitek. (01.12.2012)

No, komedie... Tak mezi všemi k tomuto filmu vhodnými žánry bych ji dal asi na poslední místo, tohle je hlavně mysteriózní. Každopádně ten námět mě hodně zaujal a byl jsem zvědavý, jak vyvrcholí. Pravda, ta závěrečná pointa je dost zajímavá a i chytrá, ale stejně jsem pořád čekal, že se vysvětlí, odkud Walter Horton vzal tuhle zvláštní schopnost. A to tam bohužel vysvětlené není. Ale i tak to má celkem tajemnou atmosféru a dobře se na to kouká, jen té hudby je tu přehnaně moc, až mi to ke konci vadilo (a to mám klasickou hudbu rád). Někdy i zbytečně natahuje děj. Slabé 4* (27.10.2020)

V rámci krátké stopáže a komorního aranžmá absolutní výsledek - znepokojivý příběh, který dokáže vystřídat mnoho nálad od pobavení, přes absurdnější rovinu až po nejhlubší mrazení. A nejen to, navíc každou minutou získává širší přesah a podněty k dalšímu přemýšlení o temných hlubinách v samotném člověku. Jiřina Jirásková a její monolog je ukázkou hereckého mistrovství, které vrcholí v úžasném duetu s opět démonickým Rudolfem Hrušínským. No a anglické prostředí s nezbytnými proprietami už jen dobrušuje tento televizní klenot. (29.01.2013)

Neprobádané možnosti lidského mozku mohou být děsivější než všechny oslizlé příšery z vesmíru. Tahle kratičká historka o muži, který bez dřívější zkušenosti začne hrát virtuózně na piano a žádnou skladbu není schopen zopakovat, je přesně na půl cesty mezi sarkastickou komedií a jemným horrorem. Ani jedno není dominantní. Meze Waltera Hortona spíš vyvolají úsměv, který strne v tiché hrůze, když začnete o té zápletce víc přemýšlet. Bez ohledu na stopáž mistrovské dílo s decentními výkony hlavní trojice. 100% (25.09.2006)