Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)

(více)

Videa (3)

Trailer 3

Recenze (673)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Takhle ambiciózních velkých filmů bychom měli mít jako česká kinematografie ideálně alespoň pár do roka, pak by z jednoho Nabarveného ptáčete nemuselo být takové haló. Ale když holt nemáme, a Marhoul je s tímto dílem objektivně o dva parníky před jakoukoli českou konkurencí z poslední doby, tak se zkrátka nedá svítit. Velký, stylový film, světové úrovně. Na pětihvězdu jsem si to neužil, protože se to příliš "užít" ani nedá. Je to spíš vyčerpávající. Ale uznalá čtyřhvězda bezpochyby. Nicméně, tvořit kolem toho filmu mediální auru až nějakého exploatačního válečného hororu je neskutečně absurdní. Jasně, dějou se tu otřesné a zrůdné věci, Marhoul k nim ale přistupuje velmi decentně až cudně. A pokud někdy až hysterické ohlasy z Benátek o něčem vypovídají, tak jedině o tom, že snobové z těchdle velkých festivalů rádi sklouzávají k laciným titulkům ... a že hovno vydrží. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Knihu Běž, chlapče, běž napsal polský spisovatel Uri Orlev podle svých vzpomínek. Pojednává o jeho životě, kdy utekl spolu s ostatními dětmi z transportu a pak se prodíral sám životem. Potkával lidi laskavé a ochotné pomoci i ty méně ochotné. Nabarvené ptáče je fikcí, Běž, chlapče, běž je podle skutečnosti, v tom je zásadní rozdíl. Překvapuje mě, že Jerzy Kosiński, který je autorem humorného laskavého příběhu Byl jsem při tom, napsal tento brutální kousek, kde se to hemží lidskými hyenami, kteří týrají malého chlapce, zabíjejí zvířata i sebe navzájem. Ze snímku doslova kape brutalita a koncentrovaná deprese. Pokud toto byl záměr, pak se jedná o zdařilý snímek. Václav Marhoul zřejmě zatoužil natočit průlomový snímek, který bude konkurovat Markétě Lazarové. Působí to na mne dojmem, že chtěl natočit hodně úspěšný film, ale tato snaha je příliš zřejmá. Na snímku je patrný velkorysý rozpočet, který umožnil i mezinárodní obsazení, dobré lokace i perfektní kameru. Často je zmiňovaná nadbytečná stopáž, ta mi nevadila, spíš jsem vnitřně zápasila s obsahem. Nemyslím si, že by se mělo zapomínat na bezpráví a utrpení. Otázkou je, zda toto vrstvení násilí a nechutností je tou správnou formou. Vykreslování brutálních scén nastavuje zrcadlo do nitra tvůrce. Nemyslím si, že by se měly špatné věci přehlížet, otázkou je, zda tento způsob vyprávění k dobru věci. Po filmařské stránce nelze nic vytknout, leč obsah je pro mě těžko uvěřitelný. Líčení temnoty nemá být samoúčelné. Není všechno růžové, Marhoulovo ptáče je barveno na černo. Pouze na černo. Malá jiskřička na konci nedokázala přebít přechozí požáry. Přelom v české kinematografii se nekonal. ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Režisér Marhoul se po tvůrčí stránce rozhodl vylézt na osmitisícovku a ještě o kousek výš. Točit takovouto formou dle mého vyžaduje buďto velké zkušenosti nebo přirozeného "vláčilovského" génia. Ani jedno hlavní tvůrce tohoto projektu žel nemá. Osobně jsem skutečně čekal silnější a hlavně originálnější záležitost a to po všech stránkách. Styl vyprávění je skoro až tuctový, příběh ledabyle poskládaný a dokonce je zde i pár doslovně (obrazově) převzatých scén z nejen československých filmových klasik, casting bych označil za poněkud zvláštní (jaké herce vedle sebe nakonec režisér postavil) a celkové zobrazení temna a zvrácenosti lidské duše, ve zvrácené době, jež chvílemi připomíná spíše středověk, je ukázáno poněkud jinak, než jsem se domníval, stejně tak ztráta identity, prostoty i nevinnosti ze začátku neposkvrněného dítěte. Celkový obraz filmu je pro mě až moc uhlazený a konkrétní, jaksi příliš připravený, ty emoce do mě moc nešly, přitom je jich film plný. Každopádně další, tentokráte znatelně větší, krok k tomu, abychom se výrazně přiblížili východním i západním filmařským kolegům, byl učiněn, musel se toho zhostit někdo starší, ale dokázal, že to jde i jinak, možná i těch peněz by mohlo být příště méně a přesto více té muziky, jak se u nás říká. Nicméně za mě bez diskuze velký respekt plus mé skromné, ale upřímné ocenění za tento počin v podobě hodnocení. [Kino Citadela - Litvínov] ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Cítím rozhodně respekt k Václavu Marhoulovi za to, že tenhle projekt dokázal realizovat. Považuju sice za nebezpečné, že se na jeden film navěsil takřka osud celé národní kinematografie, ale to je nakonec především věc dravé Marhoulovy kampaně, a pak tak leností médií a zoufalostí institucí, které potřebují nějak legitimizovat českou kinematografii jako celek a žádný vhodnější projekt není v dohledu. Z principu bychom se měli snažit, aby ten humbuk, který je za hranou důstojnosti (představení Marhoula na Seznamu slovy "Velkofilm Nabarvené ptáče přijde do kin až za měsíc, ale už teď je jasné, že bude patřit k nejúspěšnějším snímkům české kinematografie" jsem si musel zapsat a rád to vytahuju.), neuškodil samotnému dílu. Problém je, že po jeho zhlédnutí to dílo nenabylo výraznějšího tvaru než záminky pro onen humbuk. Ne že by nebylo ničím jiným ale nic v něm se s tím nedá srovnat. A nechápejte mě špatně - je tu odvedeno obrovské množství skvělé práce. Vladimír Smutný užívá 50 let kariéry a míchá hodně postupů, které díky černobílé stylizaci drží pohromadě. Petr Kotlár je určitě objev a talentovaný kluk. Film nepůsobí, jako by se odehrával v kulisách, ale opravdovém prostoru (vytrhne občas podivný postsynchron, jinak nic). Jenže Ptáče na mě prostě nefunguje. A to z dvou hlavních důvodů. První je, že Marhoul ve snaze udělat co nejumělečtější a nejkrásnější film výrazně tlumí fyzické i sexuální násilí. Všechny brutální scény z předlohy jsou přítomny, ale jsou natočeny tak měkce a tak rychle, že nebolí. A druhá věc je opuštění perspektivy protagonisty, vypuštění vnitřního monologu i dialogů, v jejichž důsledku mizí psychologie, motivace a v některých příkladech i samotná pochopitelnost - děj víceméně analogicky kopíruje předlohu, která ale počítala s tím, že v ní vnitřní hlas vypravěče dodá kontext. Je sice hezké snažit se ukazovat a nemluvit (a skutečně bylo nalezeno několik funkčních vizuálních zkratek - důvod takřka všech i dějových změn proti předloze vidím v nutnosti nahrazení vypravěče), ale změn je moc málo na to, aby nešlo jen přetřené ruiny. Adaptaci tedy chybí dva základní prvky předlohy - brutalita a vypravěč -, aniž by se je podařilo nahradit, a film proto působí jako série krásných vkusných odtažitých obrazů, které na sebe občas navazují a občas ne (zatmívaček tu je víc než v Miladě - některé scény opravdu působí naprosto neintegrovaně). Nabarvené ptáče je okázalé, velkolepé a poctivě realizované umělecké dílo, ale tím to u něj začíná a končí. A ukazuje se, že to je málo pro mě jako diváka. Není to málo pro média, není to málo pro instituce a není to málo ani pro festivaly, kde to takovému filmu může slušet. Jen málokdo zhlédne Nabarvené ptáče a bude jím uražen, znechucen nebo bude mít potřebu vůči němu zaujmou vyhraněný postoj (jak paradoxní vzhledem k předloze). Myslím ale, že Václav Marhoul by udělal dobře, kdyby svou obdivuhodnou producentskou a lidskou vervu a touhu tvořit velká díla využil ve spolupráci s jinými režiséry, kteří jsou možná méně profesionální, ale víc, nevím jak to jinak říct, prostě víc "se srdcem", a účastnil se projektů jako producent a dramaturg, ale ne jako režisér a scenárista. Koukat se na Nabarvené ptáče je pro mě v mnohém, jako by mi někdo ve chvíli, kdy si chci přečíst knížku, přinesl text provedený dokonalou kaligrafií, který by byl ale jenom dlouhé lorem ipsum. () (méně) (více)

