Ztraceni

1. série – 90% - U seriálů, které mají status nezlomitelného kultu hned v úvodu, bývám většinou skeptický, jenže zkuste si nevěřit, když vás každá druhá postava neskutečně fascinuje (kralují Sawyer, Charlie a Pan záhada John Locke) a prostředí, jakým je Ostrov, tu ještě nikdy nebylo. Na robinsonovský začátek nás totiž nechá zapomenout už na konci prvního dílu a ustoupí osobním dramatům, snaze o vzájemnou důvěru a strachu z neznámého. Od epizody The Moth ze mě byl fanoušek, od legendárních Numbers pak Ztracenec. A teď už po žebříku dolů do nové králičí nory... 2. série – 85% - Mysteriózní struna zase zahrála správný tón, napověděla nám hluboké možnosti mytologie a ukázala, kdo všechno se může v útrobách džungle skrývat. Scénáře navíc pořádně přitvrdily muziku. Znovu se dočkáme šokujícího odchodu důležitého charakteru, ale i běžné vztahy mezi postavami se pořádně ostří, hlavně kvůli motivu sžití se s novými příchozími. Proti čemu mám výhrady, to je snad jen lehká rozvleklost. Zatímco v první sérii šel Sayid podél pláže doslova pár minut, druhá skupina putuje džunglí na pláž snad tři epizody. Poznáme sice blíže nováčky, ale silně tím trpí napětí a atmosféra, kterou jsme znali, když jsme poznávali o sezonu nazpět Jacka nebo Sawyera. Přesto bych ale druhou sérii neoznačil za výrazně slabou. Ve druhé polovině totiž atmosféra natolik zhoustne, že je každý díl pravým dramatickým klenotem a finále pak gradací doslova bezchybnou. Jen tu zůstal drobný rest vůči tempu úvodní sezóny. 3. série – 100% - S definitivní platností ustupuje mytologie a na prvním místě jsou vztahy a postavy. U mě tedy změna pozitivní a nejlepším důkazem je hned první šestice epizod. Zatímco nemalé množství diváckých názorů označuje toto období za vůbec nejslabší část seriálu, já nevydechl ani na minutu. A protože mě uchvátil i zbytek třetího roku vysílání, nezbylo mi než tleskat. V Desmondovi totiž získal seriál jeden z nových ústředních motivů, nová poloha Johna Locka se stává nejatraktivnější linkou vůbec a geniální finále nám dává tolik překvapení, že to chce skoro ještě jednu projekci. V době zhlédnutí jsem si myslel, že je epizoda Through the Looking Glass dokonce klíčem k samotnému konci seriálu, ale tvůrci měli plány ještě mnohem troufalejší. 4. série – 100% - Flashbacky + flashforwardy, loď s novými postavami a dosud nejlepší série. Hrátky s časovými rovinami a způsobem vyprávění se dostávají na novou úroveň a já můžu jen žasnout. Linou se nám první zásadní odpovědi, ale informace, které by nám daly rozhodující klíč ke komplexní pointě, jsou zatím stále v nedohlednu. Ale copak se můžu na tvůrce zlobit, když mytologii rozšiřují do takových rozměrů, že bez občasného soukromého zrekapitulování by hrozilo, že se v ději lehce zamotám? Epický a komplexní seriálový milník touhle sérií definitivně vstoupil do historie. A ukázal nám, že jakkoli jsou záhady Ostrova neodolatelné, vždy půjde hlavně o postavy. Dokazuje to i fakt, že tři série nevyzpytatelný a nemálo proklínaný Jack najednou patří k mým oblíbencům. 5. série – 100% - Když jsem u čtvrté série myslel, že jsou hrátky s časem a vyprávěním na nejvyšším možném stupni, netušil jsem, že mě tvůrci vezmou za slovo a dají mi – hrátky s časem. Vzpomínky hlavních postav se najednou zdají být schématem úplně jiného seriálu a jakkoli už dříve nešlo tušit, co se stane v příštích minutách, teď už nejde odhadnout, co a kdy na nás vykoukne v příští vteřině. A samozřejmě jsem udělal zase tu samou chybu. Na samém konci finálového dílu jsem měl pocit, že tuším, jak celý seriál skončí. Nemohl jsem být od pravdy