Režie:
Jitka NěmcováScénář:
Karel ŠiktancHudba:
Petr HapkaHrají:
Jan Dolanský, Klára Lidová, Jan Kratochvíl, Jana Vaculíková, Petra Janů, Jan Hartl, Jaroslav Achab Haidler, Petr Hapka, Josef Laufer, Milan ŠonkaObsahy(1)
Na venkovském panství očekávají návštěvu mladého krále. Zpupná hraběnka (J. Vaculíková) by ráda získala jeho srdce, proto touží mít šaty ušité z té nejkrásnější látky. Po dlouhém hledání najde zvláštní třpytivé hedvábí u tajemné Bílé báby (P. Janů). Ta ji však varuje. Hedvábí patří paní Bouři, a kdo si obleče šaty z něj ušité, bude proklet. Hraběnka si přesto látku vezme a šaty nechá ušít u vesnického krejčího (J. Hartl). Jeho dcera Anička (K. Lidová) neodolá a nádhernou róbu i závoj si tajně vyzkouší. V otevřených dveřích ji spatří mládenec Lukáš (J. Dolanský) a nemůže od ní odtrhnout oči. Najednou se však strhne vítr a dívka mu před očima zmizí i se závojem. Lukáš se rozhodne Aničku, na kterou nemůže zapomenout, najít stůj co stůj… (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Tak nevím... Hezky se na to dívalo, hezky se poslouchala muzika, ale jinak...Mohl to být němý film, protože ty dialogy byly někdy zmatené a většinou zbytečné. Stávalo se, že jedna věta popřela větu která jí bezprostředně předcházela. A vysvobozování Aničky bylo okouzlující: Třikrát prásknu bičem a ož ji neuvidíš PRÁSK. Dvakrát prásknu bičem a už ji neuvidíš PRÁSK, Už jen jednou prásknu bičem a už ji nikdy nespatříš PRÁSK... a bylo to, zákonitě měla Anička zůstat strašákem, ale ono ne... strašák ukázal poraněnou ruku (pět minut po dvanácté) a bylo vysvobozeno... ()
Karel Šiktanc je můj oblíbený básník, takže pohádka podle jeho námětu mě sice moc potěšila, ale výsledek bohužel nakonec působí spíš tak, že si tvůrci naběhli a přecenili své možnosti. Vím, že takový počin vůbec není lehká záležitost, fandila jsem mu a pokusu si vážím, ale toto prostě... moc nevyšlo. K Šiktancovým věcem by mi určitě daleko líp sedělo nějaké důstojné animovené zpracování, které dokáže s tím jeho obrovským nábojem poezie a metafor držek krok - uvolněněji rozvine všechno, co autor nabízí, celou věc sjednotí a přitom nechá prostor fantazii, interpretacím a dozvuku v duši. Téhle hrané pohádce se to (navzdory pokusům o poetické záběry v krásných exteriérech) moc nepodařilo. Ve výsledku je to pro mne něco jako vylévání vaničky i s dítětem. Ale hvězdičku navíc za kuráž, za hudbu a kameru tu klidně rozsvítím. ()
Zvláštní pohádkový příběh. Potěšili mě zpěváci v epizodních rolích a také mě potěšilo místo natáčení, protože se točilo i u jezírka v Prokopském údolí, což je bývalý zatopený lom. Jen jsem si říkala, jestli tam bude Jan Dolanský mlátit do toho bubnu na skále, tak určitě sletí dolů do vody. Nepřála bych mu to. V létě z té skály skáčou někteří odvážlivci. ()
Poměrně zvláštní pohádka o zakletí, které potkalo hodnou dívku místo zlé hraběnky, když si místo ní oblékla šaty ušité z plachetek patřící paní Bouřce. Naštěstí je poblíž hodný kluk Lukáš, který se ji vydá zachránit. A co s tím má společného zvon jménem také Lukáš momentálně nezvonící, to prostě nevím, protože jsem jeho roli nepochopil. Hezké exteriéry i solidní výprava a hudba zachraňují podivný příběh s poetickými či symbolickými místy, které jsou pro děti nesrozumitelné. Rozhodně tuto pohádku nezatracuji, místy byla slušně strašidelná, bouřka v ní byla velmi dobrá a celé to docela hezky vypadalo. ()
"Co to meleš, jehelníčku ?? Jaká zas bouře ??" No, Bouře přece !! ;) V pohádkovém příběhu Němcové - Ne tedy Boženy, ale Jitky !! Té, co se chlubí Felliniho peřím.. - na tuzemské žánrové poměry silně netypickém, v detailech velmi silném i ozvláštňujícím, jakkoli jde v důsledku o poměrně roztříštěný hybrid i dost naivní adaptaci Karla Šiktance.. ()
Reklama