Lidé deště

Nezvykle poetický Coppola se nebál ani tragického konce své road movie. Na moje gusto je málo přítomen Duvall, ale ostatní hrají, jak je u Coppoly zvykem, také výborně, takže jsem ochotna se s tím smířit. Příběh je jednoduchý, jak už je u tohoto žánru zvykem. Rozhodně však není hloupý a zručný scenárista Coppola nám během jízdy vrství do cesty několik velice zajímavých postav. Tou nejdivočejší je zřejmě policista, byť je oficiálně za blázna uznán pouze Smrťák. Dlužno dodat, že ta záhadnost Duvallovi sluší. Coppola nezanedbává ani formální stránku filmu a místy se mu daří připravit divákovi velmi sympatické audiovizualní orgie. (15.07.2019)

Na 80. narodeniny „režisérskeho matadora” , (aby som nezabudol, tak všetko najlepšie, p. Coppola : živio, živio, živio, nogareta...!) som si vybral od neho snímok, ktorý nakrútil pred pol-storočím, keď mal čosi málo po Tridsiatke. Vtedy ešte neboli na svete všelijakí Krstní otcovia, či trebárs Apokalypsa, ale v komornom kinematografickom dielku - Ľudia dažďa, si pre zaujímavosť zahrali dvaja herci, ktorí sa čoskoro objavia i v spomínaných skvostoch, ktoré sú už pomaly aj na ceste... Pochválim taktiež famóznu strihovú flashbackovú skladbu, ktorá ma ešte intenzívnejšie priklincovala do sedačky ! _ Mladá tehotná žena Natalie Ravenna sa jedného pekného rána rozhodne, že opustí svojho chlapa Vinnyho, a tak sa vydáva autom naprieč Amerikou, aby si prečistila hlavu, čiže na rôznych zastávkach zavolá z telefónnej búdky, kde informuje manžela o svojich pocitoch. Počas toho stretne dvoch ľudí, jednak bývalého profesionálneho hráča amerického futbalu - dobráka od kosti, Jimmyho Kilgannona, nazývaného: „Zabiják” , ktorý so sebou „ťahá” vysokú hotovosť, a s ním prežíva určité časové obdobie a policajta na motorke, ktorý má ťažkú minulosť, Gordon pokutoval Natalie za prekročenie rýchlosti, keď rýchlosťou svetla sa do nej zamiloval, zasiahol ho Amorov šíp ! No, s týmto človekom to bude ťažkopádne, že s blížiacim sa záverom bude všetko extrémne zničujúce, záverečná tragická sekvencia bola strašne zaťažkávajúca a náročná pre moju myseľ ! (07.04.2019)

Nemohu si pomoci, ale tohle byla neskutečná nuda, která se snaží říct jednu dvě myšlenky naprosto zbytečně protahovaným způsobem. Už dlouho jsme tolik nelitoval času ztráveného u filmy. Celých 101 minut vůbec nemusíte sledovat co se děje, od začátku je nerozhodnost hlavní postavy jasná a jednoduchá. James Caan hraje pomalejšího hráče fotbalu co po úraze není schopný pokračovat ve škole a tak odchází hledat si práci. Uváže se na ženu, která utekla od manžela a snaží se pochopit sama sebe skrz své těhotenství, na které není prý připravena. Malé road movie, kdy se žena musí starat o chlapce jako by to bylo její dítě a přitom se sama snaží přijít na to co chce. mě takovýhle příběh rozhodně nestačí a proto jsou 2* ještě milosrdné. (17.04.2007)

Nějak netuším, co si s tím počít. Téma to má hodně zajímavé, ale když ono to celé nějak začne, nějak to plyne, nějak se to vyvine, nějak to skončí a nic víc. A přitom na tom scénáři není nic vyloženě špatně, ani na tom příběhu a ani na jeho průběhu, jen to ve mě prostě nic silnějšího nezanechalo. Začátek mě celkem chytl, líbilo se mi, že je to road movie, taky to má po celou dobu solidní filmařskou stránku, ale taky tomu chybí větší psychologie postav a hlavně víc propracovaný příběh, protože tenhle - i když vystačí - na mě působil dojmem, jako by se s ním Coppola nechtěl hlouběji zabývat. A asi právě tohle se výrazně podílelo na tom, že to ve mě nic víc nezanechalo. Ale pořád lepší, než třeba Alice už tu nebydlí, na kterou jsem si tu občas kvůli drobným podobnostem vzpomenul... Silné 3* (03.09.2022)

Napodruhé to ve mně zanechává mnohem příznivější dojem. Asi to bude tím, že jsem to tentokrát neprospal, zvláště když se příběh vpodstatě začíná rozjíždět až ve druhé polovině filmu. Lidé deště jsou zdařilou studií lidského strachu ze zodpovědnosti, ale také klasickým příkladem road-movie. Scénář se Coppolovi velmi povedl, film není obsahově prázdný, ale nabízí celou řadu myšlenek, je o čem přemýtat... Líbilo se mi využití flashbacků a taktéž nevyhnutelně dramatický závěr. (26.02.2007)