dál. 6. série – 100% - Nastal Konec. Nedal nám odpovědi na to, kdo postavil čtyřprstou sochu, neprozradil nám, jak fungují mořské proudy kolem Ostrova, neprozradil nám i daleko důležitější věci. Ale byl to konec, jak má být. Absolutní, uzemňující, zakončující všechny milované postavy, kterým jsem šest sezón fandil. Dokážu pochopit všechny výtky: málo informací o Jacobovi a jeho souputníkovi, málo odpovědí na otázky o samotné podstatě ostrova a jeho nitru, konec měnící tvář celému seriálu. Já ale zůstávám nadšený. Nevědoucí, protože nevím o moc více než postavy, ale tak to snad mělo být. Víme jenom to, co hlavním postavám řekly postavy vedlejší a ti zase vědí jen to, co sami zažili. Nic navíc, žádná odpověď shůry, žádné vodítko, které by nás posunulo dál než osazenstvo Oceanic 815 a všechny, kteří se k nim časem přidali. A za to díky. Jen takhle totiž mohl být The End tak dechberoucím, osobním a dojemným zážitkem. See you in another life. (19.06.2010) (méně) (více)

Nejprve čtyři sezóny "týden po týdnu" a po letech v jednom kuse všech šest sérií. Ač lze Lostům vyčíst mnohé (většinu právem), tak je také lze za mnohé vynášet do nebes (většinou právem). Vývoj jednotlivých sérií ve smyslu narativních způsobů, stylu, žánru, témat, formou... Prostě všeho, je něco co si zatím nikdo nedovolil; zvláště pak na poli nekabelové stanice stavící na sledovanosti. Co série to něco zcela jiného, ne vždy nutně i dobrého, ale Lost netrpí syndromem "je to stále to samé v bledě modrém". Tam kde si první série vystačí s několika postavami a jejich bojem o přežití v divočině na jedné pláži, pár akry pralesa, pomalým vyprávěním a flashbacky, tam se o pár sezón později pracuje se skoro až neúnosným množstvím postav, globálním měřítkem, závratným tempem, žádnými flashbacky, několika časovými rovinami vyprávění ve vyprávění (Nolan to musí milovat) atd. Je evidentní, že první dvě série jsou od zbytku poněkud odtrženy, jakoby až po jejich úspěchu tvůrci přišli s uceleným konceptem "jak to vlastně CELÉ bude dál", takže věděli co kam dát "aby to do sebe zapadlo a bylo to provázáné", zatímco předtím tomu tak nebylo. Takže jednotlivé dění (především během páté sezóny) sice bez výhrad funguje na epizody od třetí série dále, ale v kontextu s prvními dvěma sezónami to místy výrazně po logické stránce dře. Seriál si prošel slabým obdobím (výplňkové díly během třetí série, první polovina páté a ostatně i značná část šesté), stejně tak jako silným (první série, pasáž zahrnující poslední čtyři epizody třetí sezóny a celou čtvrtou řadu či konec páté). V první polovině byl mnohdy zbytečně natahován, zatímco ve druhé polovině by naopak mnohdy epizoda navíc byla ku prospěchu. Mělo to buď skončit po čtvrté sérii, která by při jistých změnách nabídla v zásadě uspokojivý konec (stejně jako pátá), či to naopak mělo mít o sérii více, jelikož ta finální je dost otevřená ne zcela vhodným způsobem. Je to prostě plné rozporů. To proč to funguje a co to táhne navzdory těm slabým pasážím jsou postavy. Právě ony jsou tím, proč vůbec veškeré ty záhady sledovat a právě na nich stojí všechny nejsilnější momenty. Což nejsou jednotlivé zvraty či odhalení, ale naopak ty prosté emocionální pasáže. Není to primárně akčně dobrodružný mysteriózní sci-fi seriál, to až v druhém plánu, ale je to o postavách. A právě ony jsou důvodem proč jsem u toho vydržel tolik let, byť i mě to nejednou lezlo na nervy, právě ony jsou důvodem proč si to i v budoucnu celé pustím znovu. Čistě "objektivně" je to spíše na čtyři hvězdy, ale... Já mám pro Ztracené prostě slabost a pro Giacchina a jeho "top