Napola: Hitlerova elita

Aby se neřeklo, že jsem se poslední dobou koukám jen na horory a sci-fi, vybral jsem si tentokrát německý snímek Napola. Je to velice pěkný film o chlapci, který obdivoval svého vůdce, chtělo být jako on, ale čím více se o nacismu dozvídal, tím více pronikal do jeho tajů a začal jej nenávidět. On je celý film velice působivý a naprosto úžasným způsobem ukazuje, jak jsou z mladých chlapců vychovávání budoucí vůdci Třetí říše. V příběhu je skvěle vidět, jak byli mladíci manipulování, aby pevně věřili v sílu nacismu, který nelze porazit. Zfanatizovaní a nepřipravení se pak vrhali do různých prohraných bitev, což se ostatně dozvíme již před závěrečnými titulky. Již na samotném začátku se seznámíme s hlavním hrdinou, boxerem Friedrichem, kterému je nabídnuto studium na prestižní škole Napola ( Nationalpolitische Erziehungsanstalt), ze které každoročně vyjde spoustu lidí, které čeká zářná budoucnost. Tam se seznámí s literárně nadaným Albrechtem, jehož otec sní o tom, že ze syna jednou bude vysoce postavený důstojník SS. Jenže Albrecht má o své budoucnosti jiný názor a nenechá si narozdíl od ostatních vtloukat do hlavy falešné ideály, čímž se ostatně dostává do problémů. V tom momentu, kdy by si divák mohl myslet, že se film odehrává až příliš stereotypně přichází obrovský obrat. Friedrich přijíždí k Albrechtovi domů, aby popřál jeho otci, vysoce postavenému nacistovi, vše nejlepší k narozeninám. Obyčejná oslava se však moc nepovede a tak spolu chlapci po návratu do školy nekomunikují, do toho přichází první bojová akce. Naši hrdinové se tak pouští do lesa, kde mají pokud možno zlikvidovat ozbrojené vězně, kteří se tam rozprchli (vzhledem k situaci, v jaké se to odehrává je tato scéna zcela smysluplná). Byl jsem doslova šokován, jak silný v sobě tato bitva skrývá emocionální náboj. Dennis Gansel naplno využívá jejího potenciálu a uvědomuje si, že se nejedná o nějakou velikou akci, ale o bitvu, jejíž účastníci jsou vlastně ještě děti. Celkově se jedná o velmi povedený snímek, který kazí snad jen ten ne zrovna povedený konec, který působí poněkud useknutým dojmem. Ač ze zdejších komentářů lze vyčíst něco jiného, na mě Napola působila jako film s velice silnou kritikou nacistického režimu, pro který není II. světová válka jen kulisou. (29.03.2006)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)

V první části neuvěřitelně vykreslená atmosféra doby a postav, která si zahrávala s maximálním hodnocením. Druhá už působí poněkud familiérně a nebaví, jak by mohla, trošku mě nudila. Přesto mě zaráží, jaké parády skrývá německá kinematografie, hlavně když vídím všechny ty marné seriály. Tohle je skoro noblesa, úžasná atmosféra! (07.06.2013)

Napola, škola ideologie. Škola, která brousí nevybroušené diamanty. Škola, která tvoří muže, aby mohli tvořit historii k obrazu vůdcovu, protože zakladatel historicky první tisícileté říše trvající nakonec zhruba jednu dekádu je přece nade všechny a nade všechno. Napola, škola nacismu. Film Dennise Gansela má v první řadě velmi poutavý námět, který by zaujal a nějaké ty plusové body urval i v momentě, kdy by scházela filmařská kvalita. Ta ovšem neschází, natočeno je to velmi dobře, když pominu scény z boxu, které kameraman asi nesnímal úplně střízlivý, protože taková nepřehlednost ve scéně, kde figurují pouze 2 postavy, to je na pováženou. Ale to je v tomhle případě vedlejší. (01.06.2013)

Výborný film o nacistickém zlu. Velmi silný příběh o radikální přeměně chlapce v muže podle árijských pravidel. Nejdříve se vzbouřil otci, šel si za svým cílem, pak se setkal tváří v tvář smrti a nakonec se mu zabil jeho nejlepší přítel. V tak tvrdých podmínkách a ještě k tomu na pozadí 2. světové války bývají přátelství obzvlášť silná, což z filmu vyzařovalo. Film diváka pohltí a přinese mu příjemné napětí. (25.04.2015)