Ostrov

[na konci malý SPOILER]Prvních pětačtyřicet minut zaujme především velmi zajímavě se rozvíjející atmosféra, postupně však začíná rozjetý potenciál filmu upadat a další děj už se více jak na slibný rozvoj zaměřuje na honění, akci, akci a honění, k tomu ještě předvádění toho, jak by mohla vypadat případná budoucnost lidstva, kterou už jsme však mohli vidět tolikrát, že ani kreativní mysl tvůrců, v oblasti "budoucí technologie" moc nezaujme. [S]Happy Endy mi sice nijak nevadí, ale tohle bylo sladké jak med s nuttelou[S]. Škoda, škoda, že to nepokračovalo v podobném duchu jako na začátku, ale dneska chtěj holt lidi akci, tak co...a v Bayově režiji bych snad ani nic jiného čekat nemohl. (13.11.2009)

Jelikož jsem člověk, který si ve většině případů nečte před filmem obsahy, byla jsem začátkem opravdu mile překvapena. Pozvolné tempo, které nás zasvěcuje do děje filmu a vytváří indicie k pochopení, bylo tak skvěle sestaveno, že jsem váhavě skládala mozajku příběhu, který se pak potvrdil. Ten kdo četl obsah, nemohl být tak nadšený jako já! Ale jak je u Baye zvykem, bez akčních scén, by nemohl usnout, tak nastupuje na scénu dokonalá honička na dálnici.. Do téhle doby jsem byla vysoce spokojená.. Škoda jen nedotaženého konce, který mě neuspokojil.. Já nechci vidět jenom happy end, ale i zodpovězení mých zvýdavých otázek.. Jsem asi taky výjimečné Echo :o) (28.02.2011)

Jistě to znáte, přijdete na návštěvu, postaví před vás misku chipsů s příchutí, která nijak neláká, ale i přesto je neuvědoměle jíte a jíte, až je všechny sníte. Kamarád pro to razí odborný termín "zobací reflex". I já jsem onehdá přišel na návštěvu, ale místo chipsů jsem byl konfrontován s Bayovým Ostrovem. Jedl jsem, jedl, až jsem ho snědl... A při onom krmení, dospěl jsem k zjištění, že Bay stvořil zřejmě své vrcholné dílo, které v sobě dokonce obsahuje nějaké morální poselství, nějaké sdělení. Bayština je však jazyk degenerovaný, nezná tázací způsob a s nesmírnými obtížemi v něm poskládáte nemotorné oznamovací věty. Ovšem věty zvolací se v něm píšou jedna nepříliš rozsáhlá, epická báseň. Napsat bayštinou esej nebo úvahu jeví se zhola nemožným, ovšem heslo, ba dokonce celou sadu hesel... k tomu je jak dělaná. Když se to v ní umí, může to i krásně znít, ba i vytisklé vypadat. Dobří, čistí kloni v bílých slušivých oblečcích, zlí, nečistí kápové v černých oblečcích, ústav jako ze (sterilní) škatulky. Pěkné, líbivé, což nemyslím vůbec zle. Jazyk bayský také obsahuje tisíce citoslovcí a mnohé onomatopoie. Na druhou stranu mu zase chybí výrazivo pro popis lidské osobnosti. Ale to nevadí, vždyť Bay nemá vize hrdinů zdrcených šokujícími zjištěními, kteří jsou neschopni jednat, neboť nebyli k jednání nikdy vedeni. Má vize obrovských, padajících ventilátorů, které vše drtí, vize vybuchujících dopravních prostředků a tříštícího se skla, vize ohýbání plechu a dopadu kovu na kov. Není to mistr akce, ale demolic. Není to vada, leč... Nestačí mi to. Torzo krásné ženy prostě není krásná žena. A já jsem to měl vědět předem. Já to věděl předem. Ale to víte, zobací reflex. Neměl by mě omlouvat. Přidám tedy hvězdu za hloupost. Za svojí hloupost. V bayštině se to zve: "Skorem fujky," já říkám slabé ***. (17.03.2009)

Je to skoro na pět hvězdiček, ale bohužel námět sám o sobě není zcela původní, resp. čerpá nápady z řady sci-fi knižních děl, ale i snad z některých filmů (malinko mi to asociovalo Gattacu, v něčem i Já, robot). Každopádně se ale tento snímek v rukou Michaela Baye nerozmělnil v cosi neoriginálního, nýbrž zůstal skvěle koukatelnou akční scifárnou s výbornými herci, klasickou bayovskou režií a minimem hluchých chvilek. Pokud se vám líbily dva mnou výše zmíněné sci-fi snímky, bude se vám líbit i tohle. (14.05.2008)

Akýkoľvek náznak rozvinutia emócií a zaujímavého potenciálu, ktorý príbeh tohto filmu v sebe ukrýval ako aj s možnými presahmi, je spoľahlivo ubitý Bayovým režijným ne-vedením. Kopiace sa logické chyby (ktoré pri filme, vydávajúceho sa hlavne v svojej prvej polovici za seriózne sci-fi sú skrátka podstatné) robia z filmu u mňa jedno z "najblbších" filmových predstavení roka. Celok tak nezachráni ani pre režisérov štýl typická, obrazovo príťažlivá paleta farebnej štylizácie a prepracovaný mix zvuku. Navyše neustálym recyklovaním seba samého v kombinácii s novinkou v podobe "handy-cam" do prázdna vyšumievajú aj Bayove typické trademarky a v zobrazovaní akcie jeho epileptickosť v montáži už naozaj prekročila únosnú mieru. Bay očividne stráca prehľad o tom, v čom spočíva jeho sila a čaro pre jeho fanúšikov - v dobe, kedy aj vďaka systému tzv. "spider-cam" je možná plná kontinuita aj v tom na pohyb najzložitejšom zábere, v ktorom by práve Bayov vizuálny štýl o to viac vynikol, on samotný komponuje obrazy v pravom opaku - akciu fázuje do čo najväčšieho počtu doslova stotinových záberov, ktoré už z princípu nedokážu vygenerovať akékoľvek atraktívne obrazové kompozície. Bay týmto filmom viac ako inokedy dokázal, že je iba klipár, ktorý nedokáže natočiť čo i len trocha inteligentný film (Skala je v jeho prípade naozaj výnimkou, potvrdzujúcou pravidlo). V mojich očiach sa Bay týmto filmom stal režisérom, ktorý sa nielen stratil v svojom vlastnom štýle, ale navyše začal trpieť schizofréniou vychádzajúcou z bezradnosti nad výsledným spracovaním príbehu (seriózna sci-fi prvá polovica versus prehypovaná akčná druhá polovica). (30.08.2005)