V kómatu

Americký snímek „V kómatu“ má skvěle gradující atmosféru, kdy do nějaké doby si nebudete jistí, o co vlastně jde a kde je problém. A pak nastoupí paranoia, kdy už si nebudete jistí, komu vlastně ještě můžete věřit. Skoro to totiž vypadá, že nikomu. A tahle atmosféra panuje vlastně až do konce, kdy konečně dojde na konec, v který snad i doufáte. A k tomu dostanete jako bonus v malých rolích Eda Harrise a Toma Sellecka. (20.09.2019)

Klasika: krásná, mladá, zvědavá, odvážná a nenapravitelná proti ošklivým, starým, chamtivým, úlisným a zkaženým. Pro jednou souhlasím se zdejším plénem, že děj na začátku navozuje stav kómatu. Druhá půlka má ovšem grády, jako by se k mančaftu přidal Jarda Jágr. Zvláštní cena poroty se pak uděluje výborně udělanému ústavu pro zavěšené spáče, kde to hutnou atmosférou jen dýchalo. P.S: Když doktorka Susan lezla v sukni po žebříku, mohl jsem si hlavu ukroutit... (30.01.2013)

Medicína posílena vědou se tváří jako nové náboženství slibující spásu a majestátné katedrály nemocnic jsou zaplněny miliony věřících. Každý pokrok i každé náboženství si ale žádá obětí. Obchod s lidskými orgány ve velkém umožnila teprve moderní medicínská, počítačová a spojovací technika a to je jen malá část ledovce, který se skrývá pod hladinou úspěchů, které společnosti prezentuje medicínsko farmaceutické lobby.___ Atmosféra napětí ve starších hollywoodských filmech byla řádově působivější než ve filmech éry CGI (computer-generated imagery). Většina dnešních tvůrců thrillerů a hororů ignoruje princip fungování lidské psychiky – lidé se totiž nejvíce bojí nikoliv toho, co již vidí, ale toho, co je jim zatím utajeno, o čem jen tuší. Dobře o tom věděl Hitchcock, který klamal a vodil diváka za nos až do konce filmu. Je jedno kolikrát zkušený divák viděl dnes již kanonizované postupy pomalého budování děsivé hrůzy prostřednictvím utajení informací a drásání nervů hudbou, stejně se pokaždé nachytá, protože napětí vzniká samovolně čistě jako fyziologická reakce, kterou spouští část mozku zděděná od plazů, jež v jakýkoliv okamžik očekává náhlý útok šelmy. Dnešní polopatické předvádění hromad střev a potoků slizu a krve po jisté době otrkání vyvolává již jen hysterický smích nebo znechucení. (03.02.2013)

Síce tento snímok zostarol len minimálne, v snahe napnúť diváka ale v mnohých momentoch aj tak zaostáva. Nieje to vzhľadom na dobu vzniku žiadny šialene uháňajúci technothriller, ale len pozvoľne gradujúci mysteriózny film, ktorý zaujal zrejme viac vtedy, ako dnes. A to aj napriek stále aktuálnemu medicínskemu námetu. (19.04.2019)

O existencii Kómy som vedel desaťročia. Disponoval som základnými informáciami. Hrá v nej Michal Douglas a je podľa predlohy Michaela Crichtona. Možno som raz za čas v telke zahliadol pár minút a poznám ikonický, futuristický záber na visiacich pacientov. Kedysi som lekárske trilery od Crichtona, Robina Cooka, Kena McClurea alebo F.P. Wilsona čítal vo veľkom, ale potom ma to prestalo baviť, tak aj z toho dôvodu som nejako extra Kómu vidieť netúžil. Nakoniec som si ale v roku 2020 povedal: „idem na to“.  A aj som šiel. Zaskočilo ma, že som polovicu života žil v omyle. Predlohu nenapísal Crichton, ale jeho žánrový konkurent Cook. Paradoxne, film REŽÍROVAL Crichton. To ich celoživotnému žánrovému súboju dodáva zvláštnu, bizarnú príchuť. Trocha mi to pripadá ako keby sa dvaja muži celý život nenávideli a ten druhý sa prvému pomstil tak, že by mu zviedol manželku, tá by sa s ním rozviedla a vzala si jeho súpera. Ale možno mi to pripadá zle. Film, prirodzene, čiastočne zostarol. Ženy doktorky sú tu mužmi skôr tolerované, než rešpektované. Ak urobia niečo, čo sa mužom nepáči (pričom to nemusí byť chyba), tak si povzdychnú: „ach tie ženy“. Ale inak ide o vydarený, ukážkový lekársky triler. Odohráva sa v atraktívnom nemocničnom prostredí. Pitevne, márnice, operačné sály, prednáškové miestnosti, labyrinty chodieb, laboratóriá a kancelárie. Vyzdvihnúť musím aj mrazivú atmosféru, presný kasting (Douglas, šikovná Bujold v titulnej úlohe, Richard Widmark, Rip Torn, dokonca Tom Selleck a Ed Harris v maličkých, ale prepracovaných rolách) a scenár, ktorý je napínavý, tajomný, záhadný a zamotaný (aj keď od finále som možno čakal predsa len trošku viac, ale iba o štipku). (10.02.2020)