Utajený

Kubrickovsky čistá filmárčina, jedinečné skĺbenie divadelných a filmových vyjadrovacích prostriedkov. Hanekeho chladné (pomalé a tiché) komponovanie (takmer výhradne interiérových) scén mi síce nie je práve najbližšie, no režisérov perfekcionizmus sála z každej minúty filmu a často zatajuje dych. A raz ho na pár sekúnd brutálne zastaví (hoci na tento šok dopredu požmurkávajúc upozorňuje v scéne rozprávanie "vtipu" za stolom). Iný film, ktorý - nech sa vám bude pozdávať akokoľvek - určite z vás len tak nevyprchá. Zatiaľ najobsažnejšia a najlepšie zvládnutá rola Daniela Auteuila z tých, v ktorých som ho videl. (17.10.2006)

Možná jsem už i zaujatý, ale nemohu hodnotit jinak. Velice jemně utkaná psychologie egoismu a jeho svědomí, ale zároveň i "utajená" analýza národní viny podávaná Henekeho typickou optikou několika realit. Laurentův rozhovor s matkou (Annie Girardot) je jeden z nejlépe napsaných dialogů, které jsem v poslední době viděl. A přitom působí tak nenápadně. U tohoto Hanekeho filmu proto platí snad nejvíce, že je třeba pečlivě číst mezi řádky. - - - Vnímavou recenzi od Lucie Česálkové najdete v časopise Film a doba 1/2006. (14.02.2008)

Haneke se s chutí vyžívá v hnusných detailech, nu budiž, k thrilleru to víceméně (tedy spíše méně) patří. Ale že bych napětím zapomínala dýchat, rozšiřovaly se mi zorničky, případně mě poléval studený pot, to tedy říci nemohu ani náhodou. Tedy ty zorničky se mi v úžasu rozšířily poté, co pohlédly na počet cen, jež tento poměrně tuctový snímek sklidil. Německé pojetí pohádek a mysteriozních dramat je zkrátka nekompatibilní s mými představami o dobrém filmu. (25.03.2012)

Jeden z nejfilmovějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Haneke využívá potenciál filmového média s přesností a důkladností chirurga na operačním sále. I v Caché si hraje s formálními prvky filmu co do zobrazovaného, ale jejich rozsah zde působí jakoby v rámci vnitřního konceptu filmu. Tím nechci říct, že by film postrádal Hanekeho chladnost nebo vnější nadhled, ale samotné prvky na mě působí snahou demonstrovat spíš možnosti filmu zevnitř, než upozorňovat na možnosti tvorby jeho struktury nějak explicitně, a tím ji v podstatě narušovat. Samozřejmě Haneke prostřednictvím kazet, které hlavní hrdina dostává, vstupuje do díla a určitým způsobem ho tak odcizuje. Vnitřně opět vede polemiku nad působností filmového záznamu (úhel skutečnosti, jak ji zobrazují kazety), ale tentokrát ji drží pevně v samotném rámci filmu. Poslední dva záběry pak vyjadřují těmi nejčistšími filmovými prostředky epilog, který by převeden do verbálního projevu nebo proklamace některého z hrdinů nutně působil kýčovitě. _ Film obsahuje ve své nepředvídatelnosti jednu z nejvíce šokujících scén, co jsem kdy viděl. (26.01.2010)

Len jedno je isté...že na Caché nikto len tak ľahko nezabudne! To všetko ostatné môže byť predmetom diskusií a mnohonásobných výkladov...najskôr ma Haneke záverom dokonale nasral, aby som si potom povedal "a prečo vlastne? Nechcel režisér presne toto?!"...Každopádne film má skvelú atmosféru, priam majstrovsky pracuje s dynamikou, chvíľami šokuje (pri jednej scéne určite) a udržuje neustálu auru tajomnosti a napätia, hoci sa "v podstate" nič nedeje. Veľká časť je na divákovi, aby si interpretoval dej a konanie postáv, aj to čo zdanlivo nie je podstatné (napr. čo sa zrazu stalo s mladým Pierrotom??? Prečo tak reagoval? Je to podstatné?). Filmu pomáhajú aj herecké výkony, predovšetkým fantastický Auteuil, Binoche je sázka na istotu. Názov filmu dokonale vystihuje jeho podstatu a neuchopiteľnosť...Každopádne treba vidieť a určite nie jeden krát! (21.09.2008)