Člověk z půdy

Semafor debutující... Samozřejmě, že záznam tohoto divadelního představení nelze nesledovat také jako doklad čehosi minulého. Není strhující novinkou a jistě může působit poněkud naivně. Na druhou stranu je to doklad i po čtyřiceti letech nesmírně živý... Pět hvězdiček mj. za výborné vybvené DVD z edice X krát divadlo časopisu Reflex. (23.09.2006)

Ale jo, dobrý. Horníček je geniální a chrlí jednu zabijáckou hlášku za druhou, Pavlína Filipovská je roztomilá, většina písniček dobrá i samostatně. Nápad skvělý, ale měl jsem z toho pocit, že ve druhé polovině se to tak nějak rozpadlo, naštěstí konec to opět vše slušně slepil dohromady. Nápad s cabaret boys je docela fajn. 75%, slušně a příjemně jsem se pobavil, ale víckrát to vidět nemusím. Písničky dua Suchý a Šlitr jsou skvělé, ale na semaforácké hry opravdu příliš nejsem. (23.02.2021)

Toto predstavenie je čistou nostalgiou. Pri prvom zhliadnutí som ho vnímal úplne inak, než ako ho vnímam dnes. Pesničky ostali úžasnými, dej už pokryla patina, ale vtedajší účinok bol nezabudnuteľný. Pre správne pochopenie je treba si pripomenúť v akej dobe, v akom ideologickom a umeleckom prostredí sa zrodilo toto predstavenie. Bol to taký malý zázrak, ktorý sa už pravdepodobne nezopakoval a aj keď áno, tak iba ojedinele. Tak ako sa zázraky konajú. (31.10.2019)

Nikoliv náhodou se tato "prasemaforská" hra až proklamativně hlásí k tradicím Osvobozených, nikoliv náhodou se na jevišti objevuje Voskovcův werichovský nástupce Horníček, nikoliv nohodou měla k SEMAFORu blízko i někdejší herečka Osvobozených Ljuba Hermanová. Vlastní děj de facto prvorepublikovou poetickou lupou levých avantgard nepřímo zobecnňuje výrazný zlomový posun, který právě v této době stále citelněji poznamenával a posouval celou českou společnost československé éry. Chruščovův projev, přednesený na XX. sjezdu KSSS, vyvolal "otěpel"-tání i v československé společnosti. Sommrova výrazně nadsazená postava typického schematického socialistickorealistického literáta, který přímo symbolicky sice umí psát, ale nikoliv číst, i mládí, z pod jehož jakobysvazácké rozjásanosti vystrkují růžky STARCI NA CHMELU a kdesi hodně v budoucnosti i Pražské jaro a jeho "socialismus s lidskou tváří". Typická semaforská hravost a bezelstný rozverný optimismus, čapkovsky směřující k plnosti života všedního dne mimo již typicky semaforské melodie (včetně evergreenu VČERA NEDĚLE BYLA) charakterizuje až vyzývavě mladé mládí všech protagonistů bez výjimky (nejstaršímu Horníčkovi tehdy čerstvě naskočila čtyřicítka, Kopeckému a Šlitrovi byla velmi blízka Kristova léta, Suchý s Matouškou stále byli dvacátníky, Filipovská velmi čerstvě dovršila plnoletost). Ze sedmi ambiciózních startů SEMAFORu nakonec zbyl ten jediný, nadčasový, poloha napolo dramatizujícího, napolo kolážově pásmového kabaretu. Za zmínku stojí i publikum svým složením tak blízké diváctvu Osvobozených ze třicátých let. Vystoupení semaforských bylo závanem svěžího větru, gejzírovým výtryskem vody živé svlažujícím kuturní úhor budovatelské bezútěšnosti éry neblaze proslulých justičních zločinů a vražd pověstných padesátých let. Ta živost, to nadšení obrozující spontánní invence tryská z malého jevišťátka v domě v ulici Ve smečkách i dnes. Po padesáti letech. (22.12.2008)

Naprosto úžasná konverzačně-zpívaná divadelní komedie od Suchého a Šlitra (řazeno abecedně:). Jejich písně (nyní již evergreeny), roztomilá Pavlína Filipovská a nepřekonatelný Miroslav Horníček dávají tomuto kusu něco zvláštního. Něco, z čeho vám vyroste úsměv na tváři, aniž byste se o to museli snažit. :) (15.10.2006)