Rozhovor

Golfista má pravdu. Na tento Rozhovor sa nedá zabudnúť. Je to tak naťahované, nudné, monotónne a otravné, že na Rozhovor z dielne režiséra môjho milovaného Draculu, nezabudnem do konca života už len preto, že som mala chuť napchať sa energeťákom značky Redbull a vyskočiť z balkóna. Nepopieram, Rozhovor má skvelý námet a rozhodne som od tohto neočakávala nejaké krvavé masakre - a lá John Woo - na nevernú manželku či sentimentálne kecy ohrdnutého manželíčka. Koho ale zaujíma nejaký na smrť nudný polhodinový pseudointelektuálny blábol na večierku detektívov - samotárov, ktorí si mastia ego svojimi profesionálnymi výkonmi odpočúvacích tajtrlíkov spred dvadsiatich rokov?! Dve hviezdičky za niektoré sugestívne scény ( scéna v hoteli či záverečná názorná ukážka choroby z povolania ) podporené ťaživou klaustrofobickou hudbou. Coppola vie budovať napätie, napínať diváka a gradovať atmosféru mu nerobí žiaden problém, no tu to trochu dosť prepískol. (23.05.2010)

Velice pozvolna se rozjíždí tento mrazivý a depresivní krimi snímek. Ale o to drsněji a zajímavěji končí. Harry Caul (Hackman) odposlouchává lidi. Je to profesionál každým c(a)oulem a svoji práci bere velmi vážně. Díky moderním technologiím, je schopný odposlouchávat na několik set metrů dlouhou vzdálenost a tento kontakt s lidmi je mu bližší, než přímá konverzace. Jednoho dne pořídí nahrávku, o které postupem času zjišťuje, že může odposlouchávané dostat do velkých problémů a že jim může hrozit i smrtelné nebezpečí a začne se o případ zajímat na vlastní pěst. Naprosto fenomenální výkon Gene Hackmana, výborná jazzová hudba a postupem času houstnoucí atmosféra, dělají z filmu kultovní dílo ve svém žánru. Harry začíná najednou pochybovat o své vlastní identitě, mysli i smyslech. Závěrečná půlhodina šponuje nervy diváka jako struny a rozehrává před jeho zraky velké finále. Rozhovor natočil Coppola mezi dvěma díly Kmotra, ale určitě nejde o film, jehož lesk by zaprášil čas. Jde o výborný počin, který má stále svou váhu a pokud divák přečká první hodinu filmu, která není tak nervydrásající, ale i tak moc důležitá, bude na konci náležitě odměněn. (01.01.2011)

"Kdyby měl příležitost, zabil by nás." Špiclovo ucho zase jednou rozluštilo něco, co dešifrovat nemělo a rychle pochopilo, že by jeho nevinné zachytávání slov ve větru mohlo mít neblahej důsledek pro jeho svědomí. Moc jsem se těšil na propracovanej thriller s koňskými dávkami napětí a místo toho se ke mně přišoural ospalej schizofrenní film s osamělým čmuchalem, jehož mnohokrát opěvovaná profesionalita dostala od scénáristy několik smrtelnejch zásahů. Snad bych šel s hodnocením ještě níž, ale úcta ke stáří snímku, v kombinaci se zábavnou závěrečnou destrukcí bytu, mne donutila jednu celou půlhvězdu tentokrát přidat. (16.03.2016)

Film o muži (jde svého druhu o psychologickou studii), který rád odposlouchává jiné, ale vadí mu, když někdo odposlouchává jeho samotného. Také originální úhel pohledu na téma ztráty soukromí. Osobně mne ale Coppolův snímek dostal tak zpola, až k závěru, drobnohled Velkého bratra mi mnohem více sedl v akčněji pojatém Nepříteli státu, kde přijal Gene Hackman o čtvrtstoletí později velmi podobnou roli (některé zdroje dokonce označují Nepřítele státu za nepřímé pokračování Coppolova filmu). A jen mimochodem - je zajímavé sledovat aluze napříč něčím zajímavými díly světového umění. Tak kupříkladu jaký filmový thriller má rád mistr severské detektivky Jo Nesbø? Přímých odkazů lze v jeho detektivkách najít několik, třeba v krimirománech Pentagram a Sněhulák opakovaně zmiňuje tenhle dávný snímek Francise Forda Coppoly... Souvislostí (včetně shodného křestního jména hlavních hrdinů samozřejmě) by se mezi oběma díly jistě našlo víc, třeba fascinace hudbou, to, že jak volná série s Harry Holem, tak Coppolův film má v hlavní roli solitéra a taky workoholika, který byl doslova sežrán vlastní prací atd. (09.04.2014)

Tento pomalý thriller (zvláštní kombinace, že?) vznikl v době, kdy Amerikou otřásala aféra Watergate a jeho záměrem bylo nepochybně více než napnout a pobavit. Jedná se trochu též o politický komentář a filosofickou úvahu na téma ztráty soukromí v informačním věku. Dnes, o více než třicet let později, se dají privátní údaje získat mnohem rychleji a snáze - často stačí jen Google a trocha důvtipu. Vědění však může být draze zaplaceno ztrátou důvěry. Na Coppolově meditaci nad etickými pastmi světa, v němž se dá o druhém leccos snadno zjistit, tak zastarala především technika, jinak je nanejvýš aktuální. (13.09.2006)