Taková zvláštní rodinka

Jak napsalo mnoho lidí předem mnou, je to hodně zvláštní komedie, která nerozesměje, drama, které nerozpláče. Rodina Tenenbaumových, plná svéhlavých osobností, se po letech opět sejde celá a náhle se odkryjí propasti, které se mezi nimi za oněch 22 let rozevřely. Vyplouvá na povrch, že Richie miluje svou nevlastní, vdanou sestru Margot; že tato Margot podvádí svého muže s rodinným přítelem Elim, který ze všeho nejvíc touží po úspěchu a příjmení Tenenbaum; že Chas svému otci nehodlá odpustit odstrkování v dětství a že otec Royal svou ženu stále miluje. *** Zábavné výkony podala většina zúčastněných herců, v čele s bratry Wilsonovými, protože Lukeův ublížený nepřítomný výraz a Owenovo zoolanderovské pohazování kadeří bylo prostě boží. Gwyneth Paltrow zase umělým prstíkem ťuká o stůl a předvádí, že i ona je schopná kamenného ksichtu. (03.02.2008)

Taková zvláštní rodinka je plná takovýho zvláštního a hodně suchýho humoru, kterej sice občas pobaví, ale po většinu času jsem si jenom tak řikal, že tohle asi mělo bejt jako vtipný, ale na mě to nějak nefunguje. Zkrátka mě to moc nezaujalo a nezachránila to ani účast několika mejch oblíbenejch herců. (30.04.2006)

Typický představitel cyklu „smart cinema". Výstřední postavy, sarkastický humor, ironický pohled na tradiční rodinné hodnoty, dysfunkční rodinné vztahy, epizodická struktura. Neboť jde zároveň o film Wese Andersona, je epizodičnost zvýrazněna dělením do kapitol (plus prolog a epilog), kompozice připomínají obrazy (tableaux shots), z nichž každý lze pro jejich vypiplaný design a množství vtípků v mizanscéně rozebírat mnoho minut, geometricky přesné pohyby kamery se střídají se „spontánními" sekvencemi snímanými ruční kamerou (podobně vedle sebe Anderson staví scény jako z grotesky a realistické násilí, v jehož důsledku jde skutečně o život), citují se zde slavné filmy, v podkresu neustále zní zpola vážně využívané skladby známých hudebníků a děti se mnohdy chovají dospěleji než dospělí. Celkem bych souhlasil s názorem, že jde o Andersonův film s největší vypovídací hodnotou, protože v něm režisérovo hračičkovství nezastiňuje vážná témata, o kterých pojednává. Osobně si každopádně myslím, že se jako režisér doopravdy „našel" až v Životě pod vodou. 80% Zajímavé komentáře: Aquarius, Callas, wipeout, Martass21 (10.07.2005)

Bizarnost, kterou Anderson dovedl do extrému v Životu pod vodou, je tady ještě servírována ve stylu zábavné zvláštnosti, v tomto případě kombinované s občasným, téměř až laskavým humorem. A scénář si s postavami hraje velmi sladkým způsobem až do samotného závěru. Hackman a Stiller zkrátka rodinku vedou pěkně ostrým krokem na pozici jednoho z nejspecifičtějších feel-good filmů, co jsem kdy viděl. (01.07.2006)

Omlouvám se, Wesi, ale tentokrát jsem se s Tvým uměleckým záměrem minul. Jasně, má to vybroušený styl a je to skvěle obsazené. Jenže s Tvým stylem humoru i způsobem vyprávění si nevím rady. Nemusím filmu nutně rozumět, měl by mě ale něčím přitahovat. Tvůj kousek ve mě vyvolává lhostejnost. Považuju ho za mimózní záležitost, kterou jsem měl problém vůbec dokoukat. Takže zas někdy příště. Celkový dojem: 35 %. Mám pocit, že ses teprve hledal, protože o deset let později už jsi spáchal věci, které mě dokázaly dostat do euforie... (26.04.2018)