notch" šestiletou dřinu na seriálu nemám nic než slova obdivu. První série (5/5): Na první pohled se sice může zdát, že další variace na téma "přeživší na opuštěném ostrově" si nezaslouží pozornost, ale zde by to byla chyba lávky. Je to jako když o Twin Peaks pouze řeknete, že je to přes dvacet epizod o vyšetřování jedné vraždy na maloměstě; koho by to zaujalo, že? Druhá série (4/5): Hned na úvod tvůrci vše zcela převrátí a tak má tato sezóna zcela jiný feeling než ta předcházející... A přesto je to pod povrchem starý dobrý Lost. Třetí série (4/5): Tvůrci vás opět hned zpočátku přesvědčí, že zase bude vše jinak a v jiném duchu. Jenže ono to tak nějak nefunguje. Je to stále dobré, ale již viděné a skoro až zbytečné. Nejde sice přímo o nudu, ale je to evidentní nastavovaná kaše se zbytečnými nic neříkajícími flashbacky. Dokonce si začnete pohrávat s myšlenkou zda tomu stále věnovat drahocenný čas. Ovšem někdy od osmé epizody se to odrazí ode dna a kvalita začne stoupat, nejdříve pozvolna, ale poté dost prudce, aby se v závěrečných dílech sezóny dostala až na vůbec nejlepší několika dílnou pasáž, kterou tvůrci zatím nabídli. Jen by někdy slušelo děj tří epizod stáhnout do jedné. Někdy. Čtvrtá série (5/5): ... no a světe div se, ono se tak opravdu stalo. Méně dílů za sezónu přineslo až nezvykle perfektní epizody, protože byla odstřižena především ta "vatózní" část. Závratné tempo, to je heslo čtvrté řady. O změně konceptu a stylu se netřeba zmiňovat, byla by to již ohraná písnička, tak to zkrátím na prohlášení, že po první sezóně jasně nejlepší série. Tohle je ve své podstatě tak dobré, že odpovědět ještě na pár otázek, tak se mohlo jednat o důstojné, a hlavně naprosté, zakončení. Pátá série (4/5): Není to vůbec špatné, ale už je to někde zcela (jakože úplně) jinde než bych to býval chtěl vidět já. Je zde mnoho nezapomenutelných pasáží, ale tempo je hodně pozvolné mnoho epizod by mohlo být výrazně pokráceno. Ovšem sympatické je, že se tvůrci v rámci tématu drží hesla "co se stalo, stalo se a stalo se tak vždy", což se vidí málokdy (a nikdy v takovém měřítku, navíc aby to dávalo smysl). Závěrečné kvarteto epizod je prvotřídní jako zatím skoro nic v rámci Lostů, což dojem ze série dost vylepšuje. Šestá série (3/5): "I promise I'll tell you everything." Pokud se mi v minulé sezóně nelíbil směr kudy se to vydalo, ale své kvality to i tak mělo, tak tentokrát to platí dvojnásob. Dění na ostrově poněkud zmatené (ovšem má to své momenty, tradičně již především v druhé polovině) a tak tuto sezónu táhne to čím jsou nahrazeny flashbacky; to je elegantní vybruslení jak z nouze docílit ctnosti, byť to funguje jen pokud vám postavy přirostly k srdci. Ovšem kdyby ne, tak nekoukáte na šestou série, ne? Problém série je v dualitě "dobro/zlo", protože "dobro" je tu jako elitářská všemoc, které neváhá ničit osudy, zatímco "zlo" je tu jako zcela pochopitelná svobodná vůle tlačená do své "zlosti" právě a jen omezujícími kroky "dobra", na což doplácejí i všichni ostatní. Finále samotné dějově viz někde výše, ale tady nejde o dořešení všeho (byť myslím, že vše vysvětleno bylo, jde spíše o to že ne vždy nutně i smysluplně a logicky jako spíše pocitově). Hraje se na důstojné rozloučení se s postavami, což se podařilo až do úplného závěru finále na jedničku. Pak bohužel přišlo to, co přijít nemělo... Dění na samotném ostrově ukončeno nakonec obstojně, ta druhá linie nikoli. A události zachycené v bonusové nadsázkové epizodce z DVD Epilogue: The New Man in Charge (5/5)? Řeknu to takto, pokud se ABC k tomu někdy rozhoupe, budu u toho. (12.10.2005) (méně) (více)