Upír v Brooklynu

Kdybych nedávno neviděl Stáhni mě do pekla, byl bych ke Cravenově dílku (trochu) shovívavější.. Jenže právě konfrontace obou filmů odhaluje veškerou bídu Cravenova dílka. Zatímco Raimi dokáže výborně balancovat na hraně čistokrevného hororu i chytré komedie se spoustou sebeparodických prvků zároveň, prakticky se vyhne všemožným žánrovým klišé , hýří nápady a dokonce do svého snímku dokáže zabudovat prvky sociální kritiky, Craven nabízí jen všestrannou křeč, nudu, šeď a trapnost. Neděsí, byť krev stříká na všechny strany a vyrvané srdce ještě tluče na dlani, nerozveselí, byť se herci snaživě pitvoří a Murphy dělá, co může. Tak impotentní film se hned tak nevidí...Dokonce i nadějnou scénu, kdy se zloduch vydává za kněze a před shromážděnými natěšenými členy náboženské komunity blahořečí zlu, dokážou režisér, autor dialogů a herci spolehlivě zničit...15 % celkového dojmu je pero slátaninu tohoto ražení až běda a to ještě ignoruju Cravenovo prohlášení, že točil romantické drama, jinak bych výsledek jeho snah nekompromisně poslal do odpadu.. (24.08.2009)

Popravdě jsem se docela na tuto upíří hororovou komedii těšil. Mám rád některé filmy Wese Cravena a Eddie Murphy patří mezi moje oblíbené herce (co se převážně komedií týče). Jenomže velmi záhy se ukázalo, proč se tento film netěší příliš velkých diváckých ovací. Zbytečně zdlouhavá stopáž místy neskutečně nudí a najde se zde několik pasáží, které nás měly uzemnit svým komediálním pojetím, ale spíše mi to připomínalo marnou snahu a zavánělo to trapností. Snad kdybych měl tak o patnáct let méně, válel bych se u toho smíchy, ale ve třiceti mi už zbyly jen oči pro pláč. „To nebude Lassie…“ no a taky nebyla. Z velkého vlka se vyklubal pěkně nasraný upír, který trhá údy, kde se jen nachomýtne. Paradoxně začátek filmu patří k tomu nejlepšímu, co nám scénář nabídl. Přiteplená Murphyho image by mi ani tolik nevadila, jen kdyby se film nesl v podobném duchu celou dobu. Jenže to by Craven nesměl poněkud vyměknout a místo aby se snažil udržet vytvořenou atmosféru, začal do toho cpát jednu lacinou (leč místy i humornou) situaci a kvantum druhořadých hlášek za druhou. Chvíli to vážně fungovalo a i já musím souhlasit, že šoustat na matraci je určitě mnohem lepší a pohodlnější než na staré rakvi, jenže ve chvíli kdy to začalo až moc smrdět „romantikou“ jsem se začal docela dost nudit. Hororová stránka začala pomalu mizet do ztracena (až na samý závěr) – lépe řečeno vystřelila pryč stejně jako onen chudák policejní pes. Navíc jsem měl velký problém s hereckými výkony všech zúčastněných. (02.09.2014)

Pozadí vzniku filmu neznám, ale představuji si je nějak takto. Eddie Murphy přišel za Wesem Cravenem, který byl v té době na vrcholu režisérské slávy, a říká: "Wesi, chceme s bráchou udělat společný film. Veselý i krvavý zároveň. Já mám prachy, tak to budu produkovat, brácha už má hotový scénář, a ty nám to natočíš." A starý dobrák Wes kývnul. Vznikl nesourodý snímek, u kterého se člověk nebojí a směje se jen sporadicky. Naštěstí je z vedení týmu cítit aspoň Cravenova zkušenost. (08.12.2023)

Hybrid ktery se chvili tvari jako horror a chvili jako komedie. Nu coz, horrorova stranka pribehu nefunguje a ta komedialni je take slabota. Jednu solidni davam za poskoka Julia, ktery mi parkrat usmev na tvari vyloudil, druhou za fakt ze jsem film vydrzela koukat az do konce a zase uplne otravena jsem z toho nebyla. "Upir v Brooklynu" je takova kosticka. Ozizlat a vyplivnout. Na vic to bohuzel nema... (19.08.2014)

Mně se to náhodou docela líbilo. Viděla jsem tenhle film poprvé asi tak před deseti lety, a když ho nedávno dávali znovu na nově, tak jsem s údivem zjistila, že si ho pamatuju do nejmenších detailů. Eddie Murphy působí dojmem, jako by se v rakvi narodil, a navíc myslím, že od té doby už natočil spoustu mnohem větších hovadin (prakticky cokoliv od Zamilovaného profesora nahoru), takže i za takovýhle výsledek můžeme být rádi. (30.05.2010)