dopitak 

všechny recenze uživatele

Ten mlynář už je moc, to je fakt masakr. Ale že bych kvůli tomu odcházel z kina, to fakt ne. Lidi jsou trubky. Jinak brilantně nasnímané, brutální jako už dlouho nic, pečlivě vyprávěný prakticky bezeslovný film, přinejmenším tím, že hlavní postava vůbec nepromluví na ostatní lidi (mluví jen když je sám). Klobouk dolů před tím klukem. U rybářky bych ale asi vydržel (Júlia Vidrnáková) :)) Čvančarovou jsem nepoznal. ()

Galerie (399)

Zajímavosti (56)

  • Stellan Skarsgård se k filmu dostal lehce netradiční cestou. Ještě v době, kdy nebyl tolik známý, tak byl na pobytu v Česku, kde ho dostal na starost režisér Marhoul. Během jedné procházky po Praze byli údajně napadeni skupinkou opilců, které oba dokázali zpacifikovat. Od té doby zůstali přáteli a když se Marhoul po letech zeptal Stellana, zda by nevzal roli v jeho dalším filmu, odpověď byla: „Hele pokud nebudu mít žádný jiný projekt, jdu do toho!“ (vyfuk)
  • Děj filmu se točil chronologicky: „I když to není obvyklé, důvod je jasný. Hlavní roli hraje malé dítě a jen takhle dokáže sledovat vývoj příběhu i svojí postavy. Pomáhá to psychologii filmu a navíc Péťa se opravdu během natáčení vyvíjel a měnil,“ komentoval režisér filmu Václav Marhoul. [Zdroj: Extralife.cz] (Duoscop)
  • Jediné jméno vyslovené ve filmu je Stalin. (satanda001)

Související novinky

Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno

Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno

28.06.2023

Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)

Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara

Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara

12.09.2022

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)

Byly rozdány 33. Evropské filmové ceny

Byly rozdány 33. Evropské filmové ceny

12.12.2020

Dnes večer byly prostřednictvím online přenosu z Berlína uděleny Evropské filmové ceny (EFA) v rámci svého 33. ročníku. Nejvýraznějším výhercem se stal dánský snímek Thomase Vinterberga Chlast, jenž… (více)

Dny evropského filmu startují již za pár dní

Dny evropského filmu startují již za pár dní

14.06.2020

Dny evropského filmu (DEF), které se zaměřují výhradně na současný evropský film, letos představí 40 filmů z téměř 30 evropských zemí. Hlavní část programu DEF proběhne od 16. do 23. června v Praze,… (více)

Reklama

Reklama