Režie:
František FilipKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Jan Pivec, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Petr Haničinec, Antonín Pokorný, Antonín Hardt, Milan KlásekObsahy(1)
Na obrazovky se po letech vrací titul, který byl ve své době svou tematikou novátorský, a díky skvělému hereckému obsazení vznikl působivý herecký koncert. Režisér a autor zpracování F. Filip vybral pro hlavní postavu Johnnyho Luďka Munzara, Jana Hlaváčová vytvořila roli jeho ženy. Neméně výrazná je i figura otce, ztělesněná J. Pivcem, pro kterého to byla jeho poslední televizní role, druhého syna Pola si zahrál P. Haničinec... Příběh rozvíjí drama rodinných vztahů, otce a jeho dvou synů a na svou dobu nebývale otevřeně rozkrývá tabuizovaný problém narkomanie (jak v USA, tak u nás) i to, jak závislost na drogách zasahuje do soukromých životů rodiny i nejbližších, milovaných osob. Drama americké rodiny se odvíjí od okamžiku, kdy otec přijíždí za svými syny. Johnny byl ve válce, dlouho ležel v nemocnici, zanechal studií a právě očekává se svou ženou dítě. Jeho pracovní vyhlídky jsou nejasné, ale otec jej bezmezně obdivuje a důvěřuje mu. Otec si vlastně přijel půjčit peníze od svého druhého syna Pola, který mu je nejdříve slíbil, ale nakonec slib nesplnil. Netuší, že Polo peníze použil na to, aby zachránil svého bratra před narkomafií… Český přepis vznikl v roce 1974 podle divadelní hry amerického dramatika M. V. Gazza, která měla v New Yorku premiéru v roce 1955. (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Tímto dílkem se s diváky definitivně rozloučil Jan Pivec a rozloučil se se ctí. Ostatní herci byli také vynikající. Obvzlášť Luděk Munzar v roli feťáka a Jana Hlaváčová v roli jeho ženy, která ho podvádí s vlastním bratrem Petrem Haničincem, který zase svému bratrovi opatřuje dolary na fet. Tomu všemu kraloval již zmíněný Jan Pivec v roli přísného otce obou bratrů. Před diváky se otevřelo velmi působivé drama jedné rozvrácené rodiny v kapitalistických Spojených státech. ()
Tati, já jsem hadrák! Realistická studie amerického prostředí vyniká nejen psychologickou pronikavostí a citlivostí, ale i kritickým sociálním aspektem. V postavě autoritativního otce ztělesnil Jan Pivec, herec, který byl tehdy již nepochopitelně odepsán a umlčen, umělecky silný typ maloměšťáckého sobce a (skrytého) rodinného tyrana, který zneužívá svého svrchovaného postavení a ničí kolem sebe všechny lidské vztahy. Vedle vynikajícího Luďka Munzara, Petra Haničince a Jany Hlaváčové je to herec, jakých se nám v současnosti nedostává. Neměli bychom zapomínat na staré bardy a šmahem je odmítat jako přežité, jejich étos se totiž stále jeví jako funkční kontrast k současnému (ne)umění. ()
Od úvodu jsem uvažoval, proč komunisté pustili do televize film podle západního dramatika. Záhy jsem to pochopil. Muž závislý na drogách byla dobrá zpráva pro tehdejší představitele státu. Ať lidé vidí, co se tam v té hrozné USA děje. Dílo je zajímavá psychologická hra o vztazích v rodině poznamenaných drogami, ale i tak trochu složitým manželským životem. Jenže já si nemůžu pomoct, některé herecké výkony působily trochu přehrávaně. Kulisy celkově nebyly špatné, i když malinko jednotvárné, ale je těžké předstírat americký bejvák, když v něm máte dekorace typické pro naši vlast. Stejně tak se občas některé postavy chovaly podivně. Ptám se například, proč nevolali Munzarovi doktora hned po začátku záchvatu? Jinak to byl ale docela zajímavý herecký duel legend, které pospolu nebyli často vidět. ()
Československé televizní psychologické drama podle divadelní hry M. Gazza. Skvěle obsazená inscenace popisuje postupný rozklad jedné americké rodiny manželského páru Johnyho a Celie, manželova nevlastního bratra Pola a egoistického a despoticky dominantního otce. L. Munzar v roli Johnyho, těžce závislém na tvrdých drogách, z posledních sil skrývající své tajemství před blízkými, předvedl zcela výjimečný výkon, jenž se v průběhu díla stále zlepšoval, obzvláště skvěle zvládl absťákové scény. Podivné soužití v domácnosti s manželkou J. Hlaváčovou doplňoval Polo v podání P. Haničince, jenž jako jediný věděl o bratrově sebezničující závislosti a jenž ho dokonce finančně podporoval. Osobně v této věci vidím jistou nedokonalost, neboť nevěřím, že by se taková činnost dala tajit po dobu několika let, a toto jedině spatřuji na snímku poněkud nevěrohodné. Nadmíru působivou postavu sebestředného a prudkého otce, jehož návštěvy rozrušují už tak neklidnou domácí atmosféru, zahrál svým výjimečným způsobem mistr J. Pivec, pro něhož to byla poslední televizní role. Nevyhnutelné Johnyho smíření se skutečností a přiznání svého tajného počínání uspíšila trojice drogových dealerů ve složení A. Hardt, zvaný Máma, sebejistý M. Klásek a A. Pokorný, u nichž byl Johny zadlužen. Název díla pochází z otcova vyprávění o Johnyho pracovním nasazení a ambicích v mládí a tvoří tak v souvislosti s pozdějším jeho psychickým a fyzickým úpadkem zajímavý a melancholický kontrast. Velmi poutavě napsaný příběh se zdařilým stupňováním napětí spolu s perfektními, na emoce bohatými hereckými výkony a výborným závěrem vytváří z díla F. Filipa nevšední zážitek. ()
"Jsem hadrák, tati já jsem hadrák". V okamžiku, kdy Luděk Munzar těmito slovy prozrazuje svému otci v podání Jana Pivce, že bere drogy, jsem si vzpomněl, že jsem už někdy dávno tento film určitě viděl. Ani tehdy ani teď mě nikterak výrazně nezasáhl, ač v něm hrají samí skvělí herci. Nevím, zda to bylo tím, že to herectví většiny z nich bylo místy až trošku přepjaté, nebo za to mohla poněkud delší stopáž. A v neposlední řadě platí, že téma drogové závislosti není z těch, které bych měl ve filmu v přílišné oblibě. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (1)
- Poslední film Jana Pivce. (M.B)
Reklama